Nová "kariéra"

Je to dva týdny, co jsem se začal hlídat jednoho kluka z Jersey City. Jeho jméno je Isai. Hlídat není úplně to pravé slovo, spíš se o něj starat a doprovázet ho na jeho mimoškolní činnosti. Musím ho vyzvednout ve škole na Manhattanu v 15:00 a pak jdeme na kroužek karate, který má od 16 do 17 hod. Někdy se stane, že mi jeho matka pošle SMS, abychom šli na konkurs pro různé oděvní obchody, protože on je taky model pro dětské oblečení. Už jsme byli na 3. To pak máme spoustu času a díky skvělému počasí jsme chodili do parku. Kroužek karate totiž odpadá a ty konkurzy jsou docela dobře organizované a jdou v rychlém tempu. Sranda je, že po mě chtěj, abych vyplnil na jeho kartu míry a velikosti oblečení, o kterých nemám ani páru. Po kroužku karate či jakékoliv jiné činnosti jedeme do Jersey City, kde máme být o 18:30. Když má karate tak to je časově tak akorát a má čas na domácí úkol, který si tam udělá. Někdy mu pomáhám a snažím se mu vysvětlit co má dělat a co po něm žádá. Chodí do druhé třídy a tak to pro mě není nepředstavitelný problém a já se cvičím třeba v hláskování, když mu říkám jak se některá slova píší. Kromě prvního dne, kdy to bylo úplně katastrofální, ale ne mojí vinou, ostatní dny už byly v pohodě a bez problémů. O co šlo? Systém školy je následující. Na školním dvoře se shromáždí všechny třídy, což je tak odhadem přes 200 dětí. Ve tři hodiny ochranka otevře bránu a na dvůr vtrhne dalších 200 dospěláků a nastane obrovský zmatek. Všude samé děti a rodiče a já se nemohl naprosto ten první den orientovat. Tak jsem šel do kanceláře školy, kde Isai už seděl. Jenže. Když jsem požádal o jeho vydání, odmítli mi ho dát s tím, že moje jméno nebylo matkou autorizováno a nemají ho na nějaké stašně důležité modré kartě. Mimochodem, oni něměli ani novou modrou kartu, kterou jim jeho máma měla dát. Jak se nakonec ukázalo, tak to udělala, ale učitelka Isae ji někam založila a tím vznikly všechny problémy. Je mi jasné, že nedaj dítě komukoliv, kdo si řekne a koho ani neznaj. Takže škola volala mámu, jenže ta v té době byla na služební cestě v Kanadě a nebrala telefon. Volali tedy otce, který pracuje v Jersey City, ale oni jsou rozvedení a on neměl ani tušení, kdo jsem. Samozřejmě. Jenže si ho mohl vyzvednout, tudíž ho požádali, aby si přijel pro syna co nejrychleji, protože jinak po 16:00 hodině musej kluka předat policajtům. Mně bylo jasné, že stihnout to teda nemůže. Pak se ještě volalo babičce, které jsem měl Isae večer předat. Ta sice o mě věděla, ale nikdy neviděla. I ta honem jela do školy, aby si kluka vyzvedla. Co čert nechtěl, když otec dorazil do školy, zjistil, že v tom zmatku a spěchu si nevzal žádný doklad, takže mu ho taky nemohli dát a už tu byla NYPD. Dvě policajtky a jako ve filmu, jedna hodná a druhá dělala bububu. Ale obě byly na mé straně a ujišťovaly mě, že moje chyba to není. Já byl možná víc nervozní než Isai. Nakonec přijela i babička, která školu upozornila na to, že onu strašně důležitou modrou kartu dala ráno učitelce. No prostě jako ze špatné americké komedie. Karta se našla ve středu ráno a co si myslíte, omluvil se nám někdo? Ne. Učitelkaj en řekla suché "sorry" a to bylo vše. Tak to byl můj první nejbláznivější den v mé nové "kariéře".