Zlatá Praha

Před pár týdny jsem vzal své spolužáky do restaurace Zlatá Praha v Queens. Chtěli zkusit něco českého. Tak aspoň dvě fotky.

Těžký život ateisty v Americe

Přestože i v USA stále platí odloučení církve od státu, během posledních 7 let vlády Mr.B došlo ke značnému smazání oné bariéry a pronikání neokonzervativních a tím i radikálně křesťanských myšlenek do administrativy a do běžného života. Vše vlastně začalo už za Reagana, který vzkřísil neokonzervatismus a jeho tradice a během tehdejší prezidenstké kampaně se po dlouhé době opět mezi vlastnostmi kandidátů objevila i víra jako politický nástroj. Naposledy se tak stalo, když se o úřad ucházel J.F.K. a tehdejší obavy byly, že on jako katolík bude dělat to co řekne Vatikán. Nestalo se tak. A tak by to mělo zůstat. Osobní víra nesmí určovat politiku sekulárního státu. Bohužel to už neplatí. Došlo to tak daleko, že politici v "zájmu?" víry zasahují do každodenního života. Jen si vzpomeňme hysterickou reakci Mr.B a tehdy konzervativního Kongresu v aféře Schiavo, ženy, která léta žila na přístrojích a její manžel se domáhal jejich odpojení. Pak je tu rozhodnutí Nejvyššího soudu USA z roku 1973 v případu Roe vs Wade, které zajistilo ženám svobodné právo rozhodnout o interupci a to teď jim leží v žaludku. Dnešní Nejvyšší soud je velice konzervativní a panuje zde obava mezi liberály, že toto rozhodnutí dalšího konzervativního prezidenta nepřežije a Amerika se vrátí mezi některé země třetího světa.
V minulých týdnech se objevila nová aféra, aféra Tillman. Jde o případ profesionálního hráče amerikého fotbalu, který opustil sport a velice lukrativní nabídky a dobrovolně odešel bojovat do Iráku, kde byl zastřelen. Typické americké heroistické story. Jenže je tu háček. Ukázalo se, že nebyl zabit nepřátelskou kulkou, ale kulkou z vlastních řad což armáda jaksi zapoměla říct. Nejen veřejnosti, ale i rodině zesnulého. Poté co padl, byl okamžitě posmrtně dekorován vojenských vyznamenáním a jeho smrt byla armádou účelově použita jako propaganda. Teď se tento případ vyšetřuje a vycházejí najevo zajímavé věci. Tak prvně velitelé osobně rozkázali neinformovat jeho rodinu o pravé příčině. A co je nejhorší a proč jsem vlastně použil onen nadpis je to, že jeden z armádních vyšetřovatelů rodině řekl, že obtěžují s vyšetřováním a nemohou se smířit s jeho smrtí, protože jsou ateisté. A doslova řekl: "Když jeden nemá víru, tak není nic. Je jen červ v hlíně." Takhle si křesťané váží životů těch, kteří padli v jejich nesmyslné válce. Život ateisty nemá pro ně cenu, stejně tak jako život gaye či muslima. K čemu je tedy víra, která nedělá lidi lepšími ba naopak. Jak je situce vážná dokazuje taky jeden poslední průzkum mezi voliči ohledně prezidenta. Otázka byla ohledně přijatelnosti kandidátů na prezidenta ať už by šlo o ženu, Afro-američana, vyznavače jiné víry, homosexuála a ateisty. Nejméně přijatelný byl ateista. Pouhých 14 procent dotázaných by nemělo problém volit ateistu. Upřímně, byl jsem v šoku. Prostě něco je shnilého v království americkém.
Já osobně, i když bez víry, jsem sám sebe nikdy příliš neškatulkoval a taky jsem o tom moc nemluvil, protože to nebylo až tak důležité. I já jsem se však radikalizoval pod neustálým bombardováním křesťanské propagandy a dnes hrdě prohlašuji, že jsem ateista. Jsem na to hrdý! Ateisté všech zemí, spojme se!!!

