Nová škola

Minulé pondělí ráno jsem trochu nervozní šel do nové školy. A musím říct, že je to diametrálně odlišné od Bell School. Atmosféra ve škole a samozřejmě atmosféra na Manhattanu. New York je přeci město, které nikdy nespí a jak by taky spalo v deset ráno, když jdu do školy. Ulice jsou plné lidí a aut a reklamy na mě mrkají ze všech stran a na cestě po sedmé avenue vidím i světelné reklamy na Times Square. Budova školy je na 37. ulici. Ten první den byl trochu zmatek, ale tak to bývá pokaždé, když něco začíná. Měl jsem ještě rychlý pohovor s někým ze školy a pak jsem byl zařazen do třídy, která probírá gramatiku. Já mám gramatiku rád, což o to, ale tohle jsou opravdu začátky, které jsme ani na Bell School neměl. Má to jít postupně do hloubky. Jen jsem zvědavý jak hluboko. A taky jsem měl na vybranou zda druhou část výuky chci dělat výslovnost nebo psaní. Rozhodl jsem se pro psaní. Spelling mi stále dělá problémy. Moc jsem toho totiž zatím nenapsal. Ovšem úroveň studentů je velice různá. Od jedné italské dívenky, která sotva mluví a každé třetí slovo hledá ve slovníku až po studenty, kteří jsou na tom stejně jako já. Ani nevím, kolik je nás ve třídě, ale je nás dost. Převládají Italové, pak Korejci a Japonci a pak už jen jednotliví zástupci dalších národností. Škola jako taková, ale má daleko větší národnostní rozptyl než Bell School, kde bylo 80% Rusů či obyvatel bývalých sovětských republik. A ještě další věc je jiná. Nová škola nabízí kávu a aspoň ten první týden sušenky zdarma. Nakonec to není tak zlý. Já, který nemá rád změny a když už k nim dojde zvyká si na ně pomalu, to nevidím tak zle. Někteří lidé jsou skutečně milí a zase jsem si ověřil, že je to i hodně kulturní záležitost. Japonci jsou slušní, Korejci přátelští a Italové upovídaní oproti studeným, arogantním Rusům. Pro mě to tam ovšem není na dlouho. Pokud se dostanu na tu univerzitu, v září bych začal tam a s největší pravděpodobností měl během léta zase nějaké to volno.

