Návrat ztracené domácí

Dva měsíce utekly jako voda v Hudsonu a Maruška je zpátky. Stalo se to přesně v pondělí v 5:30 ráno a i když se tentokrát skutečně snažila být potichu, moc se jí to nepovedlo, protože probudila i Jesseho a to je co říct. Jeho jen tak něco neprobudí. Jesse s ní mluvil už v pondělí, já až někdy ve středu a čím déle tím lépe. Díky tomu, že teď netrávím tolik času doma, protože ráno vypadnu o půl osmé a vracím se zpátky kolem osmé večer, přícházím o společnost její a jejího syna. Lituji toho. NE. Musím však napsat, že byla na nás hodná, nejenže poděkovala za starání se o dům a okolí (s ještě větší chutí bych to dělal na vlastním), ale také nám dala obrovskou půlku melouna, který vyrostl na zahradě její sestry v Georgia, takže domácí a potom také jižanskou specialitu - čerstvě trhané buráky vařené ve slané vodě. Neveřili by jste, jaká je to dobrota. Chutnají trochu jako fazole a mohou stejně dobře posloužit i jako příloha k jídlu. Poté, co jsme se jí zmínili, jak dobré to je, pochvala potěší každého, už objednala u její matky speciální zásilku jen pro nás.
Jak jsem se už zmínil, nemám teď vůbec během týdne čas. Mám sice tři hodiny volno mezi školou a prací, ale nevyplatí se mi jet domů, jak časově tak finančně. Takže se toulám po NYC a hledám zajímavá místa, která bych mohl fotit, či si jen tak užívám teplého počasí a sluníčka v parku na břehu Hudsonu nebo ve městě. Občas tu najdete nějakou tu fotku. Dneska je to momentka z Madison Square Park. Líbilo se mi světlo a atmosféra toho okamžiku, kdy odpolední slunce svítilo skrz listí stromů, nicméně sebelepší fotografie od amatéra jako jsem já nedokáže úplně vystihnout to co jsem viděl na vlastní oči.