Friday, December 14, 2007

Vánoce přicházejí

a s nimi letos nejen Ježíšek, ale i moje maličkost. Pro ty co to ještě nevědí, tak příletím na svátky do Čech. Po skoro třech letech se zase objevím doma. Strávím zde tři týdny s tím, že musím na americkou ambasádu požádat znovu o studentské vízum. Jesse bohužel přiletět nemůže, protože mu v práci nedají dovolenou. Hrozně ho to mrzí. Nebyl totiž v Čechách od té doby co jsme se přestěhovali sem, teda čtyři roky. A tak mu peču trošku cukroví, aby o ten vánoční pocit nepřišel a už taky máme vánoční výzdobu a ustrojený stromeček. Vánoce s předstihem. Doufám, že aspoň s některými z vás se uvidím.

Thursday, November 22, 2007

Happy Thanksgiving

Užijte si skládání putzlete a mějte krásné Díkůvzdání ať už ho slavíte či ne.

Click to Mix and Solve

Wednesday, November 21, 2007

Tak jsem konečně dostal všechny svoje uniformy a tak vám tu mohu nabídnou obrázek jak vypadá student, v tomto případě já, v Hudson County Community College obor kulinářské umění. Podotýkám, že jsem je nedostal, ale zakoupil, jenže jsem na ně čekal víc než dva měsíce. Mám teď taky na pár dní odpočinek od školy, protože den Díkůvzdání je ve čtvrtek a tak nemáme školu. Od vaření si ale moc neodpočinu, protože jako správný student kulinářství budu vařit večeři na Díkůvzdání. Oproti loňsku, kdy jsme byli s Jessem sami, letos máme hostů požehnaně. Celkem by nás mělo být sedm určitě a možná až devět. A to už je něco krků nasytit. Nic přehnaně komplikované dělat ale nebudu, protože k tomu nemám jednak prostory na vaření a pak ani na skladování. Takže bude jako obvykle krocan, kterého i letos Jesse dostal v práci, pak šunka, hovězí polévka s játrovými knedlíčky, pro maminku krémová houbová polévka a asi nějaká zapečená zelenina, bramborová kaše, zelenina, domácí rohlíky, jablečný a brusinkový koláč a možná ještě něco navíc. Docela dost práce, ale mám už dnes volno a tak začínám s předstihem. Tak hurá do toho.

Friday, November 09, 2007

Cause and effect essay

What can we still consider as freedom of speech and what is already encouragement to hatred? The line between these is very, very thin and it differs country by country. What is o.k. in America it is not in most European countries. A Neo-Nazi group in the Czech Republic has announced protest against "participation of the Czech Army in the Iraq war". Nothing is wrong about that and the group has definitely the right to express its opinion. That is democracy. What is wrong about that is that the demonstration is going to take place on the anniversary of Kristalnacht and the group plans to go through the Jewish neighborhood in Prague. The right reason for their march can be hidden, but the timing and place make the protest very suspicious. The demonstration has nothing to do with the Iraq war, but antisemitism. Therefore, the city of Prague and its authorities banned the demonstration, however the court revoked the decision. Then the authorities banned it again and now the march is banned. Nevertheless, the Neo- Nazi group plans to march anyway. Because of that, the Jewish community organizes people to stand up the group and defend the neighborhood even with their bodies. Leftist groups, that are anti-fascist, also plan to challenge the Neo-Nazis. Tomorrow is going to be very nasty at the Old Town in Prague.

As a coincidence, I wrote the following essay a few weeks ago as my response to the following: "Write a cause - and - effect essay explaining how derogatory terms applied to particular groups of people make it possible for others to ignore, dislike, or even mistreat them." We all should aware what can happen when hatred is fuelled by those terms!

Words are very powerful and hurtful tools. When they are artfully used, they are even more powerful than acts are themselves. People have been aware of this fact probably since the development of the first language, and derogatory words have been around since. It does not matter if they are based on religion, nationality, color of skin and/or sexual orientation because these terms have only one goal, and it is to hurt and humiliate. Moreover, the effect of them also creates hatred, mistreatment, loss of dignity and personality and, unfortunately, even death. Just the word “Jew”, the word that describes a member of a religion or ethnicity, can be used and was abused as a derogatory term. Sadly, it also can be said about other groups, such as the gay and lesbian minority or the Roma ethnicity that are targets of such bias, too.

A horrendous example of the effect of how powerful words can be was Nazi Germany propaganda in the 1930s and afterwards. The people behind the propaganda masterly used the Jewish community in Germany for creation of extreme nationalism by blaming them for the loss of World War I, economic misfortune and, eventually, of everything that went wrong in the country and when they needed to find a scapegoat. They intensified hysteria against Jews by picturing them as dirty, greedy and stinky inferior people who wanted to destroy the German nation. Many antisemitic laws were implemented to Germany jurisdiction in the early 1930s, among them the one that was used to justify expulsion of thousands of Jews of Polish origin from Germany to Poland where they were gathered in camps under inhuman conditions. As a result of this mistreatment, a young Jewish man, whose family was expelled to Poland, shot a secretary of the German Embassy in Paris who later died. Consequently, the Nazi regime used this unfortunate act as an excuse to start terror against Jews in Germany. The night of the terror is called Kristalnacht. Many Jewish synagogues and chapels were burnt down and many Jewish stores and companies were plundered. Repression against Jews got worse and worse. They had to wear an armband with the Star of David, they were forced to leave their homes and possessions and moved to ghettos. The conditions at the ghettos were the cause of death of many people or loss of their dignity. In 1942, the Nazi regime came up with “the final solution concept” and concentration camps were used to annihilate nearly all of the Jewish population on the German occupied territories. As a result of this concept, about six million Jews died in the gas chambers of the concentration camps. This genocide started out in the wake of hatred fueled by derogatory words toward one ethnic group.

