Thursday, December 29, 2005

Dva roky prázdnin, část první

To rozhodně ne! Ano, jsou to dva roky co žiju ve Spojených státech, ale dva roky prázdnin to určitě nebyly, i když to tak může některým lidem připadat. Předně je tu škola a pak od začátku září hlídání toho chlapce. A v neposlední řadě pak třetí směna doma. Někdo se musí o domácnost starat a upřímně řečeno, Jesse není zrovna v tomhle směru ten nejlepší.
Přiletěl jsem sem plný očekávání a s povrchní znalostí místní společnosti. Naštěstí jsem si prožil ten největší kulturní šok při mé první návštěvě New Yorku v roce 2001 a domníval se, že už mě nemůže nic překvapit. Jenže dovolená a trvalý pobyt jsou dvě úplně rozdílné věci. Asi jako každý člověk, který se rozhodne žít v jiné zemi, i já jsem se musel vypořádat s věcmi denního života. Tak jsem se rozhodl, že se zamyslím nad rozdíly či podobnostmi života v České republice a tady a pokusím se vám je přiblížit samozřejmě z mého subjektivního pohledu.
Začnu tím nejzákladnějším a nejobyčejnějším jako je nakupování. Trvalo mi drahnou chvíli, než jsem se zorientoval a našel ty správné obchody s podobným sortimentem jako mají naše. Člověk nad tím vůbec nejdřív nepřemýšlí, protože automaticky ví, co sežene v Tescu, co v Albertu či Pražačce, jaké zboží mají v Baumarktu. A tak se snaží najít něco podobného. Nějaký most mezi domovinou a novým bydlištěm. Najít třeba takovou Ikeu mě trvalo více než půl roku a přitom není až tak daleko od nás, jenže jsem tam ještě do dneška nebyl, ale aspoň mi posílají katalog. Nejenže jsem neznal anglické názvy a samozřejmě jsem neuměl tak dobře anglicky jako umím teď a velice jsem se styděl mluvit a zeptat se na cokoliv, ale najednou tu bylo úplně něco jiného než na co jsem byl zvyklý a včem jsem vyrůstal po celý dosavadní život. Žádný točený salám, žádné liberecké párky a už vůbec ne třeba takový pochoutkový salát či hermelín. Ztužené rostlinné tuky jako je Hera tu nenajdete a ani polohrubou ču hrubou mouku. Za to se tu dá najít nejméně 5 druhů brambor, nemluvím o varných typech, které tu neznají, a zelenina či ovoce, o kterých jsem nikdy neslyšel. Samozřejmě, že tu jsou velké supermarkety, vždyť právě z USA se rozšířily do světa. Nakupovací kultura a velké nákupní zóny pocházejí právě odtud. A tak jsem i já našel ten svůj supermarket či mall jako je ShopRite, Extras či Hudson anebo Newport mall. Je tu taky sice dost malých krámků, ale jejich sortiment je velice omezený a pokud by jste v okolí hledali řeznictví - masnu tak marně. Tady neexistuje. Ze začátku taky mělo všechno divnou chuť, jinou, na kterou jsem nebyl zvyklý. Stále si pamatuji, když jsem poprvé okusil zdejší masné výrobky nebo mléko. Nic moc. Ale ne proto, že by nebyly dobré, prostě proto, že to bylo něco jiného. Dnes mi to ani nepřijde. A tak jsem se naučil používat to co tu je a stále máme českou kuchyni. Na tom se vůbec nic nezměnilo.
Co naopak považuji za výhodu, je velká pestrost restaurací, bister či rychlého občerstvení. Zejména v New Yorku najdete téměř všechny národní kuchyně světa a je jen na vás, kterou si vyberete. Americká kuchyně není jen hamburger a McDonald's, ale je daleko víc pestrá, protože je ovlivněná mnoha kulturami. Na druhou stranu je pravdou, že v restauracích, tady také nazývaných Diner, převládající nabídka jsou právě hamburgery či sandviče. Když se někdy v polovině 90.let otevřela v Praze restaurace Planet Hollywood a nabízela typické americké hamburgery a jako přílohu hranolky, strašně jsem se divil jak mohou podávat hamburger v housce s hranolkama. A dnes. Jak jsem se změnil. Nejenom, že se už nedivím, ale taky to mám rád. Dokonce už mám pár oblíbených dinerů právě kvůli těm hranolkům.
Prostě okolí a jiný způsob života vás ovlivňuje chcete-li či ne.