Jedna z mých nejoblíbenějších show v americké televizi slaví 35. výročí uvedení na obrazovky amerických domácností a jejíž víkend maratón beží na programu TVLand. Byl začátek 70.let, mně byl téměř rok, americkým prezidentem byl Republikán Nixon a studená válka byla na vzestupu. Typická americká domácnost té doby. Autoři měli odvahu otevřeně hovořit o věcech, které byly tehdy tabu. Rodina Archieho Bunkera žíjící v Queens. Archie je bigot, xenofób, věřící, který ovšem nikdy nechodí do kostela a nemá rád katolíky, konzervativec a Republikán. Velký zastánce Nixona, všechno liberální je pro něj komunistické a neustále vzpomíná na starou dobrou Ameriku. Ovšem je konfrontován s měnícím se světem okolo něj. Například, jako noví sousedé se vedle nich nastěhuje rodina afro-američanů, přičemž hlava té rodiny je stejný bigot jako Archie a mají mnoho společného. Mezi dalšími věcmi jsou to problémy nezaměstanosti, práva žen na interupci, práva gayů a dalších menšin, problém s kriminalitou a právem na nošení zbraní a nezapomeňme také na problémy ekonomické či politické. Válka ve Vietnamu či Nixonovo odstoupení a aféra Watergate. Navíc je Archie denně konfrontován a to někdy až na ostří nože s manželem jeho dcery Glorie, Mikem, jež žije s nimi v jedné domácnosti a který nejenže je polského původu což mu Archie denně připomíná ne zrovna milým způsobem, ale také velký liberál a ateista a protihráč pro Archieho. Archieho žena Edith je samozřejmě v domácnosti a když si najde práci, aby pomohla rodině přečkat těžké časy, kdy Archieho zaměstanecká unie je ve stávce a tím pádem on nedostává žádný plat, je pro něj velice těžké se smířit s tím, že ona pracuje a nemá tolik času na domácnost a nechce si vůbec přiznat, že je to najednou on, kdo je závislý na ní a ne obráceně. Je to jednoduchá žena s velkým srdcem, která si nechává dost věcí líbit, nicméně i ona se dokáže vzepřít a stát si za svým, když je to nutné. Možná, že je jednoduchá, ale není hloupá a problémy řeší svým způsobem a vždy správně. Přesto všechno se Archie i Edith stále milují i po 30. letech manželství a všem, co spolu prožili a jaký Archie hrubián někdy je. Většina epizod vás pobaví a prostě donutí se smát, ale bylo i pár epizod, kdy běhal mráz po zádech, jako ta, kdy je Edith během příprav na oslavu jejích narozenin přepadena a téměř znásilněna v jejich domě, nebo některé byly velice smutné jako ta, kdy se Archie ve slabé chvilce přiznává Mikemu, že byl jako dítě fyzicky týrán svým otcem. Nakonec všeho se Archie pomalu smiřuje s tím, že svět kolem něho je už jiný.
Z čeho ale někdy mně běhá mráz po zádech, je témeř dokonalá shoda problémů Nixonovi administrativy a administativy Mr. B. A to si uvědomme, že seriál byl natočen před 30. lety, kdy nikdo ani netušil, že někdy bude v Bílém domě sedět bláznivý Mr. B. Když ale v dialozích nahradíte jméno Nixon za Bush, je to vlastně o součastnosti. Válka ve Vietnamu, válka v Iráku. Práva žen na interupci tehdy a dnes. Konzervatismus Nixnovy éry verzus konzervatizmus Bushovy éry. Oddělení státu a cíkve, což byl problém tehdy a je i dnes. A v neposlední řadě tajné odposlechy nixonových špehů na amerických obyvatelích, zejména protiválečných organizacích a vlastně všech, kteří nesouhlasili s jeho politikou stejně jako dnešní protiústavní tajné špehování bushových noshledů na Američanech a zastašování médií, kteří otevřeně hovoří o těchto protizákonostech. Aspoň pár jich ještě zbylo.
Takže i po oněch 35. letech tato show je stále aktuální a stále má co říct a Mr. B. by si ji měl denně pouštět někde v Bílém domě.