Kamilovy trampoty

Chtěl jsem si po nějaké době zase udělat radost. Dlouhé měsíce jsem přemýšlel nad tím, že si zlepším sledování a hlavně poslech filmů tím, že koupím domácí kino. Nejsem žádný impulsivmí kupec a tak jsem víc než dva měsíce dělal průzkum především na internetu, který přístroj by byl pro mě ideální. Nejen výkonem, protože náš byt není nikterak obrovský a taky nemusím nutit sousedy poslouchat moje filmy, ale hlavně kompatibilita s PAL systémem a 120-220 voltové použití. A když bych měl skutečně štěstí, tak i něco bez regionů. Cena hrála taky svoji roli. Takže, po dlouhém rozhodování mám-nemám jsem se rozhodl pro nákup. Jesseho jsem požádal, aby v úterý nechal auto doma, protože jinak s ním jezdí do práce. Nechce se mu totiž vstávat. V úterý ráno, plný entuziasmu, ale i trochu nervozity, jsem vyrazil do obchodu. Všechno bylo v pořádku a po zaplacení a naložení do auta, jsem pln nadšení s nohou na plynu a na tachometru 45 Mph jel domů, abych to domácí kino co nejdříve zkusil. Krabice to byla hezká, pěkně zabalená a ne moc těžká. Všechno jsem vybalil. Hlavně tu spoustu drátů a zapojil je. Přemýšlel jsem, které DVD si zaslouží být to první. Rozhodl jsem jsem pro film Akta X, který má v bonusem nabídku na testování domácích kin. Vložil jsem disk do přístroje a čekal a čekal a čekal. A nic. Ticho. Obraz byl ale překrásný. Možná dělám něco blbě, myslel jsem si. Třeba je zvuk stáhnutý moc dolů a proto není nic slyšet. Zvýším teda zvuk a ejhle, něco slyším. Najednou velice nahlas, ale problém je, že jen ze středového reproduktoru a taky báječné zvukové efekty ze zadních repro, ale subwoofer a přední repra nic. Stávka. Jen takové spokojené bzučení. Takže Scully řve na Muldera ze střeďáku, vzadu je slyšet pípání bomby, ale ve chvíly, kdy to na obrazovce všechno vybuchuje a lítá, já neslyším vůbec nic. Paráda. Ideální domácí kino pro sousedy. Kde není nic slyšet, ani sousedé nemohou být rušeni. Dobře. Zkusím teda rádio. Wow, ono to má i rádio. Naladím nějakou stanici a světe div se, přední repro a subwoofer, jako by si odpočinuly už dost, hrají. Moje radost nezná mezí. Tak snad teď už to půjde všechno. Třeba to potřebovalo jen nějaké tajné, mně neznámé nastavení přes rádio. Zapnu znovu Scully a Muldera a jsem zpátky kde jsem byl. Nevadí, říkám si. Zkusím jiná DVD. Vrazím tam Popelku a obraz se objeví. Hraje to PAL. Aspoň něco. Jenže ...Jenže tentokrát zvuk vůbec. Ach jo. Nemám už moc času ten den, protože musím letět pro Isae a tak všechno zabalím zpátky do krabice a tu dám v ložnici do skříně. Nechci to ani vidět. A Jessemu ani muk.
Středa. Jesse má volno. Seznamuji ho s tím co se mi stalo. Znovu to zkouším a vše se opakuje. Tak ani noční přestávka nepomohla. Jesse slibuje, že se na to podívá. Když se večer vrátím zpátky domů, k mému překvapení Popelku už i slyším. Dobrý. Ale surround zvuk zase nic. Nemám sílu to řešit a nechávám to na čtvrtek.
Jesse má druhý den volna a máme mít oběd s jeho maminkou. Ještě předtím se já snažím přijít na to, jestli skutečně nedělám něco špatně. Nějaké připojení či nastavení. Všechno teda znovu kontroluji. Zkouším i jiná DVD. Tak třeba Zagorku. Letní kluci na druhém disku. A Hanča zpívá sic jí síly stačí. Zvuk je skvělý. Takhle jsem ji teda doposud neslyšel. Báječné. A teď mi to konečně dojde. Ono to hraje, ale jenom klasický stereo zvuk, nikoliv 5.1 surround. Co mi stále zbývá. Snad zavolat na technickou podporu firmy, která to domácí kino vyrobila. Chvíli čekám na lince a poslouchám neuvěřitelné a stále dokola se opakující bláboly o tom, jak je můj telofonát pro ně důležitý a jak si váží mého času. Nakonec se mi ozve nějaký mladý ženský hlas a první co po mě chce je telefonní číslo. Jenže, kdo si dneska pamatuje všechna telefonní čísla, když máme mobily a ty maj adresáře. Tak ječím česky na Jesseho, že potřebuji naše telefonní číslo, což ji chudinku asi trochu vyděsilo. Během našeho zhruba 15 minutového rozhovoru 10 minut spolkly její otázky ohledně mých osobních údajů a pět minut mi věnovala s pomocí. Po mém stručném vysvětlení co mám za problém mi položila jednu jedinou otázku. Zkontroloval jste zapojení? Máte červený drát v červeném vstupu a černý v černý? Tady trochu odbočím. To mi připomíná IT ve Spořce s jejich otázkou: a restartoval jste počítač? Tak zpátky. Samozřejmě, odpovídám, to jsem zkontroloval snad stokrát. A její rada, její technická podpora? Doporučuji vám vrátit výrobek prodejci, protože jak se zdá, váš výrobek je asi závadný. Aha. Rada nad zlato. Na tohle bych bez ní nepřišel. Požádal jsem Jesseho, abychom se zastavili na cestě do Hobokenu v obchodě, kde jsem to koupil. Zkusím to vyměnit. Zastavujeme se tam a manažer prodejny tvrdí, že to není možné, aby to nefungovalo, což Jesseho šíleně rozčílí a tak je na chvilku krásně dusno. Ja trvám na tom, aby mi to teda předvedl, pan chytrý. Místo toho mi nabízí nový stejný výrobek, ale tentokrát si to chci nechat vyzkoušet přímo v prodejně, abych se nemusel třeba zase trmácet zpátky s dalším zmetkem. Ale dva vadný výrobky v jedné prodejně? To by bylo trochu moc, ne? Všechno zapojí, ale ve chvíli, kdy to má zkusit je někam odvolán a přijde tedy kluk na nižší pozici. Vloží disk do přehrávače a k mému překvapení subwoofer krásně hraje. Ale moment. Subwoofer sice hraje, ale pak už jenom dva reproduktory. Přední a zadní levý. No to je teda něco. Evidentně si s tím neví rady a tak prchá a že nám pošle někoho jiného, kdo to znovu překontroluje. Přijde kluk, který je v tom krámě holka pro všechno, snaží se snaží a stále nic. Na to já, že nemám čas čekat, jestli někdy a zda vůbec to bude fungovat a že chci zpátky peníze. To, čemu jsem nechtěl věřit, se stalo skutečností. Ani tento výrobek nefungoval. Peníze jsem dostal bez problémů. Teda ne hotovost, protože jsem to platil kartou, ale vrátili mi peníze na kartu.
Tak jsem dnes zase na začátku. Poslouchám filmy přes dva malinkaté repráčky, které nejsou tak špatné, ale chybí tomu šťáva. To je prostě moje štěstí.

