Udělalo se nám tu na pár dní hezky a protože Isai měl ve škole ve čtrvtek a pátek volno tak jsem ho nehlídal a mohl využít volna a počasí k procházce tentokrát v Jersey City na nábřeží přímo naproti místu, kde původně stávala Dvovčata. Ve vzduchu byl cítit ten zvláštní zápach, který je typický pro zdejší oblast. Píšu zápach, prěstože mě to voní, ale některým lidem ne. Koukal jsem na Manhattan a pak jsem uviděl na stožáru americkou vlajku. A pak se to stalo. Zaplnil mě ten zvláštní příjemný pocit jako poprvé, kdy jsem sem přijel na návštěvu. Strašně špatně se popisuje, tak jako každá emoce. Ale věřím, že každé z vás se to stalo. Každému. Nikdo nejsme bez emocí. Trvalo to jen chvíli, ale já si uvědomil, jak dlouho jsem ten pocit neměl. Jak tím, že někde žijeme a prožíváme všední chvíle, se tyto okamžiky něčeho vyjímečného, něčeho co nám zpříjemňuje naše žití, postupně vytrácejí. A vůbec není na škodu si je připomenout či nějakým způsobem je vrátit.
