Věřte, nevěřte.

Věřte, nevěřte, ale dnes padl tu u nás padl další teplotní rekord. Teplota se vyšplhala na 32˚C a to je prosím říjen. Ještě teď kdy píšu tyto řádky je venku 28˚. Ovšem moje radost nebude trvat dlouho, protože se má ke konci týdne prudce ochladit a tentokrát může padnout nejnižší tepoltní rekord. A to vše během jednoho týdne. Je to jak na hopačce či spíš na něčem podobném tomuhle co jsme viděli v zábavním parku Six Flags, když tu byla Dana a Láďa na návštěvě, ale na co jsme ani jeden z nás nevlezli.

English composition

I have been working very hard in my English class since the beginning. I have written many essays. Some of them were 2 1/2 pages long and some were as long as one paragraph. Frankly speaking, I'm very proud of them and therefore I want to share some of them with you. The following one was assigned for subjective description and was graded excellent with an A.

A tree

This tree is very imposing in its appearance. Its trunk that looks like a big elephant leg and its crown are very majestic, and when a man stands in front of it, it gives him a feeling that people are only a small part of something larger than life, and that is called nature. In the winter, the tree still looks extraordinary even without leaves, and its naked branches are like arms raised to sky desperately asking for more sunlight. When winter turns into spring, new heart-shaped leaves suddenly appear on the branches like an army of a thousand green armored soldiers defending new born life. Gone are those gloomy days. The tree is very alive now because it is sanctuary for many insects and birds like it is skyscraper for people. Many bees are lured to join this organized chaos by intoxicating aroma of the tree's blossoms that causes a man's head to spin. However, for me it is soothing aroma of my childhood when my mother made me tea of these blossoms. With days getting shorter and cooler in fall, continuous humming of summer life in the tree silences down more and more as if somebody is gradually turning off power switches that once helped this life keep alive. Suddenly, deafening silence prevails and only wind and rain sometimes break it when they rush through leaves, now yellow, in a sign that the tree is giving up its fight with the harsh wind and cold rain. Saddened by this loss, the tree cries. Leaves start to fall down like enormous teardrops of and ogre. When there is not one tear left to fall, the branches' arms are raised again to the sky. It is over for now. The first snow mercifully dresses the naked branches in a white snowflake dress like a princess who waits for a prince to waken her again.

Niagarské vodopády

Po krátké odbočce k mé škole se dnes vracím k létu a dovolené. Musím se s vámi podělit o fotografie z Niagárských vodopádů. Vyrazili jsme tam z Ohia po krátké zastávce v Cincinnati.
Ta zastávka byla skutečně krátká, protože jsme se stačili jen nasnídat, udělat pár fotek a pak přišla průtrž mračen s bouřkou a kroupami a my zalezli do auta a čekali až to přejde, protože se nedalo vůbec řídit. Na té snídani jsme vlastně byli v Kentucky, protože Cincinnati leží na hranici států Ohio a Kentucky.




Některé fotografie se někomu mohou zdát povědomé a není to jen zdání. Stejné či podobné fotkz jsem nafotil už v roce 2001. A ještě jedna věc z Ohia stojí za zmínku. Na cestě z Daytonu do Cincinnati stojí při cestě obrovský kostel s ještě větší socjou Ježíše. To už stojí za podívání, i když pro mě to byl šok. Náboženství a pohřebnictví jsou dvě velice výnosná odvětví v Americe.



Už opouštíme jih Ohia a jedeme tentokrát na sever k Velkým jezerům podél jejichž břehů míříme k Buffalo, které je u ve státě New York. Cesta je to dlouhá a tak přespáváme asi 10 minut od Buffalo v jednom motelu. Ráno to máme na Niagáry kousek. Pčejíždíme most do Niagara Falls a jsme tam. K našemu překvapení vodopády jsou uprostřed města či spíš městečka. Vždycky jsem si myslel, že jsou vzdáleny od civilizace. Na jedneé straně Amerika, na druhé Kanada.

Vodopády není vůbec těžké najít, protože se nad nimi neustále vznáší opar z vody. Z dali to vypadá jako pára, ale ve skutečnosti je to vodní tříšť. Je složité popsat jejich majestátnost pojdu tam člověk není, ale věřte v tu chvíli si člověk připadá maličký oproti síle stvořené přírodou. Na místě vodopadů byla taky postavena první vodní elektrárna. Aspoň teda v Americe, respektive v Kanadě. Na místě je spousta atrakcí a my využíváme jen nepatrnou část z nich. Je to loď, která vás zaveze až pod vodopády a taky pro Danu, Láďu a mě jediný okamžik, kdy jsme mohli být v Kanadě. Pak je tak jeskyně, kde jste vlastně přímo ve vodopádu a na kanadské straně je to cesta za nimi. Ten americký se jmenuje jak jinak než Americký vodopád a kanadský se jmenuje Podkova díky jeho tvaru. Pak je tu ještě Duhový most, který spojuje USA s Kanadou a přes který se mohl jenom Jesse vydat. Pro nás zapovězené území. Tak už dost žvanění a už ti jsou fotky. dnes první várka a někdy příště další. Ať se máte na co těšit.