Letní čas

Kdepak, nezbláznil jsem se a vy jste nic neprošvihli. Nemáme sice ještě ani jaro, ale díky americkému Kongresu máme už letní čas anebo jak se tady říká Daylight Saving Time. Minulý rok zákonodárci posunuli začátek letního času o dva týdny dopředu a jeho konec až na první listopadové pondělí. A tak byla naše noc o hodinu kratší, ráno byla neobvykle tma a večer nebudeme muset svítit aspoň do sedmi a já jsem trochu připitomělý, protože už taky nejsem nejmladší a i když jsem spal dobře, cítím se stejně unaveně. Ale to je možná jen psychologické. Zajímalo by mě, co by na tohle řekl známý český odpůrce letního času. No známý, já si teď nemohu vzpomenout na jeho jméno, snad Pecina, ale je z Chrudimska a je to pekař. Každý rok posílá petice za zrušení letního času a každý rok bezvýsledně. Tady nikdo neprotestoval, teda nic jsem nezaznamenal a i kdyby, bylo by to asi tak lokální, že by se o tom velké zpravodajské stanice ani nezmínily. To není téma, které by se prodávalo. Znamená to tedy, že jsme teď o 5 hodin za vámi. Stahujeme.

Výhled z okna

Dnes mám pár fotek, které jsem udělal z našeho okna. Bydlíme pod střechou a máme velice blízko k okapu, který je věčně ucpaný, takže když prší voda přetéká přes okraj. Pak ho používají ptáci jako své koupaliště. No a v zimě, když na střeše taje sníh, ale je dostatečná zima, se nám tu vytváří rampouchy. Vždycky jsem byl fascinován tím co příroda všechno dokáže vytvořit, ale co my lidé tak nezodpovědně a velice účinně ničíme. Bohužel.





A ještě jedna fotka, tentokrát z okna naší ložnice. Zatmění Měsíce jsem sice nestihl, viděl jsem jen jeho část a jak to bývá, neměl jsem foťák připravený, ale mám fotku úplňku, který je, aspoň pro mě, stejně fascinující. Od mala jsem dalekohledem z balkonu našeho chrudimského bytu Měsíc pozoroval a byl nadšený, když jsem mohl spatřit na jeho okraji něco, co připomínalo měsíční krátery. Tady jsou asi kořeny mého zájmu o vše vesmírné - ať reálné či jen sci-fi. Určitě si ještě pár z vás pamatuje na pořad v Československé televizi "Okna vesmíru dokořán", který uváděl pan Grygar a jehož jsem byl pravidelným divákem.

Rekordy

Jak čtu na internetu, v Čechách je jaro a teploty trhaj rekordy. To u nás taky, jenže na opačné straně teploměru. Od pondělí k nám proudí z Kanady arktický vzduch a teploty jsou hodně pod normálem. Včera jsme v noci vyrovnali rekord z roku 1948 a to -11°C a během dne teplota nevystoupala nad -8°C. A dneska. Ráno po probuzení jsem se podíval z okna a bylo bílo. Stále sněží a má ještě celý den. Není sice takový mráz jako byl včera, přesto jsem přemýšlel, jestli nemám vytáhnout vánoční dekorace a stromek a udělat si bílé vánoce v březnu, když už jsme v prosinci jaro měli. Je nádherně bílo. Podle předpovědi počasí to však dlouho nevydrží a v pondělí má už být asi 12 stupňů nad nulou. Takže, že by tohle byla skutečně poslední připomínka zimy?