Hodokvas

Večerě se nám skutečně vydařila a všichni byli spokojeni. Krocan měl krásnou zlatohnědou barvu a byl měkký už za tři hodiny. Stihli jsme hostinu připravit včas. Jen Ikuko, jak už je pro ni typické, se ztratila a dorazila o něco později. Už dlouho jsem se tak nenacpal jako teď. Během celého dne bylo nadherné počasí a velmi teplo a to i přesto, že pršelo. Bylo asi 19 stupňů, ale jaké bylo naše překvapení, když teplota během několika hodin, a to doslova, klesla až na nulu a byl obrovský vitr. Dnes nám taky začal pravý vánoční prodej s mnoha velkýma slevama od časného rána. Davy lidí se řítili do obchoďáků už na pátou hodinu ranní. Pak že nejsou vánoce pro někoho o prachách.

Happy Thanksgiving!

May your Thanksgiving be joyous and delightful.

Díkůvzdání

Byla to docela dřina sehnat všechny potřebné věci na Díkůvzdání, ale máme snad s Jessem všechno a tak zítra vypukne velké vaření a pečení. Jedna věc mě tu ale opět překvapila. Bylo nemožné sehnat jablečný kompot. Ten se tu prostě nedělá. Mají spoustu druhů jablečného pyré, ale ne kompot. Pozvali jsme Jesseho maminku a Michaela a naši kamarádku, moji bývalou spolužačku, Ikuko. Bude tradiční krocan, sladké brambory (ne pro mě), bramborová kaše, nádivka do krocana, kukuřice, hrášek, mrkev, brusinky, kukuřičný chléb a jablečný koláč, který bude péct Jesse. Protože maminka s Michaelem jsou vegetariáni, mysleli jsme samozřejmě i na ně a máme vegetariánské burgery a směs na falafely.
A proč vlastně Američané slaví Thanksgiving? Je to připomínka na hostinu, kterou uspořádali první přistěhovalci v roce 1621 jako poděkování Indiánům, kteří jim pomohli překonat první krutou zimu roku 1620, kterou z nich přežilo pouze 46 ze 102. Během let se datum oslav několikrák měnilo, některé roky se nedržely vůbec a stále měly spíše místní než celostatní charakter. Tak např.v roce 1676 rada města Charlestown, Massachusetts prohlásila 29.červen jako den díkůvzdání a teprve v říjnu 1777 všech 13 tehdejších kolonií se zůčastnilo oslav tohoto dne. George Washington vyhlásil Národní den Díkůvzdání v roce 1789, i když někteří s tím nesouhlasili a prezident Jefferson se dokonce vysmíval této myšlence. Až v roce 1863 se svátek stal trvalou realitou, kdy prezident Lincoln prohlásil poslední čtvrtek v listopadu za národní den. Ještě jednou se datum svátku změnilo a to tehdy, když prezident Franklin Roosevelt ho posunul z ryze ekonomických důvodu, aby mohli Američané déle nakupovat před vánocema. Mělo to ale trvání jen dva roky a v roce 1941 Díkůvzdání bylo Kongresem uzákoněno na čtvrtý listopadový čtvrtek.