As a matter of fact, antisemitism was not a matter only in Nazi Germany, but also it played its sad role in Czechoslovakia in the early 1950s. As a part of the fight for power and fear of Stalin, then leadership of the Communist party of Czechoslovakia fabricated a monstrous process with its own party members. Because it was looking for a scapegoat, Jewish descent functioned again as the main part in this process. Fourteen members of the Communist party leadership, among them the General Secretary of the party, the highest rank in the leadership, were charged with Zionist conspiracy, espionage, treason and sabotage for the purpose of destroying the so-called democratic regime in former Czechoslovakia. Eleven out of fourteen of them were of Jewish descent, not a coincidence, and the regime used that in the charges. These eleven were Rudolf Slansky, the General Secretary of the Communist party, Bedrich Geminder, former head of International Secretariat of the Central Committee of the Communist party, Ludvik Frejka, former chief of the Economic Department of the Presidential Chancery, Bedrich Reicin, former undersecretary of the National Security Department, Artur London, former undersecretary of the Department of Foreign Affairs, Vavro Hajdu, former undersecretary of the Department of Foreign Affairs, Eugen Lobl, former undersecretary of the Department of Commerce, Rudolf Margolius, former undersecretary of the Department of Commerce, Otto Fischl, former undersecretary of the Treasury Department, Otto Sling, former chief secretary of the Regional Committee of the Communist party in Brno and Andre Simone, former editor of Rude Pravo. It did not matter whether or not they were guilty, their descent was important. Subsequently, antisemitism grew in shocking numbers and people manipulated by propaganda demanded the capital punishment for all of them. In the end of this charade, only three people were sentenced to life in prison, the rest got the capital punishment. The process was the worst account of the propagandistic usage of a derogatory word in the history of my country.

Another group against which slurs and derogatory terms are used is the gay and lesbian minority. How many times do we hear these words and how often? They are used not only against the minority group itself, but also they are very often used in regular conversation to ridicule the other person without any connection to real sexuality of that person. Fear of unknown, unwillingness to understand and accept difference, and ignorance are mainly the cause. There is one particularly vulnerable group inside the minority and that is a group of teenagers and young people. The consequences of these slurs for them can go from just hiding their real feelings, being confused of their own sexuality or pretending to be somebody else to as far as suicide. For example, a teenage boy who lives somewhere in Wyoming and does not have many chances to come across the other people who are the same is exposed to everyday remarks and derogatory terms of homosexuality from his peers, parents, and neighbors. Now, he's confused because of what he feels and what he hears. In a while, he starts to question himself and it makes him feel less valuable than other people. In a good scenario, he tries to find any help available to him or he runs away from the family to a big city to comfort himself by the city's anonymity and bigger chances to find someone who has the same problem. Nonetheless, life in a big city is not easy especially for a teenager. He has to take care of himself, but that can bring him to more problems, such as crime, drugs, prostitution. In a worse scenario, he unsuccessfully tries to fight back his feelings and put up with the contrast between them and what he hears about them and he can end up dead one day. In both scenarios, his life is affected by the prejudice caused by powerful words.

Derogatory terms are, unfortunately, an integral part of everyday language. They are used to show our dislike with a person or ideas he or she represents. They are also used to show speaker's superior feelings. When they are used excessively against any group of people based on its ethnicity, work and citizenship status and/or religion, they can have disastrous consequences. Our own history and lives are full of examples of such consequences. Unless we stop using them, there is always going to be hatred, humiliation or loss of lives.

Wednesday, November 07, 2007


Včera se v amerických mediích objevila jedna docela šokojucí zpráva, kterou jsem zatím v českém internetovém tisku nenašel. Ta zpráva je tedy šokem alespoň pro mě a jedná se o Yahoo portál. Jde o to, že čínský student vyjadřoval svoji podporu studentské vzpouře z náměstí Tien An Men z roku 1989 při příležitosti jejího výročí na portálu Yahoo, který má i svoji verzi v čínštině. Jenže toto téma je, jak už to v komunistických zemích bývá, v Číně přísně zakázáno. A tak čínské úřady dumaly, jak se dostat onomu studentíkovi na kobylku a na řešení přišly. Zeptaly se Yahoo a ten jim velice ochotně vyhověl a vlastně studenta udal. Dal úřadům jeho jméno a emailovou adresu a ty pak studenta zatkly. Dnes sedí ve vězení. Studentova matka žaluje Yahoo a protože by se mohlo jednat i o americký federální zločin, Yahoo je dnes vyšetřován senátní komisí amerického kongresu. Kam až americké firmy zajdou, jak daleko, ve snaze mít co největší zisky a nerozlobit si nikoho, v tomto případě režim, který se o nějaká práva občanů nemůže starat míň. Když to Yahoo udělal v případě Číňana, pak to udělá v případě kohokoliv. Američana, Čecha, Ukrajince, Kanaďana atd. Amerika se proměnila ve společnost nadnárodních obřích korporací bez jakýchkoliv skrupulí. Je to ostuda demokracie. Exituje ještě vůbec?

