Na skok do léta

Přestože vy v Česku mrznete a očekáváte další sněžení, k nám tu dnes zaskočilo léto. A to nám slibovali krutou zimu. Ta se však nedostavila. Největší zima byla půlku prosince a pak v únoru. To je zatím vše a podle předpovědí to nevypadá na nějaké razatní ochlazení. Ale kdo ví. Nakonec to může přijít v dubnu nebo květnu, kdy to budeme nejméně čekat. Takže, když jsem dnes přišel domů, nemohl jsem věřit svým očím při pohledu na teploměr. Ukazoval 72F, asi 24˚C. To je něco. Velice příjemné a mé stárnoucí tělo se hezky ohřálo. Stejné teplo má být ještě zítra a pak se teplota vrátí k normálu pro tohle roční období. Vám však nezbývá nic jiného než se znovu zabalit do teplých bund, šál a čepic, ať se toho jara u vás dočkáte ve zdraví. Určitě přijde.

Týden v jednom domě

Tak mám tento týden neočekávané volno po škole. Isai je totiž nemocný. Na jednu stranu si to užívám a snažím se odpočívat, ale na druhé straně přicházím o peníze. Kluk je ale chudák. Ve čtvrtek měl teplotu 105F což je asi 40,5C a tomu se říká pořádná teplota. Jeho máma mi psala, že má nějaký žaludeční virus. Doufám, že nic vážného.
Moc odpočatý se zatím necítím a jak říká Jesse, já si vždycky najdu nějakou práci místo toho, abych skutečně jen relaxoval. Má tak trochu pravdu, ale já se jen snažím dohnat to na co jsem předtím neměl čas a bohužel, občas se třeba uklízet musí. V neděli jsem byl v prádelně. Prádelna a já stále nějak nemůžeme být kámoši. Tentokrát mě vyšplouchla sušička. Nevím, co se stalo, ale po 50 minutách sušení bylo prádlo jako bych ho vytáhl z pračky po ždímání. Jestli jsem zmáčkl špatný knoflík či sušička byla rozbitá, kdo ví. Byl jsem naštvanej a neměl vůbec chuť to nějak řešit. A bylo tam narváno. Letěl jsem tam v neděli ráno v domnění, že lidi budou v kostele a bude klid, ovšem stejný nápad měla asi polovina naší ulice, takže jsme tam šlapali jeden po druhém a dohadovali se o pračkách. Opravdu, neděle jak má být. To je asi jejich další národní sport. Nedělní praní. Takže, prádlo bylo rozvěšeno všude po bytě až do včerejška, kdy jsem ho vyžehlil. Ještě k tomu praní. My nesmíme mít doma ani pračku, ani myčku nadobí a ani akvárium, protože vodu tu platí domácí. Myslím všeobecně, ne jen ta naše. Jenže. Platí skutečně? V našem případě tomu až tak nevěřím. Domácí nám totiž od ledna zvedla nájem a to právě kvůli vodě. O 75 dolarů. Což není málo. A tak když jsem měl volno, tak jsem naschvál si dělal záznamy o tom, kolikrát ji uslyším prát či použít myčku. Tu ona samozřejmě taky má. Bylo to celkem 13x za jeden jediný týden. A to nepočítám každodenní plnou vanu pro jejího syna. Pak, kdo platí vodu? Spočítejte si to sami.
Dnes jsem ve škole viděl film "Crash" a asi před dvěma týdny jsme byli s Jessem v kině na "Brokeback Mountain", v Česku je název "Zkrocená hora" a je to skutečně ten "teplý" film, jak o něm psalo idnes. Při oskarovém klání byl velice favorizovaný ten druhý film. Sbíral jednu cenu za druhou až na tu nejcennější na Oskara. Určitě bych doporučil oba filmy, i když jde o naprosto rozdílné filmy a mnozí z vás "Crash" už asi viděli, protože je venku dost dlouho. Můj dojem z filmu je nejednoznačný. Něco jako dobrý, ale.... Myslím, že ho budou jedni zbožňovat a druzí o něm polemizovat. Úsudek je na každém jednotlivci.

"Každý den něco končí a něco krásného se začíná."