Freshman

Prázdniny skončily. Bylo to krásné, ale bylo toho dost. Slovy básníka. Slovy mými. Nebylo. Ale krásné ano. Nicméně, život jde dál a tak jsem se dne 29.8. stal studentem Hudson County Community College, která se nachází v centru Jersey City okolo Journal Square. Den před zahájením jsme měli orientaci pro zahraniční studenty a jak jsem později zjistil i orientaci pro studenty kuchařského umění. Jeden den, stejný čas, dvě orientace. Skvěle vymyšlené. Jenže rozpůlit jsem se nemohl a tak jsem byl jen na té pro zahraniční studenty. Bohužel, měl jsem být asi na té druhé, protože následující den ráno jsem byl jak Alenka v říši divů. Absolutně jsem neměl tušení co mě čeká, jaké knihy mám mít, jaké pomůcky, jak to všechno funguje atd. Štestí pro mě, že ten první den byl více méně seznamovací a krátký. I tak mé pocity byly někde v úrovni, proboha co tu dělám, má to cenu či mám jít zvracet teď nebo až potom. Ale přežil jsem. A vědom si přísloví "líná huba, holé neštěstí" ptal jsem se na vše co se dalo a získal vše co bylo potřeba. Skříňku na převlékání, protože musíme mít uniformy. Jednu na vaření a pak jednu na obsluhu. Tento předmět mám ale až později. Koupil jsem si i učebnice, které budu potřebovat. Snad všechny. Musím však podotknout, že levné zrovna nebyly a to nemluvím o školném, které je třikrát větší než pro domorodce. A můj rozvrh. Docela nabitý. Naštěstí nemám školu v pátek. Ranní předměty vztahující se k mému oboru začínají v šest hodin ráno. Pro mě to teda znamená vstávat ve čtyři. Jo, kde je ta doba, kdy jsem vstával o půl osmé do jazykovky. Pondělí a úterý mám "bakeshop" a středu a čtvrtek "pantry and breakfast cookery". Tyto předměty jsou až do dvanácti, abychom vůbec něco stačili uvařit či upéct a poté mám předměty sice se nevztahující k oboru, nicméně školou požadované jako např. "college composition", "basic math" či "college survival skills" a za které získám kredity. Další dny už byly docela v pohodě, když ten první šok pominul. Prostě si říkám, že dělám to co mě baví a zajímá a jestli se někdy neumím pořádně vyjádřit, čert to vem. Na bakeshop mám takového stařičkého šéfkuchaře, jehož předci přišli z Polska a který umí plynule polsky, francouzsky, italsky a rusky. Tak se mnou mluvil truchu polsky a já česky a rozuměli jsme si. Můj druhý šéfkuchař na snídaně je původem egypťan, který vystudoval stejnou školu počátkem osmdesátých let a pak vařil v těch nejlepších hotelích v USA, jako např. Waldorf-Astoria a jehož specializace je studená kuchyně. To co nás učej je skutečně zajímavé a i když jde zatím třeba jen o to jak nakrájet cibuli, jeden žasne. Samozřejmě, že jsme dělali víc než jen to krájení. A další výhodou je, že máme jak snídani tak oběd a nemusím se teda starat co k jídlu. Fakt je, že je taky spousta písemných úkolů a to nejen z kompozice, ale i z vaření a tak jsem dost zaneprázdněn. Věřím, že se to však časem uklidní. Čas však krutě letí a já budu mít v polovině října testy a pak samozřejmě závěrečné na začátku prosince.
Je to prostě hodně časově náročné. Otázkou však zůstává, jestli budu schopný zvládnout všechny ty testy a úkoly včas a s dobrým výsledkem, protože když už investujeme tolik peněz do měho vzdělání, mělo by se to vyplatit. Kdyby mi někdo před čtyřma rokama řekl, že budu studovat na vysoký a ještě k tomu v angličtině, poťukal bych si na čelo a doporučil mu návštěvu doktora Chocholouška. A dnes. Jsem tam.

Ohio - koupáníčko

Samozřejmě, že jsme jen nelezli do muzeí či na historická místa, ale taky jsme využili nádherné počasí ke koupání. Nejdříve jsme byli v Ceasar Creek Lake. S Jessem jsem tohle místo navštívil někdy v roce 2002 a tak jsme měli problém ho znovu najít. Po nějakém tom obvyklém bloudění jsme nakonec šťasně přijeli na místo a k našemu překvapení skoro žádní lidé což byl velký rozdíl oproti minule, kdy tam byla hlava na hlavě. Bylo tam možná víc kanadských hus než lidí.

Tak trochu mi to připomínalo Sečskou přehradu, i když v daleko menším měřítku.
Na sobotu jsme byli pozváni k Jesseho strejdovi a tetě na grilování a koupání. Vůbec jsem si nepamatoval, že mají bazén. Asi proto, že byl v dubnu, při naší poslední návštěvě zakrytý. Celé odpoledne jsme se pořádně v bazénu vyřádili jako malé děti. Není to vůbec na škodu se někdy vrátit do dětských let. Naštěstí nás ale nikdo cizí neviděl.