Tuesday, November 06, 2007

Election Day

Jestli si někdo v Česku stěžuje, že se volí příliš často, tak asi neví o americkém systému. Tady se volí totiž každý rok. Ať už je to volba starosty města, šerifa, místního zastupitelstva, státního zastupitelstva či guvernéra až po federální kongresové a prezidentské volby volí se každý rok. Proto je tento den označen v kalendáři. Děcka ve veřejných základních školách mají volno. Někdy se volí do něčeho co mi ani nejde do hlavy. Letos je to volba do státního zastupitelstva a tady se rozhoduje zda New Jersey zastupitelství zůstane v rukou Demokratů či Republikáni převezmou otěže. Nicméně, tento den za rok se bude rozhodovat o nástupci Mr. B. Ať už to bude Demokrat nebo Republikánec, nikdo ze současných kandidátů na obou stranách není takový idiot jako současný obyvatel Bílého domu. Jako ukázku jeho brilientnosti uvádím pár jeho citací během jeho prezidentsví, která jsem vybral z nástěnného kalendáře pro rok 2007, který jsme dostali k vánocům od Alexe, Jesseho bratrance. Kalendář je vlastně oficiální odpočítávání dnů Mr. B., která mu zůstávají pro jeho působení v úřadu. Citáty jsem nepřekládal, protože by ztratily půvab a pravda je, že ani někdy nepotřebují být přeloženy.
"I'm the commander - see, I don't need to explain - I do not need to explain why I say things. That's the interesting thing about being president."

4.ledna 2002 při příležitosti představení jeho guvernátorského portrétu, Bush příhlížejícím poděkoval následovně:
"Thank you for taking time out of your day to come and witness my hanging."

4.února 2005 Bush mluvil s matkou tří dětí z Omahy, Nebraska:
"You work three jobs?...Uniquely American, isn't it? I mean, that is fantastic that you're doing that."

24.února 2001 ve rozhlasovém projevu:
"My plan reduces the national debt, and fast. So fast....that economists worry that we're going to run out of debt to retire."

25.února 2000 na CBS:
"The Bob Jones policy on interracial dating...I spoke out against interracial dating. I support the policy of interracial dating."

"We need an energy bill that encourages consumption."

24.dubna 2001 rozhovor v denníku the Washington Post, hovořil o Kyotském protokolu:
"First, we would not accept a treaty that would not have been ratified, nor a treaty that I thought made sense for the country."

"I'm also not very analytical. You know I don't spend a lot of time thinking about myself, about why I do things."

"If this were a dictatorship, it'd be a heck of lot easier, just so long I'm the dictator."

24.září 2001 během tiskové konference s premiérem Kanady Bush triumfálně oznámil:
"Border relations between Canada and Mexico have never been better."

"I know what I believe. I will continue to articulate what I believe and what I believe - I believe what I believe is right."

18.října 2004 během projevu v Marlton, New Jersey Bush řekl:
"September the fourth, 2001, I stood in the ruins of the Twin Towers. It's a day I will never forget."

21.listopadu 2002 komentuje svoje setkání s Kancléřem Shroederem takto:
"I had a cordial meeting at the meeting last night. We greeted each other cordially."

10 prosince 2001 během tradičního židovského svátku rozsvícení menory říká:
"I coudn't imagine somebody like Osama bin Laden understanding the joy of Hanukkah."

18.prosince 2002 při projevu ve Washington, D.C.:
"I think the American people - I hope the American - I don't think, let me - hope the American people trust me."

Wednesday, October 24, 2007

Subjective description

I want to post another essay here. It is actually two piece essay. It was a in class assignment and we were supposed to describe our feelings about having a very hot drink on a very cold day and a cold drink on a very hot day.

The cold is so intense that I cannot take a deep breath otherwise my lungs would hurt as if there were tiny midgets inside them and each of them is stabbing my lings with a sharp knife. Steam coming out off my nostrils freezes right away and creates a thin layer of frozen mist on my upper lip. It even clogs up the nostrils when I wait too long to take a breath. Uncovered parts of my face, a tip of my nose, a chin, and cheeks are pinched by invisible hands with very sharp nails. Even though I have four layers of clothes on, I feel that my intestines are getting frozen. When I first see a cup with steam coming from it, my soul little melts. Not much, though. My shaking hands cannot wait to hold the cup and get a warm touch. Oh, it feels so good. I carefully take a sip and it is like a miracle. I can feel my lips again, and I can feel my cheeks. When the drink comes down through my throat, those little midgets in the lungs are running away like wild horses and very calm, warm, and relaxing feeling spreads out in my belly. Now, I feel tired.

