Návštěva

Během července jsem moc produktivní v psaní blogu nebyl. Měli jsme návštěvu. První člen rodiny. Moje neteř a její přítel Láďa. Najezdili a nachodili jsme spoustu kilometrů, respektive mil, viděli a zažili věci, které bych bez nich asi ani neabsolvoval. Takže začínáme.
10. červenec - přílet. Už ten den měl nádech dobrodružství. Ráno vstanu a kouknu na mobil a tam zprávu od Dany. Změnili nám let, letíme s ČSA a budeme na JFK ve dvě hodiny vašeho času. Paráda. Původně měli letět s Malevem přes Budapešť. Moc nechápu jaktože najednou letí s ČSA, ale na letiště vyrážíme včas. S Jessem to ani jinak nejde. Máme-li být na letišti před druhou, musíme podle něj vyjet aspoň v deset ráno, i když cesta tam od nás trvá asi hodinu. Ale co kdyby. Nakonec jsem ho přesvědčil, abychom vyrazili později a tak před polednem sedáme do auta směr JFK. Od nás je to hezká cesta. Jedeme přes Staten Island a tak musíme přejet dva mosty. Ten druhý do Brooklynu a tam se jede po pobřeží. Máme skvělý pohled na zátoku, pláže, přístaviště a i na Manhattan. Jenže i tady je kaňka na kráse. Za každý most se musí platit. Za Bayonne Bridge to je $6 a za Verrazano Bridge na zpáteční cestě dolarů 9. Asi proto, že je dvoupatrový a jeden si může vybrat. Na letišti jsme včas a tak čekáme. Let OK z Prahy konečně přistál a už zbývá jen chvíle než projdou celní a imigrační kontrolou. Poznám je vůbec. Danu jsem viděl naposledy v lednu 2004 a Láďu osobně nikdy. Jen na fotkách. Už slyšíme češtinu od lidí vycházejících ven. Vzrušení stoupá a pak je to tady. Kluk a holka, ale jsou to oni nebo ne? Nechci křičet na cizí. Hmm. Ten kluk je mi povědomej. Že by Láďa? Kouknu ještě jednou a pořádně na tu dívku a mám jistotu. Je to moje neteř. Jenže oni si nás taky nevšimli a tak volám. Konečně tady. Vítáme. Zpátky do auta a hurá do Bayonnu. Jejich americké dobrodružství může začít. Po cestě domů dopravní zácpa. Amerika vás vítá. Jak to teda bylo s tím letem? Zrušili jim let z Prahy do Budapešti a tak je posadili na přímou linku Praha - New York. Měli štěstí, že byli mezi prvními u check- in, protože ČSA mělo už jen pár posledních volných míst. Nakonec na tom vydělali. Nemuseli přestupovat, měli český servis a zaplatili podstatně méně za let než ti, kteří měli letenky koupený od ČSA.
Domů se dostáváme se zpožděním a tak oni jen trochu vybalí a jede se na večeři do jednoho z našich oblíbených dinerů. Jejich první (?) šok. Menu. Jak a co si vybrat? Žádný guláš či knedlo, zelo, vepřo. Samé sendviče a hamburgery. Tak jim něco doporučujeme. Snad jim chutnalo. Šok druhý. Velikost porcí. Pro Láďu žádný problém, ale pro Danu téměř nepochopitelné. A hranolky s houskou? Divný, ne?

Protože hned druhý den jedeme do Ohia, chceme jim aspoň ukázat Manhattan. Aby mohli říct, viděli jsme ho. A tak po jídle jedeme do Jersey City na nábřeží Hudsonu, odkud je krásný výhled na dolní Manhattan. Fotěj pár fotek a zpátky domů. Musejí být unavení a pak čeká nás druhý den dlouhá cesta do Ohia.

Den druhý - na cestě do Ohia. Ráno vstáváme relativně brzo. Čeká nás 12-ti hodinová cesta k babičce a rádi bychom tam dorazili ještě večer. Jesse usedá za volant a jede se. Jenže neujedeme ještě ani půl hodiny a jsme v kruté zácpě. Autonehoda. Šestiproudá dálnice je svedena jen do pruhů tří a nás to stojí dobrý dvě hodiny, protože se jede krokem. Pak už se rozjíždíme.

Zastavujeme na snídani a taky na odskočení si. A už je tu Pennsylvania. A zajímavé momentky jako tahle. Černá socha Svobody.



Nesnášíme Pennsylvanii. Teda Jesse a já. Jednak je to konzervativní republikánský stát a pak dálnice tam jsou pořád v opravě, ale dělat na nich moc lidí nevidíte a ještě pokaždé, když jsme tam se dostaneme do příšerného lijáku. I tentokrát Pennsylvania dostála své reputace a my jsme projížděli takovou průtrž mračen, že nebylo vidět na dva metry a nezbývalo nám nic jiného než jet krokem. Další zdržení. Ještě projíždíme Západní Virginií a pak už je tu Ohio. Je to však stále pořádný kus cesty před námi, protože babička bydlí v západní části Ohia. Během soumraku projíždíme Columbus - hlavní město státu Ohio.



Nabrali jsme po cestě dost velké zpoždění a Jesse ještě svojí nepozorností minul odbočku na Beavercreek v domnění, že jsme už na místě a nic se nemůže stát. Řídil celou cestu. Nějakých 650 mil. To už dá jednomu zabrat. Proto příjíždíme do Beavercreeku za tmy. Myslím, že bylo nějak kolem 11 večer. Už si to ale nepamatuji přesně. Nicméně babička nás nadšeně vítá a hned nosí na stůl obrovské množství jídla. Přestože je tak pozdě, nelze říct ne. Jednak máme hlad a pak nemáme to srdce odmítnout, když už na nás musela tak dlouho čekat. Ještě si domlouváme plán na druhý den - návštěvu Air Force Museum a jdeme spát.