Autor tohoto citátu mi jistě promine, že ho neuvádím, ale teď si nemůžu vzpomenout, kdo to kdysi prohlásil. Mám to napsané v jednom malém sešitku, který je v mém psacím stole v Chrudimi.
Tak nám dnes končí 20. zimní olympijské hry a také moje volno. Jestli něco krásného začne, to se teprve uvidí, ale škola to asi nebude. Byly to moje druhé olympijské hry během mého pobytu v USA. Jak ten čas letí. Ty letní byly pro mě obrovským zklamáním, zejména co se týkalo televizního přenosu. Ty právě končící mě příjemně překvapily a "olympijský duch" mě tentokrát opravdu zasáhl. A jak jsem se už zmiňoval minule, NBC mile překvapila a udělala velice dobrý přenos. Díku němu jsem mohl s lidmi v Česku prožívat skvělé chvíle i pády našich sportovců. Kateřina nezklamala a její závěrečný závod a vítězství prožívali i místní komentáři. Poznal jsem také nové tváře hlavně amerických sportovců a jejich charaktery. Všem sportovcům jsem přál dobrý úspěch, kromě hokejistů Finska a rychlobruslaře Chada Hedricka. Týmu Finska za nechutný a zákeřný faul na Jaromíra Jágra a Hedrick na mě působí velice zlým dojmem. Stačilo se podívat do jeho očí a v nich bylo zlo, i když se tvář usmívala. Vyvolal mnoho kontroverzí jeho slovním bojem s jiným rychlobruslařem Shani Davisem, který naopak získal moje sympatie a který jako první afro - američan jednotlivec vyhrál zlatou medaily. Na druhé straně velice dobrý dojem na mě udělal Apolo Anton Ohno svým skvělým přístupem k hrám a soutěžení. Díky nim jsem objevil nové sportovní odvětví, které jsem vůbec při posledních hrách v Salt Lake City nesledoval. Tady je spolu s krasobruslením a snowbordingem velmi populární. A ještě o jednom americkém sportovci bych se rád zmínil. Je to Bode Miller. Vždycky na mě působil jako velký americký frajer, který ze sebe dělá větší hvězdu než je. Opak je však pravdou. Je naprosto "cool". Nemám české slovo jak to vyjádřit. Po všech jeho rozhovorech před i během olympiády jsem totálně na něj změnil názor. Je to borec největšího kalibru. Nenechá si nic vnutit, co si myslí, že není správné, jako jeden z mála kritizoval americkou diváckou obcesi z vítězství a cokoliv jiného než zlato je na zatracení, založil sportovní program pro děti, ve kterém jsou vedeny nejen zvládat úskalí sportu, ale taky to, že úspěch nepřijde sám o sobě a je za ním dřina, že vzdávat se po jedné prohře je nesmysl. Na slova kritiků o jeho účinkování odpovídal s úsměvem a nadhledem. A tak to má být. O tom je olympionismus. Je sice krásné vyhrát, ale ne vždy se to povede. "Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se!"
Byla to krásná a velice vydařená olympiáda, za což patří dík nejen sportovcům, ale i italským organizátorům. Díky sportovci, díky Itálie. Na shledanou při příštím hrách. Letních, které se konají v Beijingu, Čína v roce 2008 a zimních ve Vancouveru, Kanada v roce 2010.

Sen

Mám hodně snů. Vždycky jsem měl a asi budu mít, i když se říká, že s přibývajícím věkem snů ubývá. A každý sen je zvláštní, ale některé jsou ještě zvláštnější. Tak jako ten, o který se chci s vámi podělit.
Jsem na chalupě. Venku za potokem, který teče nedaleko. Slyším autorádio od sousedů, které hlásí, že zemřel papež Jan Pavel II. a jeho tělo bude vystaveno mimo jiné i v Československu. To jsem se podivil, že nevědí, že Československo už dávno neexistuje. Pak jsem slyšel volat mého tátu, abych šel dovnitř, že potřebuje s něčím pomoct. Když jsem vešel dovniř, viděl jsem ho držet prkno, na kterém ležel mrtvý papež. Měl jsem jít k nohám, což se mi moc nechtělo. Přišlo mi to divné a co bylo ještě divnější, že byl oblečen do jeho obvyklé bílé tuniky, ale neměl boty. Byl bos. Tak jsme ho snesli do sklepa a já se bál, že se začne kazit. Táta mě ujistil, že ne, že se o to už postarali už jiní. Bylo mi divné, že necítím formaldehyd, jak jsem ho cítíval při návštěvách pitevny, když jsem dělal v nemocnici. Pak jsem se ještě táty zeptal, kde se tu to tělo vzalo, jak to, že zrovna u nás. A jak to ve snech chodí, odpovědi jsem se nedočkal. Když už už táta měl odpovědět, probudil jsem se. Lépe řečeno, byl jsem probuzen.
Není to zvláštní sen. Proč zrovna papež? Někteří odbornící říkají, že bychom měli věnovat pozornost našim snům. Jsou to, podle nich, signály našeho podvědomí. Některé mé sny měly skutečně reálné a logické vysvětlení, které bylo přesné. Většina jich však asi je jen náhodný výběr událostí, které si náš mozek pamatuje. Nicméně, přemýšlejte se mnou. Papež zemřel už před drahnou dobou. Československo neexistuje 13 let. Chalupa by se dala vyvětlit, ale proč tam byl zrovna mrtvý papež a proč jsem já stál u nohou a mrtvola neměla boty? Byla bosá! To může, ovšem taky nemusí, něco znamenat. Jak by se teď hodil dr. Freud nebo spíš dr. Jung. Freud hnal hodně všechno přes sexualitu, ale Jung to bral více komplexněji.