It looks like the sun never goes down. Its scorching beams are scratching me as if they are using scrubs to get under my skin. I cannot stand this heat. My head is swirling around and I see a lot of red and yellow circles in front of my eyes. To my surprise, not only is my body sweating, but also my eyes. Who would think about that? The whole body weighs thousands tons and I cannot move my legs as if there were an iron ball with chain attached to each ankle. I feel like a prisoner. Only a really cold drink can set me free. When I hold it, I enjoy its cooling feeling in my palm, but only for a very short moment. I feel like a small kid in front of a Christmas tree wanting to open its gifts as fast as possible. I take a good sip. The cold water is rushing down like a waterfall and cooling down everything it is touching. However, it is not only inside, but my whole body is submerged into falling water. What a feeling! I hear a snap pf the chains being unlocked and I'm free man again.

Monday, October 08, 2007

Věřte, nevěřte.

Věřte, nevěřte, ale dnes padl tu u nás padl další teplotní rekord. Teplota se vyšplhala na 32˚C a to je prosím říjen. Ještě teď kdy píšu tyto řádky je venku 28˚. Ovšem moje radost nebude trvat dlouho, protože se má ke konci týdne prudce ochladit a tentokrát může padnout nejnižší tepoltní rekord. A to vše během jednoho týdne. Je to jak na hopačce či spíš na něčem podobném tomuhle co jsme viděli v zábavním parku Six Flags, když tu byla Dana a Láďa na návštěvě, ale na co jsme ani jeden z nás nevlezli.

English composition

I have been working very hard in my English class since the beginning. I have written many essays. Some of them were 2 1/2 pages long and some were as long as one paragraph. Frankly speaking, I'm very proud of them and therefore I want to share some of them with you. The following one was assigned for subjective description and was graded excellent with an A.

A tree

This tree is very imposing in its appearance. Its trunk that looks like a big elephant leg and its crown are very majestic, and when a man stands in front of it, it gives him a feeling that people are only a small part of something larger than life, and that is called nature. In the winter, the tree still looks extraordinary even without leaves, and its naked branches are like arms raised to sky desperately asking for more sunlight. When winter turns into spring, new heart-shaped leaves suddenly appear on the branches like an army of a thousand green armored soldiers defending new born life. Gone are those gloomy days. The tree is very alive now because it is sanctuary for many insects and birds like it is skyscraper for people. Many bees are lured to join this organized chaos by intoxicating aroma of the tree's blossoms that causes a man's head to spin. However, for me it is soothing aroma of my childhood when my mother made me tea of these blossoms. With days getting shorter and cooler in fall, continuous humming of summer life in the tree silences down more and more as if somebody is gradually turning off power switches that once helped this life keep alive. Suddenly, deafening silence prevails and only wind and rain sometimes break it when they rush through leaves, now yellow, in a sign that the tree is giving up its fight with the harsh wind and cold rain. Saddened by this loss, the tree cries. Leaves start to fall down like enormous teardrops of and ogre. When there is not one tear left to fall, the branches' arms are raised again to the sky. It is over for now. The first snow mercifully dresses the naked branches in a white snowflake dress like a princess who waits for a prince to waken her again.

Sunday, September 23, 2007

Niagarské vodopády

Po krátké odbočce k mé škole se dnes vracím k létu a dovolené. Musím se s vámi podělit o fotografie z Niagárských vodopádů. Vyrazili jsme tam z Ohia po krátké zastávce v Cincinnati.
Ta zastávka byla skutečně krátká, protože jsme se stačili jen nasnídat, udělat pár fotek a pak přišla průtrž mračen s bouřkou a kroupami a my zalezli do auta a čekali až to přejde, protože se nedalo vůbec řídit. Na té snídani jsme vlastně byli v Kentucky, protože Cincinnati leží na hranici států Ohio a Kentucky.

Některé fotografie se někomu mohou zdát povědomé a není to jen zdání. Stejné či podobné fotkz jsem nafotil už v roce 2001. A ještě jedna věc z Ohia stojí za zmínku. Na cestě z Daytonu do Cincinnati stojí při cestě obrovský kostel s ještě větší socjou Ježíše. To už stojí za podívání, i když pro mě to byl šok. Náboženství a pohřebnictví jsou dvě velice výnosná odvětví v Americe.

Už opouštíme jih Ohia a jedeme tentokrát na sever k Velkým jezerům podél jejichž břehů míříme k Buffalo, které je u ve státě New York. Cesta je to dlouhá a tak přespáváme asi 10 minut od Buffalo v jednom motelu. Ráno to máme na Niagáry kousek. Pčejíždíme most do Niagara Falls a jsme tam. K našemu překvapení vodopády jsou uprostřed města či spíš městečka. Vždycky jsem si myslel, že jsou vzdáleny od civilizace. Na jedneé straně Amerika, na druhé Kanada.

Vodopády není vůbec těžké najít, protože se nad nimi neustále vznáší opar z vody. Z dali to vypadá jako pára, ale ve skutečnosti je to vodní tříšť. Je složité popsat jejich majestátnost pojdu tam člověk není, ale věřte v tu chvíli si člověk připadá maličký oproti síle stvořené přírodou. Na místě vodopadů byla taky postavena první vodní elektrárna. Aspoň teda v Americe, respektive v Kanadě. Na místě je spousta atrakcí a my využíváme jen nepatrnou část z nich. Je to loď, která vás zaveze až pod vodopády a taky pro Danu, Láďu a mě jediný okamžik, kdy jsme mohli být v Kanadě. Pak je tak jeskyně, kde jste vlastně přímo ve vodopádu a na kanadské straně je to cesta za nimi. Ten americký se jmenuje jak jinak než Americký vodopád a kanadský se jmenuje Podkova díky jeho tvaru. Pak je tu ještě Duhový most, který spojuje USA s Kanadou a přes který se mohl jenom Jesse vydat. Pro nás zapovězené území. Tak už dost žvanění a už ti jsou fotky. dnes první várka a někdy příště další. Ať se máte na co těšit.

