"Každý den něco končí a něco krásného se začíná."

Autor tohoto citátu mi jistě promine, že ho neuvádím, ale teď si nemůžu vzpomenout, kdo to kdysi prohlásil. Mám to napsané v jednom malém sešitku, který je v mém psacím stole v Chrudimi.
Tak nám dnes končí 20. zimní olympijské hry a také moje volno. Jestli něco krásného začne, to se teprve uvidí, ale škola to asi nebude. Byly to moje druhé olympijské hry během mého pobytu v USA. Jak ten čas letí. Ty letní byly pro mě obrovským zklamáním, zejména co se týkalo televizního přenosu. Ty právě končící mě příjemně překvapily a "olympijský duch" mě tentokrát opravdu zasáhl. A jak jsem se už zmiňoval minule, NBC mile překvapila a udělala velice dobrý přenos. Díku němu jsem mohl s lidmi v Česku prožívat skvělé chvíle i pády našich sportovců. Kateřina nezklamala a její závěrečný závod a vítězství prožívali i místní komentáři. Poznal jsem také nové tváře hlavně amerických sportovců a jejich charaktery. Všem sportovcům jsem přál dobrý úspěch, kromě hokejistů Finska a rychlobruslaře Chada Hedricka. Týmu Finska za nechutný a zákeřný faul na Jaromíra Jágra a Hedrick na mě působí velice zlým dojmem. Stačilo se podívat do jeho očí a v nich bylo zlo, i když se tvář usmívala. Vyvolal mnoho kontroverzí jeho slovním bojem s jiným rychlobruslařem Shani Davisem, který naopak získal moje sympatie a který jako první afro - američan jednotlivec vyhrál zlatou medaily. Na druhé straně velice dobrý dojem na mě udělal Apolo Anton Ohno svým skvělým přístupem k hrám a soutěžení. Díky nim jsem objevil nové sportovní odvětví, které jsem vůbec při posledních hrách v Salt Lake City nesledoval. Tady je spolu s krasobruslením a snowbordingem velmi populární. A ještě o jednom americkém sportovci bych se rád zmínil. Je to Bode Miller. Vždycky na mě působil jako velký americký frajer, který ze sebe dělá větší hvězdu než je. Opak je však pravdou. Je naprosto "cool". Nemám české slovo jak to vyjádřit. Po všech jeho rozhovorech před i během olympiády jsem totálně na něj změnil názor. Je to borec největšího kalibru. Nenechá si nic vnutit, co si myslí, že není správné, jako jeden z mála kritizoval americkou diváckou obcesi z vítězství a cokoliv jiného než zlato je na zatracení, založil sportovní program pro děti, ve kterém jsou vedeny nejen zvládat úskalí sportu, ale taky to, že úspěch nepřijde sám o sobě a je za ním dřina, že vzdávat se po jedné prohře je nesmysl. Na slova kritiků o jeho účinkování odpovídal s úsměvem a nadhledem. A tak to má být. O tom je olympionismus. Je sice krásné vyhrát, ale ne vždy se to povede. "Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se!"
Byla to krásná a velice vydařená olympiáda, za což patří dík nejen sportovcům, ale i italským organizátorům. Díky sportovci, díky Itálie. Na shledanou při příštím hrách. Letních, které se konají v Beijingu, Čína v roce 2008 a zimních ve Vancouveru, Kanada v roce 2010.