Všehochuť

Tolik se toho děje, k čemu bych se rád vyjádřil, ale kde vzít čas. A tak jsme se zatím dozvěděli, že "Velký bratr" nás skutečně sleduje, což já jsem tvrdil dávno, ale byl jsem nazýván konspirátorem, že VP nasypal pár broků do svého kámoše a snažil se celou věc jak se patří ututlat, za což by se nemuseli stydět ani v bývalé SSSR a také, že je "nebezpečné" pro americkou demokracii obléknout si tričko s osobním vyjádřením do Kongresu. Ovšem tam se ukázalo, že ne všichni jsme si rovni a někteří jsou si rovnější, hlavně když jsou na té správné straně. Kritika prezidenta je přípustná tak dlouho dokud s ním souhlasíš. A celý ten humbuk okolo karikatur. Jestli měli muslimové nějaké moje sympatie, tak teď je docela ztratili. Jasně ukázali, že vlastně jsou to, co bylo v těch karikaturách. Další důkaz, jak je kterákoliv víra slepá a ve své podstatě netoleratní. To, že Klaus vetoval zákon o registrovaném partnerství se dalo čekat. On je konzervativec hrubého zrna. Co jsem ale neočekával od pana profesora, bylo jeho vyjádření k celému zákonu, ze kterého čišela osobní nenávist a homofobie. To bych spíš očekával od poslanců za lidovou stranu, kteří a zejména jeden z nich, jehož jméno si nepamatuji, prosluli svými výroky na hraně nejen slušnosti, ale i zákonosti nebo od M. Bendy.
Samozřejmě, že sleduji olympiádu a i když jsem se obával přenosů stanice NBC po zkušenostech z letních her, musím uznat, že je to tentokrát daleko lépe profesionálně zvládnuté. Není to jen o amerických sportovcích, ale i o těch ostatních. A tak jsem viděl Kačenku N., když si doběhla pro stříbro, Lukáše B., který dosáhl stejného umístění, volný program Tomáše V. a i zápas našich hokejistů s Finy a bohužel i ten zákeřný zákrok na Jágra. Velice se mi líbilo slavnostní zahájení a Italové se hostování ujali více než dobře, lépe než Řekové v létě. Mimochodem, ten manager, který spetl startovní listinu pro štafetový běh mužů, by neměl být vpuštěn do republiky.
Přináším pár zimních fotek z New Yorku.

Blizzard

Po téměř dvou měsících, kdy jsme sníh vůbec neviděli a po lednu, který byl teplotně rekordní v historii pro 15 států a druhý nejteplejší leden pro stát New York, kdy průměrná teplota byla o 7˚C vyšší a kdy jsme zaznamenali takové teplotní rekordy jako 18˚C, jsme se konečně i my tady dočkali pořádné sněhové nadílky. Vlastně sněhové bouře, kterou já jsem nikdy nezažil. Buď jsem byl ještě v Česku, nebo zase zpátky na návštěvě a poždé jsem blizzard minul. Ale ne letos. Sněžit začalo už včera okolo čtvrté hodiny odpoledne, kdy to byl jen takový vlažný rozjezd. Pak sněžení zesílilo okolo půlnoci a nejhorší situace byla, bohužel, ráno, kdy Jesse vstával do práce a kdy se skutečně blískalo a hřmělo. Nikdy jsem nic takového v zimě neviděl. A to nemluvím o větru. Stále ještě sněží, i když už jen mírně, nicméně vítr stále fouká silný. Zatím nemá cenu uklízet chodník. Jak jsem se dozvěděl z televizního vysílání, v Central Park naměřili neuvěřitelných 60 cm sněhu, zatím druhé největší množství vůbec a to stále padá. Odhaduji, že u nás jsme na tom obdobně. Všechna tři letiště jsou zavřená, autobusy v Jersey City nejezdí a subway v NYC má zpoždění.
Pro vás v Čechách tohle počasí asi není nic tak mimořádného, ale pro nás tady to je po tak mírném počasí, které doposud panovalo, velká událost.

