Party, nemoc,...

Minulou sobotu pořádala Susie spolu s námi český večer. Bylo to fajn, snad kromě toho, že jediný Čech v místnosti jsem byl já, ostatní byli Američané žijící v Česku. Snažili jsme se tak trochu držet tradici večírků v Čechách. Což znamenalo, že byly chlebíčky, které jsem dělal já spolu s bramborovým salátem. Obojí mělo obrovský úspěch. Člověk by nevěřil, že obyčejný chlebíček může pro někoho znamenat tolik vzpomínek na zemi, ve které žil. Susie vařila česnačku, pro Američany další typicky české jídlo. Pivo a Becherovka byly samozřejmost. Hrála se česká muzika, prohlíželi fotky z Čech a pozor, dokonce se zpívala naše hymna. Susie se vyznala z toho, že pro ni naše hymna znamená víc než ta jejich. Vždy, když jí slyší, má husí kůži. Je pravda, že ta naše oproti té americké má nádherná slova, kdežto jejich je o válčení, zbraních. Jak jinak. Bohužel, už někdy ve čtvrtek před párty, jsem začal chytat nějaké nachlazení, nebo dokonce chřipku. Dostal jsem kašel, ale stále to bylo v mezích. Jenže. V neděli ráno to na mě vlítlo se vší parádou. Horečka, bolest na prsou, trochu rýma. Takže jsem mazal do postele a léčil se jak se dalo. Jesse koupil nějaké užívání proti kašli a staral se celou dobu. Zůstal jsem v pondělí a v úterý doma. Znáte to. Když s někým sdílíte společnou domácnost, dříve či později ten druhý to od vás chytne. A taky jo. Jesseho to položilo v úterý večer. Je na tom o poznání líp s kašlem, ale zase na tom byl hůř s horečkou. Držela se ho, potvora jedna, dýl než mě. Vzal si dva dny volna a pro změnu jsem se staral já. Oba se už zlepšujeme, i když třeba já mám stále kašel. Takže jak to vypadá, nemusíme být ani v Česku, kde řádí chřipková epidemie, abychom si to taky užili.