HAPPY HALLOWEEN!!!

Veverčí hrátky

Tak nevím jak vy, ale já jsem dnes vstával dřív než obvykle a to kvůli změně času. Bude to dlouhý den, nicméně si ho užijeme, ne? Veverky jsou z Madison Square Park a čím je horší počasí, tím jsou drzejší. Vůbec se nebojí a žebrají o jídlo a to tím způsobem, že pokud sedíte na lavičce, ony se posadí na opěradlo a jsou asi tak 30cm od vás. Prostě pohled z očí do očí. Nebo jdou za vámi po chodníku jako domácí zvířátko. A vrchol všeho byl, když jsem viděl doslova koordinovaný útok veverek na jídlo, které měl jeden kluk položené na lavičce vedle sebe. Během doslova vteřiny tam bylo asi pět veverek a chudák kluk nevěděl co dřív dělat. Odhánět je, hlídat si jídlo, utíkat či pištět. Pohled to však byl docela zábavný, i když bych byl nerad, kdyby se mně něco podobného přihodilo. Poučení: Nejezte v zimě jídlo v parku, kde jsou veverky.

Učitelka

Na začátku právě skončeného semestru jsme dostali novou učitelku na psaní. Kolikátou vlastně už? Pro mě je to asi sedmý člověk, který se snaží naučit mě psaní. Psaní není jen o správném hláskování,což já jsem si původně myslel, že bude, ale je to psaní esejí což z hlouby duše nenávidím. Ale zatím jsem to nějak vydržel, protože učitelé byli fajn a hodiny se daly přežít. Až doteď. Zatím jsem se takou učitelkou v Bell Language School nesetkal a že už jsem tam nějaký pátek a měl jsem těch učitelů požehnaně. Je to ten nejnudnější a nejstudenější člověk, který se mohl stát učitelem. Připomíná mi takové ty staré zapšklé panny, které učily na školách za první republiky. Každý určitě viděl filmy jako Škola základ života nebo Cesta do hlubin študákovy duše a tak ví o čem mluvím. Hodiny jsou nudné a dokonce stresujicí, protože ona je nijak neodlehčí. Už jsme taky s ní měli dva konflikty. Což je úplně poprvé, kdy se mě osobně něco takového stalo. Většinou jsem já byl na straně učitelů, když si na ně někdo ze studentů stěžoval. Nejdřív si mě dobírala proto, že jako jediný ze třídy netoužím jít na nějakou americkou univerzitu. Tak jsem jí řekl, že to není její starost ať raději učí. V tom jsem byl sám. A druhá událost se stala asi před 14 dny. Chodí se mnou do třídy Lorenzo, kluk z Itálie. Strašně upovídaný a je pravda, že i já jsem si na něj musel zvyknout, ale jinak fajn kluk. Měli jsme diskutovat naše eseje a my jsme místo toho diskutovali naše soukromé věci. Potichu, jen mezi námi čtyřmi ve skupince. Ona se během chvilky naštvala a mimo jiné použila naprosto nesprávné anglické slovo na popsání situace, což jsme i my, zahraniční studenti poznali. A to je, prosím, učitelka angličtiny. Pak požádala Lorenza, aby šel na chodbu, kde chtěla , aby se jí omluvil. On řekl, že nemá za co, že nic neudělal, že se jí omlouvat nebude. Nemluvili jsme o ní. Pak ho poslala do kanceláře. No, v základní škole by se nemuseli za tohle stydět. V kanceláři se té historce jen zasmáli a tím to pro ně skončilo. Pro Lorenza taky, protože on je splachovací. Ne tak pro mě. Dal jsem se na protiútok a stěžoval si na ni s tím, že bychom ocenili, kdybychom měli jiného učitele. Samozřejmě, že se nic nestane a budeme ji mít dál, ale já to musel udělat. Kdo mě zná, není překvapen. Dokonce i naše druhá učitelka, která je super, má stejný názor na ni jako my. Řekla, že má dokonce strach říct "hi" té druhé úče. Takže to není jen náš pocit či názor.
Mám teď týden volno od školy a pak se uvidí až se vrátím. Dám vědět.