Něco prohnilého je v Království českém

Dlouhou dobu jsem se nevyjadřoval k dění v České republice. Jednak proto, že nejsem přímo na místě a mám informace pouze zprostředkované a taky proto, že zdejší dění mě zaměstnává až až. Dnes jsem se ale rozhodl napsat pár svých vlastních postřehů. Upozorňuji, že jde jen o moje názory a stanoviska a zdroje k informacím, které mám, se omezujií na internetové noviny a zpravodajské vysílání České televize. Takže vy v Česku si můžete udělat obrázet o tom, jak vlastně média formují a ovliňují názory a postoje.
Jen stěží se mi chce věřit, že Paroubek a jeho vláda má takovou odezvu u lidí, po tom všem, co udělal nebo řekl. Předně. Když se mluvilo o jeho možném nástupu na post prémiéra, už tenkrát se mi to nelíbilo, protože si vzpomínám na jeho působení na Magistrátu hl. města Prahy, kde, jestli se nemýlím, měl na startosti finance. Jednou díky němu Praha přišla o velké množství peněz na transakci, kterou on měl osobně na starosti a kdy šlo o převody peněz. Jeho zanedbáním ty převody byly prováděny pod naprosto nevýhodným kurzem, čímž, jak jsem už řekl, Praha přišla o svoje peníze. Jeho tehdejší vysvětlování napovídalo, o jakou osobu se jedná. Populista s velkými ambicemi na moc a vládnutí. No, dočkal se. Jeho styl a rétorika nejsou vůbec podle mého gusta. Tím neříkám, že by premiér měl dělat a říkat to, co se zrovna mě líbí, spíš jde o to jak to dělá a jako to říká. Jeho styl - nejdříve se vypořádáme s nepřizpůsobivou mládeží, která nám kazí obraz téměř socialistického, pardon, sociálně dokonalého státu a pak se pustíme do těch svobodomyslnej novinářů, kteří si nám tu píší co chtějí a oni přece musí o nás psát jenom to krásné - je téměř Jakešův styl. Takže v létě dostal první šanci a hned ji jak se patří využil. Bral to hlava nehlava. Pravda, sám měl ruce čisté, ale zaměstnané taháním za ty důležité šňůrky a páky. Ti, co mě znají, vědí , že nejsem vůbec zastáncem ani hudby natož pak životního stylu oněch účastníků Czechtecku, ale to ještě neznamená, že je seřežu co to dá. Možná, skutečně jen možná zásah byl podle zákona a na jeho ochranu, ale způsob zásahu byl děsivý a připomínal bytky komunistické policie. Paroubkovy následné komentáře byly přesně v duchu normalizační propagandy husákova režimu. Tím se dostávám k problému, který vidím, bohužel, i tady v USA a to je problém mediální. Každý režim se snaží ovládat média. Jeden více úspěšně, druhý už méně. Někdo to více skrývá, tak jako tady a pak, když to vyplave na povrch, je z toho průšvih, ale už ne takový, jaký by to býval byl dříve. A pak jsou tu tací, kteří se otevřeně hlásí k nenávisti vůči svobodným médiím - takový je Zeman a nakonec je tu Paroubek, který naplňuje jak tu nenávist tak i číní kroky k umlčení některých k němu a jeho vládnutí nejvíce kritických novinářů. A pak se obklopuje jemu podobnými lidmi. Nejdříve to byl Jandák, podle mě průměrný herec a dobrý pijan a pak Rath, slizký člověk s falešným pohledem, kariérista a populista, který se po těch letech nakonec dočkal.
Jeden Paroubkův krok však oceňuji a to je jeho vstřícné gesto vůči německým antifašistům, kteří byli kolektivně vyhnáni s nacisty po 2. světové válce.
Na druhou stranu ani novináři nejsou úplně bez chyb. Nejdřív je tu problém s jazykovou úrovní u některých z nich. Mám hlavně na mysli články, které jsou umísťovány na internetových novinách, kde je někdy čeština přímo děsivá a to v nejzákladnějších výrazech. Také mě občas zaráží používání některých slov či slovních výrazů v radiích a televizi. Jako příklad si vzpomínám vysílání stanice ČT24, kde jeden mladý redaktor použil slovo " výcuc". Jistě, není to slovo vulgární či jinak expresivní, ale podle mého citu do televize prostě nepatří. V neposlední řadě je tu pak dokument o České televizi a stávce jejích redaktorů v roce 2000, který Česká televize pro mně z ne docela jasného důvodu odmítla odvysílat. Stydějí se snad tehdejší aktéři za to co se odehrálo, nebo je to strach vracet se zpátky a podívat se na "onu hru" s odstupem a nadhledem času? Či je to něčí tlak na vedení televize? Já jsem se zúčastnil téměř všech tehdejších demonstrací. Stáli jsme s Jessem v mrazu a sněhu na nádvoří České televize a nelituji toho. Co jsem tehdy považoval za správné, jsem udělal. A udělal bych to znovu, pokud bych cokoliv cítil stejně.