Naše dny v Ohio - National Air Force Museum

Každé ráno na nás čekala velká a vynikající snídaně, většinou sestávající se z míchaných vajíček, opečených brambor, slaniny či párků, toustů a "biscuits and gravy". Zejména toto jídlo si Dana zamilovala, sic pro ně nové, požádala o recept. Je to specialita hlavně na Středozápadě. K tomu všemu bylo samozřejmě dostatek kávy, džusu či mléka a abychom neměli pořád jen snídani bohatou na cholesterol, občas jsme to prostřídali s cereáliemi.
První den v Ohiu jsme po snídali vyrazili do National Air Force Museum u Daytonu. Museum se nachází hned vedle vojenské základny a vlastně jedna část expozice je přímo na základně. Dayton, Ohio je rodiště bratří Wrightů, vynálezců letadla. Hned u vchodu nás majestátně vítal Icarus.

Museum není věnováno pouze letectví či vesmírným letům, i když to je převážná část expozic.

Pozorně se podívejte dovnitř skafadru. Kdopak to tam asi je?



Ani Jesse ani já nejsme zrovna do vojenství, ale muzeum se taky věnuje dějinným událostem jako byla první a druhá světová válka, válka v Korei, ve Vietnamu a období studené války až po války v Jugoslávii a Kuvajtu.


Nejdřív jsme měli obavy, že se to Daně a Láďovi nebude vůbec líbit, ale nakonec byli strašně nadšeni. Chtěli jsme taky navštívit tu druhou část expozic a to prezidentský hangár, kde jsou letadla Air Force One - od letadel, která používal F.D. Roosevelt, H. Truman až po letadlo J.F. Kennedyho, ve kterém byla přepravována rakev s jeho pozůstatky a kde složil prezidentskou přísahu do té doby vice prezident L.B. Johnson. Nikdy jsme tam nebyli. Nevěděli jsme ani jak to chodí a zjistili, že je nutné si předem zajistit místo, protože kvůli bezpečnosti jsou cesty do těchto hangárů limitovány. Bylo nám doporučeno přijít druhý den co nejdřív ráno a tak jsme i učinili.
Hladový bez snídaně, měli jsme ji domluvenou s babičkou až po našem návratu, jsme byli mezi prvními u dveří do muzea. A k našemu překvapení s tak trochou štěstí, jsme byli poslední čtyři do prvního ranního autobusu, který nás měl dopravit do expozice. Protože se ale nachází na vojenské základně, samozřejmostí bylo ukázat nějaký doklad a pak zákaz fotografování během cesty. Uvnitř hangárů se už mohlo. Takže ten první snímek je Air Force One prezidenta Kennedyho a druhý je část interiéu jeho letadla.


Druhá část této expozice je věnována testovacím či experimentálním letadlům či zbraním. Mě zaujaly dvě letadla. To první vypadá jako ze seriálu Akta X a druhé mi připomíná tak trochu čmeláka a pak první sérii Hvězdných válek.


Doufám, že jsem neprozradil příliš a že mi v nejbližších dnech nezaťuká FBI na dveře.

Tornádo

Neuvěřitelné se dnes stalo skutečností. Historicky poprvé zaznamenané tornádo v Brooklynu. Vlastně nebylo to jen jedno. Ráno kolem 5:40 mě probudila silná bouře. Jeden blesk stíhal druhý a hromy třískaly ostošest. Ovšem Jesse spal jak zabitý. Když jsem se podíval z okna, ani se mi nezdálo, že by obvzlášť silně pršelo. Jenže to hlavní mělo teprve přijít, jak jsem se později během dne dozvěděl. V 6:22 se objevilo první tornádo na Staten Island o síle F-1. Pak se přesunulo nad Brooklyn a tam v 6:30 byl zaznamenán tzv. touchdown o síle F-2 a to už je síla větru dosahující 135 mil za hodinu, asi 217 km/h. Trvalo to jen chvilku, ale strhalo to střechy domů a pokácelo stromy jako sirky. Dokonce je to vyvrátilo z kořenů i s betonovými chodníky. A nakonec došlo k ještě jednomu touchdown a to zhruba o deset minut později v jiné části Brooklymu. Takže docela blízko kolem nás a my si v klidu spali. Takové počasí je běžné v Kansasu, ale ne tady. A to se mě Dana a Láďa ptali, když tu byli, jestli i my tady máme takový druh počasí jako tornáda či hurikány a moje odpověď zněla velice, velice zřídka či vůbec ne.
A aby toho nebylo dost, silný déšť způsobil totální kolaps hromadné dopravy v New Yorku. Ráno subway nejezdilo vůbec a ani Path mezi New Jersey a New Yorkem. Naštěstí měl Jesse dnes volno, jinak by se horko těžko dostával do práce. A pak, když už se to rozjelo, tak bylo tak přecpaný, že to bylo až o život. K tomu si přidejte ukrutné vedro na nástupištích, venkovní tepotu kolem 35˚C a vysokou vlhkost. Mimochodem, linka F v části Jamaica nejezdí do teď.
Klikněte si, prosím, na odkazy, kde jsou zajímavá videa a fotografie.