Saturday, September 08, 2007


Prázdniny skončily. Bylo to krásné, ale bylo toho dost. Slovy básníka. Slovy mými. Nebylo. Ale krásné ano. Nicméně, život jde dál a tak jsem se dne 29.8. stal studentem Hudson County Community College, která se nachází v centru Jersey City okolo Journal Square. Den před zahájením jsme měli orientaci pro zahraniční studenty a jak jsem později zjistil i orientaci pro studenty kuchařského umění. Jeden den, stejný čas, dvě orientace. Skvěle vymyšlené. Jenže rozpůlit jsem se nemohl a tak jsem byl jen na té pro zahraniční studenty. Bohužel, měl jsem být asi na té druhé, protože následující den ráno jsem byl jak Alenka v říši divů. Absolutně jsem neměl tušení co mě čeká, jaké knihy mám mít, jaké pomůcky, jak to všechno funguje atd. Štestí pro mě, že ten první den byl více méně seznamovací a krátký. I tak mé pocity byly někde v úrovni, proboha co tu dělám, má to cenu či mám jít zvracet teď nebo až potom. Ale přežil jsem. A vědom si přísloví "líná huba, holé neštěstí" ptal jsem se na vše co se dalo a získal vše co bylo potřeba. Skříňku na převlékání, protože musíme mít uniformy. Jednu na vaření a pak jednu na obsluhu. Tento předmět mám ale až později. Koupil jsem si i učebnice, které budu potřebovat. Snad všechny. Musím však podotknout, že levné zrovna nebyly a to nemluvím o školném, které je třikrát větší než pro domorodce. A můj rozvrh. Docela nabitý. Naštěstí nemám školu v pátek. Ranní předměty vztahující se k mému oboru začínají v šest hodin ráno. Pro mě to teda znamená vstávat ve čtyři. Jo, kde je ta doba, kdy jsem vstával o půl osmé do jazykovky. Pondělí a úterý mám "bakeshop" a středu a čtvrtek "pantry and breakfast cookery". Tyto předměty jsou až do dvanácti, abychom vůbec něco stačili uvařit či upéct a poté mám předměty sice se nevztahující k oboru, nicméně školou požadované jako např. "college composition", "basic math" či "college survival skills" a za které získám kredity. Další dny už byly docela v pohodě, když ten první šok pominul. Prostě si říkám, že dělám to co mě baví a zajímá a jestli se někdy neumím pořádně vyjádřit, čert to vem. Na bakeshop mám takového stařičkého šéfkuchaře, jehož předci přišli z Polska a který umí plynule polsky, francouzsky, italsky a rusky. Tak se mnou mluvil truchu polsky a já česky a rozuměli jsme si. Můj druhý šéfkuchař na snídaně je původem egypťan, který vystudoval stejnou školu počátkem osmdesátých let a pak vařil v těch nejlepších hotelích v USA, jako např. Waldorf-Astoria a jehož specializace je studená kuchyně. To co nás učej je skutečně zajímavé a i když jde zatím třeba jen o to jak nakrájet cibuli, jeden žasne. Samozřejmě, že jsme dělali víc než jen to krájení. A další výhodou je, že máme jak snídani tak oběd a nemusím se teda starat co k jídlu. Fakt je, že je taky spousta písemných úkolů a to nejen z kompozice, ale i z vaření a tak jsem dost zaneprázdněn. Věřím, že se to však časem uklidní. Čas však krutě letí a já budu mít v polovině října testy a pak samozřejmě závěrečné na začátku prosince.
Je to prostě hodně časově náročné. Otázkou však zůstává, jestli budu schopný zvládnout všechny ty testy a úkoly včas a s dobrým výsledkem, protože když už investujeme tolik peněz do měho vzdělání, mělo by se to vyplatit. Kdyby mi někdo před čtyřma rokama řekl, že budu studovat na vysoký a ještě k tomu v angličtině, poťukal bych si na čelo a doporučil mu návštěvu doktora Chocholouška. A dnes. Jsem tam.

Wednesday, August 22, 2007

Ohio - koupáníčko

Samozřejmě, že jsme jen nelezli do muzeí či na historická místa, ale taky jsme využili nádherné počasí ke koupání. Nejdříve jsme byli v Ceasar Creek Lake. S Jessem jsem tohle místo navštívil někdy v roce 2002 a tak jsme měli problém ho znovu najít. Po nějakém tom obvyklém bloudění jsme nakonec šťasně přijeli na místo a k našemu překvapení skoro žádní lidé což byl velký rozdíl oproti minule, kdy tam byla hlava na hlavě. Bylo tam možná víc kanadských hus než lidí.

