Co týden dal a vzal

Stačil mi jeden týden, respektive jeden víkend, aby mně Marie a její syn lezli na nervy. A to mám na mysli víkend minulý. Jak jsem psal, během týdne naštěstí nemám tu čest je slyšet příliš často, za to o minulém víkendu si to vynahradili. Neděle, šest hodin ráno a co neslyším, ano hádáte správně, její oblíbený vysavač. Ten den luxovala šestkrát a naposledy to bylo ve 22:45, kdy luxovala do "nádherných" zvuků pračky. Hotová symfonie pro vysavač a pračku. A aby toho nebylo málo, tu noc z neděle na pondělí její syn prováděl noční manévry. On je díky svému postižení hyperaktivní a má svůj vlastní svět daleko vzdálený od reality, kterou sice vnímá velice dobře, nicméně nedokáže ji správně vyhodnotit. Poté, co loni dokončil školu nedělá nic, je neustále doma a to i sám a oni velmi často spí celé dny. Takže žádná činnost, žádná únava. Tudíž není ojedinělé, že uprostřed noci se probudí a lítá po bytě a někdy i po domě. Dům má dřevěné podlahy a tak je slyšet každé normální šlápnutí natož jeho dupání. Stádo slonů by se nemuselo stydět. Jeho pokoj je nad naším a já se svým slabým spaním trpím. Tu noc mě tedy probudil nejdřív ve tři ráno, pak ve čtyři a to už jsem neusnul. Jesse v pohodě spal, já zuřil a Mařena chrápala asi taky. Dokážete si představit, jak jsem byl asi v pondělí naladěn. Dneska to bylo lepší. Marie dala Jeroma k její dceři a tak v noci byl klid. Ráno odjela do kostela a já mohl spát, mimořádně až do půl desáté. To není tak časté. Např. v sobotu jsem byl vzhůru už od sedmi. A hádejte co Marie dělá teď. SPÍ.
Během týdne jsem pracoval jen tři dny. V úterý a ve středu byla Isaiova škola zavřená kvůli židovskému svátku - nový rok. Tento týden to bude podobné. V pondělí je svátek - Columbus Day - a i moje škola nám dala volno a ve čtvrtek je další židovský svátek - Yom Kippur. Já sice ve škole volno nemám, ale Isai ano.
Na českém internetu jsem četl hodně článků ohledně teroristické hrozby v newyorském metru. Abych řekl pravdu, žádné změny v metru jsem si nevšiml. Jednak první den jsem se to dozvěděl až večer, kdy se mě Jesse ptal, jestli mi policajti kontrolovali batoh. Vůbec jsem netušil, že se něco děje. A ani následují dny se nezměnilo vůbec nic. Žádné mimořádné kontroly, žádní policisté až po zuby ozbrojení, nic takového. Normální každodenní ruch s obvyklou přítomností policie, na kterou jsme si už zvykli a vůbec to nevnímáme. Víte, předvolební kampaň na místo starosty je v plném proudu a taktika Republikánů je aspoň pro mě jasná. Připomenout, kdo je silný v boji proti terorismu a kdože vlastně nás ochrání nejlépe. Stejná taktika byla i před prezidentskými volbami v roce 2004. Každý týden nebo aspoň 14 dní byla nová hrozba terorismu a nechvalně známá stupnice nebezpečí teroristického útoku zavedená po 11.9. byla zvyšována a zase snižována s takovou pravidelností, až se z toho stala směšná šaráda, které už nikdo nevěnoval pozornost a tak se zrušila hned po volbách. A celý rok poté, žádné nebezpečí, žádné varování. Tak co si teda o tom myslet. A teď se Department of Homeland Security hádá s Bloombergovou (starosta NYC) administrativou, jestli bylo správné onu hrozbu zveřejnit.
Tak to byl týden ve zkratce.

P.S. Proslýchá se, že Mr. B. začal zase chlastat. On už měl kdysi problém s alkoholem. Chudák. Nějak se teď přestalo dařit, jeho popularita je nejnižší v celém jeho volebním období, demokracii v Iráku ne a ne nastolit, reakce na hurikán Katrina byla ubohá, objevují se nové případy korupce v nejvyšších špičkách Republikánské strany, jeho kamarádi dosazení do funkcí ukazují svoji neschopnost a umírněná část Republikánů, která byla umlčena tvrdým konzervativním křídlem, kritizuje administrativu ze všech stran, protože příští rok jsou volby do Kongresu.