Revoluce

Dobu před 15 lety a některé detaily z hektických událostí si překvapivě pamatuji dobře. První informace se ke mně dostaly v pátek(sobotu) přes tehdejší Československou televizi a myslím, že nikdo z nás před televizníma obrazovkama si nedokázal představit, kam až to vše půjde. V nedělních Televizních novinách(pro mladou generaci - tak se jmenovala hlavní zpravodajská relace ČST) vystoupil tehdejší předseda vlády České socialistické republiky s prohlášením, které sice bylo v duchu tehdejší rétoriky, ale bylo kupodivu měkké. Následující týden šly jedna událost za druhou. Měl jsem to štěstí, že jsem pracoval v Domově mládeže a byl tak mezi studentama, kteří byli hnací silou událostí. A někteří z mých spolužáků z gymnázia mi přinesli čerstvé informace spolu s letáky z Prahy, kde studovali na vysokých školách. Vybavuji si některé humorné situace, kdy studenti u vchodu do areálu školy vytvořili jakýsi pomníček ze zapálených svíček. Bylo to velmi hezké a svým způsobem i romantické, ale ředitel školy to viděl jinak. Přihnal se k nám na vychovatelnu, protože to bylo už večer a učitelé byli dávno doma, a žádal, abychom šli odstranit ony svíčky. Nešli jsme. Ne proto, abychom ukázali, že i my jsme proti režimu, ale prostě proto, že to byl tak hloupý požadavek a svíčky žádnou republiku nerozvracely. Druhá situace nastala při Generální stávce, kdy se pan ředitel svým tělem ve vstupní bráně marně snažil zabránit studentům VŠ, pražským hercům a dělníkům dostat se do areálu školy. Pamatuji si, kdy padl Jakeš a záběry do pražských ulic, které slavily jeho pád nebo množství zahraničních zpravodajských stanic včetně CNN. A jako dnes vidím jeden už prosincový večer, kdy jsem pomáhal při pečení vánočního cukroví, z rádia bylo možné slyšet vánoční koledy tolik let neslyšené a taky pořad Radioforum, kde byl hostem Václav Klaus. Pořad trval snad hodinu, ale jedna jeho věta mi utkvěla v paměti. Bylo to něco jako "....., jsem obyčejný člověk, který bydlí v třípokojovém bytě na Proseku, jezdí škodovkou a chodí se smetím..." Každý z nás to prožíval jinak. Pro mě to byla velice euforická doba a nikdy předtím ani potom jsem nezažil takový pocit semknutosti. Nikdy k sobě nebyli lidé tak hodní, milí, ohleduplní jako během těch dní. Už nikdy poté jsem nezažil, že by si lidé ve frontě na cokoliv dávali přednost. Byli jsme opravdu vytrženi z letargie předcházejících dnů.
Ještě jedna vzpomínka. Na Bushe seniora, který přivezl do Prahy Zvon Svobody. Vítal jsem ho i já, ale dnes se tak někdy zamýšlím, že by těch 55 a něco milionů Američanů mělo vyjít do ulic a zazvonit klíčema panu B. mladšímu.
I remember surprisingly well the time 15 years ago and some of those details. The first information came to me from former Czechoslovak television on Friday (Saturday) and no one who was sitting in front of a TV screens could imagine how far it was going to go. The then prime minister of the Czech Socialist Republic made his appearance on Televizni noviny ( for the young generation - that was the name of the prime-time news on CST) with a statement full of rhetoric typical of the time period, but it was very gentle. The next week, the event was followed by another event very fast. I was lucky to work in a youth dormitory among students who were the engine of the events. Some of my high school classmates brought me fresh information along with pamphlets from Prague where they had been studying at universities. I can also recall a humorous situation when students created a sort of monument of burning candles close to the entrance to a school campus. It was very nice and in a way romantic, but the director of the school saw it in a different way. He ran into our chaperone quarters, because it was late evening and the teachers were home, and he asked us to remove the candles. We did not go anywhere. Not because we wanted to show our attitude towards the regime, but simply because the request was so stupid and the candles couldn't have toppled any country. The second situation appeared during the general strike when the director tried to defend the school with his own body at the entrance gate to block university students, Prague's actors and workers. I remember when Jakes resigned and live coverage from Prague's streets celebrating his resignation and a bunch of foreign news channels including CNN. As if it were today I can still see one December evening when I was helping with cooking Christmas candy and Christmas carols not heard for a long time were heard from the radio
and also the Radioforum program where Vaclav Klaus was a guest. The program lasted at least an hour, but one of his sentences stuck in my mind. It was somethink like, "I'm an ordinary man who lives in a 3-bedroom appartament in Prosek, drives a Skoda and takes out the garbage." Each of us lived through this in a different way. It was a euphoric time for me, and I never experienced such a feeling of solidarity either before or afterwards. People were nice, kind and thoughtful of others through those days like never before. Afterwards, I never experienced people giving way to others in the line for anything. We were awakened from a long nap.
One more memory. It's about Bush Senior who brought The Bell Of Freedom to Prague. Even I welcomed him, but sometimes these days I think that 55 milion or so Americans should take to the streets and jingle their keys because of Mr.B Junior.
<>
Written with kind help of Jesse.