Tak trochu mi to připomínalo Sečskou přehradu, i když v daleko menším měřítku.
Na sobotu jsme byli pozváni k Jesseho strejdovi a tetě na grilování a koupání. Vůbec jsem si nepamatoval, že mají bazén. Asi proto, že byl v dubnu, při naší poslední návštěvě zakrytý. Celé odpoledne jsme se pořádně v bazénu vyřádili jako malé děti. Není to vůbec na škodu se někdy vrátit do dětských let. Naštěstí nás ale nikdo cizí neviděl.

Saturday, August 11, 2007

Naše dny v Ohio - National Air Force Museum

Každé ráno na nás čekala velká a vynikající snídaně, většinou sestávající se z míchaných vajíček, opečených brambor, slaniny či párků, toustů a "biscuits and gravy". Zejména toto jídlo si Dana zamilovala, sic pro ně nové, požádala o recept. Je to specialita hlavně na Středozápadě. K tomu všemu bylo samozřejmě dostatek kávy, džusu či mléka a abychom neměli pořád jen snídani bohatou na cholesterol, občas jsme to prostřídali s cereáliemi.
První den v Ohiu jsme po snídali vyrazili do National Air Force Museum u Daytonu. Museum se nachází hned vedle vojenské základny a vlastně jedna část expozice je přímo na základně. Dayton, Ohio je rodiště bratří Wrightů, vynálezců letadla. Hned u vchodu nás majestátně vítal Icarus.

Museum není věnováno pouze letectví či vesmírným letům, i když to je převážná část expozic.

Pozorně se podívejte dovnitř skafadru. Kdopak to tam asi je?

Ani Jesse ani já nejsme zrovna do vojenství, ale muzeum se taky věnuje dějinným událostem jako byla první a druhá světová válka, válka v Korei, ve Vietnamu a období studené války až po války v Jugoslávii a Kuvajtu.

Nejdřív jsme měli obavy, že se to Daně a Láďovi nebude vůbec líbit, ale nakonec byli strašně nadšeni. Chtěli jsme taky navštívit tu druhou část expozic a to prezidentský hangár, kde jsou letadla Air Force One - od letadel, která používal F.D. Roosevelt, H. Truman až po letadlo J.F. Kennedyho, ve kterém byla přepravována rakev s jeho pozůstatky a kde složil prezidentskou přísahu do té doby vice prezident L.B. Johnson. Nikdy jsme tam nebyli. Nevěděli jsme ani jak to chodí a zjistili, že je nutné si předem zajistit místo, protože kvůli bezpečnosti jsou cesty do těchto hangárů limitovány. Bylo nám doporučeno přijít druhý den co nejdřív ráno a tak jsme i učinili.
Hladový bez snídaně, měli jsme ji domluvenou s babičkou až po našem návratu, jsme byli mezi prvními u dveří do muzea. A k našemu překvapení s tak trochou štěstí, jsme byli poslední čtyři do prvního ranního autobusu, který nás měl dopravit do expozice. Protože se ale nachází na vojenské základně, samozřejmostí bylo ukázat nějaký doklad a pak zákaz fotografování během cesty. Uvnitř hangárů se už mohlo. Takže ten první snímek je Air Force One prezidenta Kennedyho a druhý je část interiéu jeho letadla.

Druhá část této expozice je věnována testovacím či experimentálním letadlům či zbraním. Mě zaujaly dvě letadla. To první vypadá jako ze seriálu Akta X a druhé mi připomíná tak trochu čmeláka a pak první sérii Hvězdných válek.

Doufám, že jsem neprozradil příliš a že mi v nejbližších dnech nezaťuká FBI na dveře.

Wednesday, August 08, 2007


Neuvěřitelné se dnes stalo skutečností. Historicky poprvé zaznamenané tornádo v Brooklynu. Vlastně nebylo to jen jedno. Ráno kolem 5:40 mě probudila silná bouře. Jeden blesk stíhal druhý a hromy třískaly ostošest. Ovšem Jesse spal jak zabitý. Když jsem se podíval z okna, ani se mi nezdálo, že by obvzlášť silně pršelo. Jenže to hlavní mělo teprve přijít, jak jsem se později během dne dozvěděl. V 6:22 se objevilo první tornádo na Staten Island o síle F-1. Pak se přesunulo nad Brooklyn a tam v 6:30 byl zaznamenán tzv. touchdown o síle F-2 a to už je síla větru dosahující 135 mil za hodinu, asi 217 km/h. Trvalo to jen chvilku, ale strhalo to střechy domů a pokácelo stromy jako sirky. Dokonce je to vyvrátilo z kořenů i s betonovými chodníky. A nakonec došlo k ještě jednomu touchdown a to zhruba o deset minut později v jiné části Brooklymu. Takže docela blízko kolem nás a my si v klidu spali. Takové počasí je běžné v Kansasu, ale ne tady. A to se mě Dana a Láďa ptali, když tu byli, jestli i my tady máme takový druh počasí jako tornáda či hurikány a moje odpověď zněla velice, velice zřídka či vůbec ne.
A aby toho nebylo dost, silný déšť způsobil totální kolaps hromadné dopravy v New Yorku. Ráno subway nejezdilo vůbec a ani Path mezi New Jersey a New Yorkem. Naštěstí měl Jesse dnes volno, jinak by se horko těžko dostával do práce. A pak, když už se to rozjelo, tak bylo tak přecpaný, že to bylo až o život. K tomu si přidejte ukrutné vedro na nástupištích, venkovní tepotu kolem 35˚C a vysokou vlhkost. Mimochodem, linka F v části Jamaica nejezdí do teď.
Klikněte si, prosím, na odkazy, kde jsou zajímavá videa a fotografie.