Revoluce

Dobu před 15 lety a některé detaily z hektických událostí si překvapivě pamatuji dobře. První informace se ke mně dostaly v pátek(sobotu) přes tehdejší Československou televizi a myslím, že nikdo z nás před televizníma obrazovkama si nedokázal představit, kam až to vše půjde. V nedělních Televizních novinách(pro mladou generaci - tak se jmenovala hlavní zpravodajská relace ČST) vystoupil tehdejší předseda vlády České socialistické republiky s prohlášením, které sice bylo v duchu tehdejší rétoriky, ale bylo kupodivu měkké. Následující týden šly jedna událost za druhou. Měl jsem to štěstí, že jsem pracoval v Domově mládeže a byl tak mezi studentama, kteří byli hnací silou událostí. A někteří z mých spolužáků z gymnázia mi přinesli čerstvé informace spolu s letáky z Prahy, kde studovali na vysokých školách. Vybavuji si některé humorné situace, kdy studenti u vchodu do areálu školy vytvořili jakýsi pomníček ze zapálených svíček. Bylo to velmi hezké a svým způsobem i romantické, ale ředitel školy to viděl jinak. Přihnal se k nám na vychovatelnu, protože to bylo už večer a učitelé byli dávno doma, a žádal, abychom šli odstranit ony svíčky. Nešli jsme. Ne proto, abychom ukázali, že i my jsme proti režimu, ale prostě proto, že to byl tak hloupý požadavek a svíčky žádnou republiku nerozvracely. Druhá situace nastala při Generální stávce, kdy se pan ředitel svým tělem ve vstupní bráně marně snažil zabránit studentům VŠ, pražským hercům a dělníkům dostat se do areálu školy. Pamatuji si, kdy padl Jakeš a záběry do pražských ulic, které slavily jeho pád nebo množství zahraničních zpravodajských stanic včetně CNN. A jako dnes vidím jeden už prosincový večer, kdy jsem pomáhal při pečení vánočního cukroví, z rádia bylo možné slyšet vánoční koledy tolik let neslyšené a taky pořad Radioforum, kde byl hostem Václav Klaus. Pořad trval snad hodinu, ale jedna jeho věta mi utkvěla v paměti. Bylo to něco jako "....., jsem obyčejný člověk, který bydlí v třípokojovém bytě na Proseku, jezdí škodovkou a chodí se smetím..." Každý z nás to prožíval jinak. Pro mě to byla velice euforická doba a nikdy předtím ani potom jsem nezažil takový pocit semknutosti. Nikdy k sobě nebyli lidé tak hodní, milí, ohleduplní jako během těch dní. Už nikdy poté jsem nezažil, že by si lidé ve frontě na cokoliv dávali přednost. Byli jsme opravdu vytrženi z letargie předcházejících dnů.
Ještě jedna vzpomínka. Na Bushe seniora, který přivezl do Prahy Zvon Svobody. Vítal jsem ho i já, ale dnes se tak někdy zamýšlím, že by těch 55 a něco milionů Američanů mělo vyjít do ulic a zazvonit klíčema panu B. mladšímu.
I remember surprisingly well the time 15 years ago and some of those details. The first information came to me from former Czechoslovak television on Friday (Saturday) and no one who was sitting in front of a TV screens could imagine how far it was going to go. The then prime minister of the Czech Socialist Republic made his appearance on Televizni noviny ( for the young generation - that was the name of the prime-time news on CST) with a statement full of rhetoric typical of the time period, but it was very gentle. The next week, the event was followed by another event very fast. I was lucky to work in a youth dormitory among students who were the engine of the events. Some of my high school classmates brought me fresh information along with pamphlets from Prague where they had been studying at universities. I can also recall a humorous situation when students created a sort of monument of burning candles close to the entrance to a school campus. It was very nice and in a way romantic, but the director of the school saw it in a different way. He ran into our chaperone quarters, because it was late evening and the teachers were home, and he asked us to remove the candles. We did not go anywhere. Not because we wanted to show our attitude towards the regime, but simply because the request was so stupid and the candles couldn't have toppled any country. The second situation appeared during the general strike when the director tried to defend the school with his own body at the entrance gate to block university students, Prague's actors and workers. I remember when Jakes resigned and live coverage from Prague's streets celebrating his resignation and a bunch of foreign news channels including CNN. As if it were today I can still see one December evening when I was helping with cooking Christmas candy and Christmas carols not heard for a long time were heard from the radio
and also the Radioforum program where Vaclav Klaus was a guest. The program lasted at least an hour, but one of his sentences stuck in my mind. It was somethink like, "I'm an ordinary man who lives in a 3-bedroom appartament in Prosek, drives a Skoda and takes out the garbage." Each of us lived through this in a different way. It was a euphoric time for me, and I never experienced such a feeling of solidarity either before or afterwards. People were nice, kind and thoughtful of others through those days like never before. Afterwards, I never experienced people giving way to others in the line for anything. We were awakened from a long nap.
One more memory. It's about Bush Senior who brought The Bell Of Freedom to Prague. Even I welcomed him, but sometimes these days I think that 55 milion or so Americans should take to the streets and jingle their keys because of Mr.B Junior.
<>
Written with kind help of Jesse.

Pan B.