Vrchní velitel

Tentokrát se nejedná o toho skutečného a je to žena. Postavu nového amerického seriálu stanice ABC se stejným názvem hraje Geena Davis. Zatím se odvysílaly čtyři díly a sledovanost není vůbec špatná. Jde o první ženu coby prezident Spojených států a první prezident za Nezávislé, ale tím si nejsem jistý, jestli v historii zde již nebyl prezident za stejnou stranu. Po dvou letech v Bílém domě Republikánský prezident umírá a podle Ústavy víceprezident se ujímá úřadu a tím je právě Geena alias Mackenzie Allen. Republikáni jsou z toho u vytržení a snaží se jí v tom zabránit a když tohle selže tak jí aspoň házejí klacky pod nohy. Ještě před uvedením na obrazovky seriál vzbuzoval kontroverze a to zejména ze strany Republikánů, kteří celé dílo označili za další liberální propagandu a snahu připravit Ameriku na Hillary Clinton v Bílém domě. Možná. Jenže Hillary nemá ještě nic vyhráno a děj seriálu je posunut až do pobushovské doby. Pravda je, že jsou Republikáni zde zobrazeni jako intrikáni bez sebemenších skrupulí a o Demokratech se moc nemluví. Ti jsou spíš mimo hru. A také je pravda, že jeden ze spoluautorů seriálu byl spolupracovník Clintonové. Nicméně je to také test, zda je veřejnost připravena akceptovat ženu v Bílém domě, ať už bude Republikán, Demokrat či Nezávislý. Podle rychlých průzkumů pouze 13% z američanů by nevolilo ženu jako prezidenta USA. A to je, myslím, podstatná změna v myšlení amerických voličů.

Jak se dělá válečná propaganda

To se vezme jeden neschopný Vrchní velitel v Bílém domě a 10 pečlivě vybraných vojenských velitelů v Iráku. Potom se najme kvalifikovaná osoba, která tzv. živou telekonferci mezi Vrchním velitem a veliteli nejdříve pečlivě nacvičí, aby celý přenos vyzněl přesně tak, jak požaduje Vrchní velitel. Musí přeci národu ukázat jak se dobře daří plnit cíle. Že je realita jiná? To není pro Vrchního velitele tak podstatné. Podstané je zvýšit popularitu Vrchního velitele, která je nejhorší za celé jeho funkční období. Takže vojenští velitelé, pro které je armáda celý jejich život a ne jen zoufalé řešení finanční situace jako pro řadové vojáky, vědí a cvičí dopředu otázky a odpovědi a pořadí, v jakém budou odpovídat. Nic se neponechá náhodě. Až na to, že se to celé ještě ten den provalí a téměř všechna média si na tom smlsnout. Tak to se přesně stalo tento čtvrtek, kdy v předvečer historického (hysterického?) hlasování v Iráku Mr. B. předstoupil před národ s onou šarádou. No, zase se mu něco nepovedlo. Tak snad příště. Komentář Bílého domu: "Telekonferce byla sice secvičená dopředu, ale vojáci vyjadřovali své vlastní názory." Dá se tomu vůbec věřit?
Tak se nám konečně dneska ukázalo sluníčko. Po osmi dnech témeř nepřetržitého deště. Jakže dlouho pršelo v biblické povodni? Ale ne, není to ještě konec světa, i když pro některé pomatené americké konzervativní křesťany by to tak mohlo vypadat. Dnes je příjemné babí léto s teplotou kolem 23˚C. Doufám, že ná to vydrží. Amerika se také už pomalu připravuje na Halloween a dokonce už na vánoce. Prozatím rodinné domy jsou vyzdobeny halloweenovsky, ale věřím, že to nebude dlouho trvat a vánoční výzdoba převáží.