Autorem většiny fotografií je Danin přítel s jehož laskavým svolením jsem je použil.

Tradičně

Jako každoročně i dnes slavíme 4. červenec - den nezávislosti USA. Letošní oslavy začali trošku netradičně včerejším ohňostrojem v Bayonnu. Vůbec jsme netušili, že Bayonne má oslavy o den dřív než NYC a já se během večera náhodou podíval z okna na ulici a viděl spoustu aut a lidí doslova se valících po chodníku. Na internetu jsem pak objevil zprávu o oslavách a ohňostroji, který začal pár minut před půl desátou a skončil pět minut před desátou. Poprvé vůbec jsme nemuseli nikam chodit a viděli ho z okna naší ložnice. Jak se říká z tepla domova, v našem případě z klimatizovaného domova. Dnes se chystá pro mě nějaké překvapení v New Yorku a jestli se budeme cítit, tak se večer podíváme i na ten newyorský ohňostroj.

Happy 4th of July to all who celebrate this holiday.

To see ecard, please click here.

Byrokracie

Mnoho z vás ví, že jsem se přihlásil na vysokou školu a dobrá zpráva je, že jsem byl přijat. Co ale asi nevíte je jak zoufalá tady je byrokracie. Napočítal jsem kolem 25 různých dokumentů, které jsem musel škole předložit. To číslo zahrnuje všechny originály, ověřené kopie, ověřené překlady, fotokopie a různá čestná prohlášení zaručující se za mě. A pak, že je česká byrokracie přebujelá. Já sice chápu, že škola musí mít jistotu, že mám dostatek finančních prostředků či že jsem tu legálně a to zejména po 11. září, ale není podle mě potřeba to dokládat 5 dokumenty, které se stejně suplují. Přesto jsme to zvládli a já musím ještě předat dokument o přestupu a pak udělat vstupní test na jehož základě budu umístěn do kurzů, protože jedny z požadavků na studium je základní vysokoškolská (americká) znalost matematiky a angličtiny. To znamená, že mě nejdříve doučí (?) matiku než budu moci mít kurzy zaměřené na můj obor. Dělal jsem nějaké zkušební online testy a žádná sláva to tedy nebyla. 50 - 50. Je už to taky několik let co jsem odmaturoval a pravda je, že jsem nidky nebyl matematický génius a pak po maturitě jsem to co se učí nikdy nepotřeboval. A další věc je, že americký systém je trochu jiný.
Díky mému přijetí mám teď dva měsíce prázdnin což se mi nestalo od doby co jsem dal výpoveď na internátu, kde jsem dřív pracoval před 11 lety. Můj akademický život začíná podzimním semestrem 29.8. Jestli bude ze mě dobrý šéfkuchař to se uvidí za dva roky.

Plážový čas

Tak jsme měli ve středu další horký den, přímo dělaný pro pobyt na pláži. Bez sebemenšího zaváhání jsme vyrazili se spolužákama na Rockway Park Beach v Queens. Užili jsme si báječný den. Byl zrovna příliv a tak vlny byly docela velký a oceán nebyl jen nudná placka. Voda ušla. Ani nebyla studená. Po pláži jsme zašli do jedné irské hospody, kde mě ostatní velmi mile překvapili narozeninovým dortem. Absolutně jsem to od nich nečekal a bylo to od nich strašně sladké. Dalším důvodem našeho "tahu" bylo to, že všichni končíme v New York Language Center. Někdo jde na jinou jazykovku, někdo na vysokou a Murat, kluk z Turecka, se vrací domů. Navždy. A jak to se mnou bývá, loučení bylo veselé i smutné, každopádně plné emocí. Bude se mi po nich moc stýskat a doufám, že se ještě uvidíme.
Jedna malá poznámka. Jak můžete na jedné fotce vidět, sluníčko mě pěkně chytlo, i když jsem používal krém na opalování, ale jen s faktorem číslo 8 a to je už asi málo. Před 10 lety v Itálii to ale stačilo. Nemluvím o stejném krému jen ochranném faktoru. Tak mám záda jako v ohni a vůbec jsem nemohl na dnešek pořádně spát. Snad dněšní noc bude lepší.

Bushovy hodinky

I když nejsem vůbec příznivec amerického prezidenta, tentokrát bych rád uvedl jeden fakt na pravou míru. Hodně se psalo a mluvilo o tom jak mu Albánci stáhli hodinky z ruky během ojedinělého vřelého vítání. Včera 12.6. odvysílala stanice NBC vlastní záběry, na kterých je vidět jak si Bush sundává hodinky sám. Takže tentokrát nebyl za úplnýho blba, který si nechá davem sebrat hodinky.

Botanická zahrada

Před pár týdny jsme byli Jesse a já s jeho maminkou, Michaelem a Alexem, Jesseho nevlastní bratr, v botanické zahradě v Brooklynu. Upřímně řečeno, nebyl to zrovna můj den. Cítil jsem se hodně stresovaný tím, že jsem neměl vůbec čas na sebe a odpočinek a pak do toho ještě Jesse a jeho máma upekli tu návštěvu botanické zahrady a já se to dozvěděl jakoby mimochodem na poslední chvíli. A kdo mě dobře zná, ví, jak tohle nesnáším. Den ale byl jako obrázek. Tak aspoň pár fotek.

Zlatá Praha

Před pár týdny jsem vzal své spolužáky do restaurace Zlatá Praha v Queens. Chtěli zkusit něco českého. Tak aspoň dvě fotky.