Je to skoro týden, co jsem naposledy něco psal na svůj blog. Pravda je, že jsem neměl vůbec ani sílu ani chuť cokoliv psát, protože skutečně se nic nezměnilo. Je to pro mě jako zlý sen. Je to něco, jako kdyby komunisti opět vyhráli v Česku. Doba temna. Jirásek by měl radost. Jak napsal Chris, můj bývalý učitel, čeká nás dlouhá studená zima trvající další čtyři roky. A říkám, nepřinese to světu nic dobrého a pak se ti nadšení obdivovatelé pana B. v Čechách budou divit. Ono se to krásně říká doma v teplíčku se všema českýma sociálníma výhodama, jaký je pan B. hrdina a co všechno dokázal. Ale v činnosti pana B. není jen boj proti terorismu, kde mimochodem zrovna nezáří, zabijení civilistů v zemi, kde byl sice diktátor, ale kterého země pana B. vyzbrojila, ale také domácí zaležitosti jako tvorba pracovních míst pro Američany, ne dávání daňových úlev podnikům, které přesouvájí práci do zahraničí, zajištění finančně dostupných léků pro obyvatele, pamatuji si jak v Česku nadáváme na ceny léků, ale to není zdaleka nic oproti cenám tady a není to jen srovnání s Českem, ale i s Kanadou, kde stejné léky stojí někdy až o polovinu méně. Musí být přísně dodržováno oddělení církve od státu, což je panu B. a jeho křestansko radikálnímu křídlu šuma fuk. Někteří pravicový křesťané zde se chovájí úplně stejně jako muslimští radikálové v Íránu. Jaký je pak mezi nimi rozdíl? Příklad? Jeden Republikánský senátor prohlásil, že svobodné a těhotné ženy nesmějí být učitelkami. Amerika byla považována za vzor demokracie a lidských práv, ale vláda pana B. pod zástěrkou boje proti terorismu na lidská práva kašle viz. Patriot Act. Těch příkladů by bylo víc. A to, že 51% Američanů si vybralo agresi a lži, to mi dělá husí kuži.
Jinak jsem tento týden začal další semestr mého studia a po počátečních zmatcích jsem teď v TOEFL třídě. TOEFL znamená Test Of English as a Foreign Language. Učí mě Susie a Carla.
Taky se nám už ochladilo a dnes bylo první ráno tady v okolí, kdy teplota klesla pod bod mrazu. Ano, ano, zima a vánoce už přicházejí, což mohu vidět na výzdobách ulic i výkladních skříní.

Boj se rozhoduje

Je něco po půlnoci a ve volebním boji to začíná být jasné. Vypadá to opět na Bushe. Inu, neměl jse pravdu. Amíci mě zaskočili. Jsem zklamaný. Je jen malá šance, aby Kerry vyhrál a to je mít Ohio, jenže i tam se to naklání na stranu současného okupanta Bílého domu. Co víc psát? Jdu spát se špatným pocitem.
Spal jsem skutečně špatně. Hrozné sny. Stando, měl jsi pravdu. Ne ve všem, ale v něčem ano. Pokud přes 58 milionu Američanů hlasovalo pro Bushe, nezasloužej si lepšího prezidenta. Psáno dne 3.11. v 10:12 hod.

Den D

Tak nám to dnes začalo. Předvolební horečka posledních dní přešla do volebního dne. Bush už odvolil ráno, Kerry se k tomu teprve chystá. Je zajímavé, že mohou ještě agitovat během dnešního dne. Bush jede do Ohia a Kerry byl ve Wisconsinu. Poprvé v historii voleb televizní štáby vysílají přímé přenosy z veřejných míst. CNN z Time Square, kde má pronajatou obří obrazovku a NBC z Rockefeller Center na Democracy Plaza a vyměnili vlajky všech států světa za americké. O ostatních stanicích nic nevím. První výsledky budou známé kolem sedmé hodiny našeho času, ale pouze odhady. Můj názor je, že se dnes v noci ještě jméno prezidenta nedozvíme. Americký volební systém je strašně neprůhledný a komplikovaný. No, uvidíme.
P.S. Jesse odvolil hned ráno, dokonce kvůli tomu vstával v 7:30, přestože dnes nešel do práce. Dostal volno.