Co týden dal a vzal

Stačil mi jeden týden, respektive jeden víkend, aby mně Marie a její syn lezli na nervy. A to mám na mysli víkend minulý. Jak jsem psal, během týdne naštěstí nemám tu čest je slyšet příliš často, za to o minulém víkendu si to vynahradili. Neděle, šest hodin ráno a co neslyším, ano hádáte správně, její oblíbený vysavač. Ten den luxovala šestkrát a naposledy to bylo ve 22:45, kdy luxovala do "nádherných" zvuků pračky. Hotová symfonie pro vysavač a pračku. A aby toho nebylo málo, tu noc z neděle na pondělí její syn prováděl noční manévry. On je díky svému postižení hyperaktivní a má svůj vlastní svět daleko vzdálený od reality, kterou sice vnímá velice dobře, nicméně nedokáže ji správně vyhodnotit. Poté, co loni dokončil školu nedělá nic, je neustále doma a to i sám a oni velmi často spí celé dny. Takže žádná činnost, žádná únava. Tudíž není ojedinělé, že uprostřed noci se probudí a lítá po bytě a někdy i po domě. Dům má dřevěné podlahy a tak je slyšet každé normální šlápnutí natož jeho dupání. Stádo slonů by se nemuselo stydět. Jeho pokoj je nad naším a já se svým slabým spaním trpím. Tu noc mě tedy probudil nejdřív ve tři ráno, pak ve čtyři a to už jsem neusnul. Jesse v pohodě spal, já zuřil a Mařena chrápala asi taky. Dokážete si představit, jak jsem byl asi v pondělí naladěn. Dneska to bylo lepší. Marie dala Jeroma k její dceři a tak v noci byl klid. Ráno odjela do kostela a já mohl spát, mimořádně až do půl desáté. To není tak časté. Např. v sobotu jsem byl vzhůru už od sedmi. A hádejte co Marie dělá teď. SPÍ.
Během týdne jsem pracoval jen tři dny. V úterý a ve středu byla Isaiova škola zavřená kvůli židovskému svátku - nový rok. Tento týden to bude podobné. V pondělí je svátek - Columbus Day - a i moje škola nám dala volno a ve čtvrtek je další židovský svátek - Yom Kippur. Já sice ve škole volno nemám, ale Isai ano.
Na českém internetu jsem četl hodně článků ohledně teroristické hrozby v newyorském metru. Abych řekl pravdu, žádné změny v metru jsem si nevšiml. Jednak první den jsem se to dozvěděl až večer, kdy se mě Jesse ptal, jestli mi policajti kontrolovali batoh. Vůbec jsem netušil, že se něco děje. A ani následují dny se nezměnilo vůbec nic. Žádné mimořádné kontroly, žádní policisté až po zuby ozbrojení, nic takového. Normální každodenní ruch s obvyklou přítomností policie, na kterou jsme si už zvykli a vůbec to nevnímáme. Víte, předvolební kampaň na místo starosty je v plném proudu a taktika Republikánů je aspoň pro mě jasná. Připomenout, kdo je silný v boji proti terorismu a kdože vlastně nás ochrání nejlépe. Stejná taktika byla i před prezidentskými volbami v roce 2004. Každý týden nebo aspoň 14 dní byla nová hrozba terorismu a nechvalně známá stupnice nebezpečí teroristického útoku zavedená po 11.9. byla zvyšována a zase snižována s takovou pravidelností, až se z toho stala směšná šaráda, které už nikdo nevěnoval pozornost a tak se zrušila hned po volbách. A celý rok poté, žádné nebezpečí, žádné varování. Tak co si teda o tom myslet. A teď se Department of Homeland Security hádá s Bloombergovou (starosta NYC) administrativou, jestli bylo správné onu hrozbu zveřejnit.
Tak to byl týden ve zkratce.

P.S. Proslýchá se, že Mr. B. začal zase chlastat. On už měl kdysi problém s alkoholem. Chudák. Nějak se teď přestalo dařit, jeho popularita je nejnižší v celém jeho volebním období, demokracii v Iráku ne a ne nastolit, reakce na hurikán Katrina byla ubohá, objevují se nové případy korupce v nejvyšších špičkách Republikánské strany, jeho kamarádi dosazení do funkcí ukazují svoji neschopnost a umírněná část Republikánů, která byla umlčena tvrdým konzervativním křídlem, kritizuje administrativu ze všech stran, protože příští rok jsou volby do Kongresu.

Návrat ztracené domácí

Dva měsíce utekly jako voda v Hudsonu a Maruška je zpátky. Stalo se to přesně v pondělí v 5:30 ráno a i když se tentokrát skutečně snažila být potichu, moc se jí to nepovedlo, protože probudila i Jesseho a to je co říct. Jeho jen tak něco neprobudí. Jesse s ní mluvil už v pondělí, já až někdy ve středu a čím déle tím lépe. Díky tomu, že teď netrávím tolik času doma, protože ráno vypadnu o půl osmé a vracím se zpátky kolem osmé večer, přícházím o společnost její a jejího syna. Lituji toho. NE. Musím však napsat, že byla na nás hodná, nejenže poděkovala za starání se o dům a okolí (s ještě větší chutí bych to dělal na vlastním), ale také nám dala obrovskou půlku melouna, který vyrostl na zahradě její sestry v Georgia, takže domácí a potom také jižanskou specialitu - čerstvě trhané buráky vařené ve slané vodě. Neveřili by jste, jaká je to dobrota. Chutnají trochu jako fazole a mohou stejně dobře posloužit i jako příloha k jídlu. Poté, co jsme se jí zmínili, jak dobré to je, pochvala potěší každého, už objednala u její matky speciální zásilku jen pro nás.
Jak jsem se už zmínil, nemám teď vůbec během týdne čas. Mám sice tři hodiny volno mezi školou a prací, ale nevyplatí se mi jet domů, jak časově tak finančně. Takže se toulám po NYC a hledám zajímavá místa, která bych mohl fotit, či si jen tak užívám teplého počasí a sluníčka v parku na břehu Hudsonu nebo ve městě. Občas tu najdete nějakou tu fotku. Dneska je to momentka z Madison Square Park. Líbilo se mi světlo a atmosféra toho okamžiku, kdy odpolední slunce svítilo skrz listí stromů, nicméně sebelepší fotografie od amatéra jako jsem já nedokáže úplně vystihnout to co jsem viděl na vlastní oči.