Tuesday, August 07, 2007


Během července jsem moc produktivní v psaní blogu nebyl. Měli jsme návštěvu. První člen rodiny. Moje neteř a její přítel Láďa. Najezdili a nachodili jsme spoustu kilometrů, respektive mil, viděli a zažili věci, které bych bez nich asi ani neabsolvoval. Takže začínáme.
10. červenec - přílet. Už ten den měl nádech dobrodružství. Ráno vstanu a kouknu na mobil a tam zprávu od Dany. Změnili nám let, letíme s ČSA a budeme na JFK ve dvě hodiny vašeho času. Paráda. Původně měli letět s Malevem přes Budapešť. Moc nechápu jaktože najednou letí s ČSA, ale na letiště vyrážíme včas. S Jessem to ani jinak nejde. Máme-li být na letišti před druhou, musíme podle něj vyjet aspoň v deset ráno, i když cesta tam od nás trvá asi hodinu. Ale co kdyby. Nakonec jsem ho přesvědčil, abychom vyrazili později a tak před polednem sedáme do auta směr JFK. Od nás je to hezká cesta. Jedeme přes Staten Island a tak musíme přejet dva mosty. Ten druhý do Brooklynu a tam se jede po pobřeží. Máme skvělý pohled na zátoku, pláže, přístaviště a i na Manhattan. Jenže i tady je kaňka na kráse. Za každý most se musí platit. Za Bayonne Bridge to je $6 a za Verrazano Bridge na zpáteční cestě dolarů 9. Asi proto, že je dvoupatrový a jeden si může vybrat. Na letišti jsme včas a tak čekáme. Let OK z Prahy konečně přistál a už zbývá jen chvíle než projdou celní a imigrační kontrolou. Poznám je vůbec. Danu jsem viděl naposledy v lednu 2004 a Láďu osobně nikdy. Jen na fotkách. Už slyšíme češtinu od lidí vycházejících ven. Vzrušení stoupá a pak je to tady. Kluk a holka, ale jsou to oni nebo ne? Nechci křičet na cizí. Hmm. Ten kluk je mi povědomej. Že by Láďa? Kouknu ještě jednou a pořádně na tu dívku a mám jistotu. Je to moje neteř. Jenže oni si nás taky nevšimli a tak volám. Konečně tady. Vítáme. Zpátky do auta a hurá do Bayonnu. Jejich americké dobrodružství může začít. Po cestě domů dopravní zácpa. Amerika vás vítá. Jak to teda bylo s tím letem? Zrušili jim let z Prahy do Budapešti a tak je posadili na přímou linku Praha - New York. Měli štěstí, že byli mezi prvními u check- in, protože ČSA mělo už jen pár posledních volných míst. Nakonec na tom vydělali. Nemuseli přestupovat, měli český servis a zaplatili podstatně méně za let než ti, kteří měli letenky koupený od ČSA.
Domů se dostáváme se zpožděním a tak oni jen trochu vybalí a jede se na večeři do jednoho z našich oblíbených dinerů. Jejich první (?) šok. Menu. Jak a co si vybrat? Žádný guláš či knedlo, zelo, vepřo. Samé sendviče a hamburgery. Tak jim něco doporučujeme. Snad jim chutnalo. Šok druhý. Velikost porcí. Pro Láďu žádný problém, ale pro Danu téměř nepochopitelné. A hranolky s houskou? Divný, ne?

Protože hned druhý den jedeme do Ohia, chceme jim aspoň ukázat Manhattan. Aby mohli říct, viděli jsme ho. A tak po jídle jedeme do Jersey City na nábřeží Hudsonu, odkud je krásný výhled na dolní Manhattan. Fotěj pár fotek a zpátky domů. Musejí být unavení a pak čeká nás druhý den dlouhá cesta do Ohia.

Den druhý - na cestě do Ohia. Ráno vstáváme relativně brzo. Čeká nás 12-ti hodinová cesta k babičce a rádi bychom tam dorazili ještě večer. Jesse usedá za volant a jede se. Jenže neujedeme ještě ani půl hodiny a jsme v kruté zácpě. Autonehoda. Šestiproudá dálnice je svedena jen do pruhů tří a nás to stojí dobrý dvě hodiny, protože se jede krokem. Pak už se rozjíždíme.

Zastavujeme na snídani a taky na odskočení si. A už je tu Pennsylvania. A zajímavé momentky jako tahle. Černá socha Svobody.

Nesnášíme Pennsylvanii. Teda Jesse a já. Jednak je to konzervativní republikánský stát a pak dálnice tam jsou pořád v opravě, ale dělat na nich moc lidí nevidíte a ještě pokaždé, když jsme tam se dostaneme do příšerného lijáku. I tentokrát Pennsylvania dostála své reputace a my jsme projížděli takovou průtrž mračen, že nebylo vidět na dva metry a nezbývalo nám nic jiného než jet krokem. Další zdržení. Ještě projíždíme Západní Virginií a pak už je tu Ohio. Je to však stále pořádný kus cesty před námi, protože babička bydlí v západní části Ohia. Během soumraku projíždíme Columbus - hlavní město státu Ohio.

