Na začátku právě skončeného semestru jsme dostali novou učitelku na psaní. Kolikátou vlastně už? Pro mě je to asi sedmý člověk, který se snaží naučit mě psaní. Psaní není jen o správném hláskování,což já jsem si původně myslel, že bude, ale je to psaní esejí což z hlouby duše nenávidím. Ale zatím jsem to nějak vydržel, protože učitelé byli fajn a hodiny se daly přežít. Až doteď. Zatím jsem se takou učitelkou v Bell Language School nesetkal a že už jsem tam nějaký pátek a měl jsem těch učitelů požehnaně. Je to ten nejnudnější a nejstudenější člověk, který se mohl stát učitelem. Připomíná mi takové ty staré zapšklé panny, které učily na školách za první republiky. Každý určitě viděl filmy jako Škola základ života nebo Cesta do hlubin študákovy duše a tak ví o čem mluvím. Hodiny jsou nudné a dokonce stresujicí, protože ona je nijak neodlehčí. Už jsme taky s ní měli dva konflikty. Což je úplně poprvé, kdy se mě osobně něco takového stalo. Většinou jsem já byl na straně učitelů, když si na ně někdo ze studentů stěžoval. Nejdřív si mě dobírala proto, že jako jediný ze třídy netoužím jít na nějakou americkou univerzitu. Tak jsem jí řekl, že to není její starost ať raději učí. V tom jsem byl sám. A druhá událost se stala asi před 14 dny. Chodí se mnou do třídy Lorenzo, kluk z Itálie. Strašně upovídaný a je pravda, že i já jsem si na něj musel zvyknout, ale jinak fajn kluk. Měli jsme diskutovat naše eseje a my jsme místo toho diskutovali naše soukromé věci. Potichu, jen mezi námi čtyřmi ve skupince. Ona se během chvilky naštvala a mimo jiné použila naprosto nesprávné anglické slovo na popsání situace, což jsme i my, zahraniční studenti poznali. A to je, prosím, učitelka angličtiny. Pak požádala Lorenza, aby šel na chodbu, kde chtěla , aby se jí omluvil. On řekl, že nemá za co, že nic neudělal, že se jí omlouvat nebude. Nemluvili jsme o ní. Pak ho poslala do kanceláře. No, v základní škole by se nemuseli za tohle stydět. V kanceláři se té historce jen zasmáli a tím to pro ně skončilo. Pro Lorenza taky, protože on je splachovací. Ne tak pro mě. Dal jsem se na protiútok a stěžoval si na ni s tím, že bychom ocenili, kdybychom měli jiného učitele. Samozřejmě, že se nic nestane a budeme ji mít dál, ale já to musel udělat. Kdo mě zná, není překvapen. Dokonce i naše druhá učitelka, která je super, má stejný názor na ni jako my. Řekla, že má dokonce strach říct "hi" té druhé úče. Takže to není jen náš pocit či názor.
Mám teď týden volno od školy a pak se uvidí až se vrátím. Dám vědět.