A poslední věc, která mě doslova dostala a díky které jsem si uvědomil, že přeci jen existují nějaké rozdíly mezi českou a americkou žurnalistikou, byl velice rozdílný a na straně českých novinářů téméř skandální přístup s jakým lidovky.cz a idnes.cz komentovaly získání Zlatého globu pro film "Brokeback Mountain". Titulky stylu "...vyhrál homosexuální film" a co horší "...."teplý" film získal Zlatý globus" jsou neuvěřitelné. To prostě do slušné žurnalistiky nepatří. Autorův postoj ke gay tématice může být jakýkoliv, ale nesmí se odrazit v jeho profesionálním přístupu, pokud ovšem nepíše o svém vlastním názoru. Což se ale nestalo. Nikdo se však nad tím nepozastavil, co já vím, protože v Čechách už není žádná silná organizace, která by hájila gay komunitu. Tady je to velice kladně přijaté dílo, oceňované ve všech směrech. Samozřejmě, že i zde se rozproudila diskuze, ale věcná a slušná. Film je hodnocen převážne z uměleckého hlediska a milostné téma je chápáno pouze jako rámec příběhu. Nikde nebyly titulky jako "...fag movie wins..." nebo "...queer drama.." Pokud by se tak bývalo bylo stalo, byl by býval byl z toho obrovský skandál. Aspoň v tomhle směru jsou místní novináři ok.
Poslední věc, kterou bych rád okomentoval je stav policie v Čechách. Nikdy ve mě policie nevzbuzovala důvěru a vždy jsem byl přesvědčen, že dost jejích členů je rasistických a xenofóbních a jaksi hodně stranících pravicovým organizacím. Pokaždé, ale skutečně pokaždé, když zde byl nějaký protest pravičáků a levičáků (nemám na mysli komunisty), byli to vždy pravičáci, které policie chránila a levičáci, které tvrdě zbyla. Ať už to byly prvomájové demonstrace či různé koncerty. Jeden příklad jsem už uvedl na začátku - Czechteck - a pak tu jsou koncerty nácků, kde se hajluje a řvou protižidovská nebo xenofóbní hesla a naše policie jen přihlíží a ministr vnitra následně prohlásí, že se až tak nic hrozného nestalo. Jestli se nepletu, je tu zákon o podněcování k rasové či jiné nenávisti a snad zákony platí pro všechny. Typickým příkladem toho je poslední událost z Letů. Shromáždění oné nacionalistické strany, mimochodem shromáždění nepovolené, je údajně "slovně narušeno" provoláváním hesla "Pryč s nacismem!" a jeho autoři jsou vzápětí zatčeni policií a předvedeni k výslechu, namísto, aby policie rozehnala ono shromáždění. Od kdy je, prosím vás, v České republice trestný čin říct "Pryč s nacismem!"? Nacismus a jiné ideologie jsou trestné. Je to téměř neuvěřitelné a nečekal bych, že se něco takového stane v mé zemi. Stydím se a je mi z toho trochu úzko. Nejsme přece Rusko, abychom tohle tolerovali. Ministr vnitra to ohodnotil jako správný postup svých lidí. Ti policajti by ale měli být okamžitě propuštěni ze zaměstnání a Bublan by se měl zodpovídat na zasedání parlamentu. Tak i já křičím :"PRYČ S NACISMEM!".
Obdobný skandální postup policie se odehrál na jednom shromáždění komunistů, kde byl zase na oplátku zatčen anti-komunistický aktivista. Co dělal? Křičel :"Pryč s komunismem!". Tak bych mohl pokračovat dál, protože mnoho dalších případů by se určitě našlo.
Nevím, zda-li to je tím, že nejsem v České republice a vnímám spostu věcí jinak, z jiného úhlu pohledu, nebo je-li to tím, že jsem se změnil já díky mému pobytu tady. Každopádně jsou to věci, které mě nenechávají klidným a myslím, že je potřeba zvednou proti nim hlas a být slyšet. Nejen já!