Nabrali jsme po cestě dost velké zpoždění a Jesse ještě svojí nepozorností minul odbočku na Beavercreek v domnění, že jsme už na místě a nic se nemůže stát. Řídil celou cestu. Nějakých 650 mil. To už dá jednomu zabrat. Proto příjíždíme do Beavercreeku za tmy. Myslím, že bylo nějak kolem 11 večer. Už si to ale nepamatuji přesně. Nicméně babička nás nadšeně vítá a hned nosí na stůl obrovské množství jídla. Přestože je tak pozdě, nelze říct ne. Jednak máme hlad a pak nemáme to srdce odmítnout, když už na nás musela tak dlouho čekat. Ještě si domlouváme plán na druhý den - návštěvu Air Force Museum a jdeme spát.

Autorem většiny fotografií je Danin přítel s jehož laskavým svolením jsem je použil.

Wednesday, July 04, 2007


Jako každoročně i dnes slavíme 4. červenec - den nezávislosti USA. Letošní oslavy začali trošku netradičně včerejším ohňostrojem v Bayonnu. Vůbec jsme netušili, že Bayonne má oslavy o den dřív než NYC a já se během večera náhodou podíval z okna na ulici a viděl spoustu aut a lidí doslova se valících po chodníku. Na internetu jsem pak objevil zprávu o oslavách a ohňostroji, který začal pár minut před půl desátou a skončil pět minut před desátou. Poprvé vůbec jsme nemuseli nikam chodit a viděli ho z okna naší ložnice. Jak se říká z tepla domova, v našem případě z klimatizovaného domova. Dnes se chystá pro mě nějaké překvapení v New Yorku a jestli se budeme cítit, tak se večer podíváme i na ten newyorský ohňostroj.

Happy 4th of July to all who celebrate this holiday.

To see ecard, please click here.

Monday, July 02, 2007


Mnoho z vás ví, že jsem se přihlásil na vysokou školu a dobrá zpráva je, že jsem byl přijat. Co ale asi nevíte je jak zoufalá tady je byrokracie. Napočítal jsem kolem 25 různých dokumentů, které jsem musel škole předložit. To číslo zahrnuje všechny originály, ověřené kopie, ověřené překlady, fotokopie a různá čestná prohlášení zaručující se za mě. A pak, že je česká byrokracie přebujelá. Já sice chápu, že škola musí mít jistotu, že mám dostatek finančních prostředků či že jsem tu legálně a to zejména po 11. září, ale není podle mě potřeba to dokládat 5 dokumenty, které se stejně suplují. Přesto jsme to zvládli a já musím ještě předat dokument o přestupu a pak udělat vstupní test na jehož základě budu umístěn do kurzů, protože jedny z požadavků na studium je základní vysokoškolská (americká) znalost matematiky a angličtiny. To znamená, že mě nejdříve doučí (?) matiku než budu moci mít kurzy zaměřené na můj obor. Dělal jsem nějaké zkušební online testy a žádná sláva to tedy nebyla. 50 - 50. Je už to taky několik let co jsem odmaturoval a pravda je, že jsem nidky nebyl matematický génius a pak po maturitě jsem to co se učí nikdy nepotřeboval. A další věc je, že americký systém je trochu jiný.
Díky mému přijetí mám teď dva měsíce prázdnin což se mi nestalo od doby co jsem dal výpoveď na internátu, kde jsem dřív pracoval před 11 lety. Můj akademický život začíná podzimním semestrem 29.8. Jestli bude ze mě dobrý šéfkuchař to se uvidí za dva roky.

Thursday, June 28, 2007

Plážový čas

Tak jsme měli ve středu další horký den, přímo dělaný pro pobyt na pláži. Bez sebemenšího zaváhání jsme vyrazili se spolužákama na Rockway Park Beach v Queens. Užili jsme si báječný den. Byl zrovna příliv a tak vlny byly docela velký a oceán nebyl jen nudná placka. Voda ušla. Ani nebyla studená. Po pláži jsme zašli do jedné irské hospody, kde mě ostatní velmi mile překvapili narozeninovým dortem. Absolutně jsem to od nich nečekal a bylo to od nich strašně sladké. Dalším důvodem našeho "tahu" bylo to, že všichni končíme v New York Language Center. Někdo jde na jinou jazykovku, někdo na vysokou a Murat, kluk z Turecka, se vrací domů. Navždy. A jak to se mnou bývá, loučení bylo veselé i smutné, každopádně plné emocí. Bude se mi po nich moc stýskat a doufám, že se ještě uvidíme.
Jedna malá poznámka. Jak můžete na jedné fotce vidět, sluníčko mě pěkně chytlo, i když jsem používal krém na opalování, ale jen s faktorem číslo 8 a to je už asi málo. Před 10 lety v Itálii to ale stačilo. Nemluvím o stejném krému jen ochranném faktoru. Tak mám záda jako v ohni a vůbec jsem nemohl na dnešek pořádně spát. Snad dněšní noc bude lepší.