Perfect world

Who would not want to live in a perfect world? There are as many ideas about how it might look as there are people living in the world. In my perfect world, there is no crime, discrimanation or religion and the technology helps society to be environmentally friendly.
The population is fulfilling its material and emotional needs, and therefore there is no crime. However, police are stil in operation mostly to help people in cases of emergency, such as driving accidents or natural disasters. People don't judge each other by their race, gender, sexual orientation, social status or creed. Equality and understanding is reached by sharing common thoughts through telepathy. No one sees social differences between a man and a woman, among white, black or Asian races. There are no official religions and one's personal belief doesn't have any effect on the other people.
The technology of my perfect society is very advanced and serves people not only for their material needs but also to achieve their inner peace. The population doesn't use fossil fuels as energy sources and because of that the air is not polluted, water in rivers and oceans is clean and weather is very stable. That has the effect of an abundance of food and drinkable water and that means there is no starvation. As for achieving a person's inner peace, technology, for example a simulator, helps with reaching harmony and positive thinking.
In summary, we don't live in the perfect world and a perfect world is only a part of our imagination. Yet that doesn't mean mankind should not be working together in order to have better air, cleaner water, no shortage of food, no crime, or any discrimination and live in harmony. If each of us tries, the perfect world may not be beyond possibility.

Kamil's essay.

Veselé Velikonoce z Times Square, Happy Easter from Times Square

Češi, o kterých se (ne)píše

Profesor Klaus se opět vydal na křížovou výpravu proti ekologistům a eko-aktivistům. Ne že by byl v tom směru vzdělán víc než většina z nás, ale přesto americký kongres ho požádal o vyjádření k tomuto tématu. A protože se nemohl osobně zůčastnit onoho důležitého slyšení, poslal jim psané odpovědi na jejich otázky. Jak ale Kongres na něj přišel, to je mi do dnes záhadou a rozhodně to nesvědčí o veliké inteligenci oněch Republikánských kongresmanů, kteří mu ten dopis zaslali. Asi ze zoufalství hledali nějakou poměrně známou figuru, která když se zesměšní, tak se zase toho tolik nestane. A protože Klaus je znám svých egoismem, našli úrodnou půdu. České noviny, teda aspoň ty internetové, dva týdny před kongresovým slyšením nepsali o ničem jiném, rozebírali ze všech stran jeho odpovědi. A tady. Za celou dobu, kdy to slyšení probíhalo, jsem v amerických mediích o něm neslyšel ani jedno slovíčko. Prostě nic. A že se to tu taky rozebíralo ze všech stran, dokonce živé přenosy a bylo to velice intenzivní hlavně v okamžiku, kdy se Gore a Republikánský kongresmen doslova hádali. Sorry profesore, ale o vás se tu nemluvilo.
Za to naši "slavní" fotbaloví reprezentanti jsou docela jiného ražení. Bohužel se tolik neprobíraly jejich fotbalové výsledky, jako jejich pozápasová estráda na hotelovém pokoji. Toho si místní novináři všimli. Hoši, děkujem. Byl jsem rád, že se konečně zase o mé malé, krásné zemi mluvilo. Jen tak dál a víc.

Nová škola

Minulé pondělí ráno jsem trochu nervozní šel do nové školy. A musím říct, že je to diametrálně odlišné od Bell School. Atmosféra ve škole a samozřejmě atmosféra na Manhattanu. New York je přeci město, které nikdy nespí a jak by taky spalo v deset ráno, když jdu do školy. Ulice jsou plné lidí a aut a reklamy na mě mrkají ze všech stran a na cestě po sedmé avenue vidím i světelné reklamy na Times Square. Budova školy je na 37. ulici. Ten první den byl trochu zmatek, ale tak to bývá pokaždé, když něco začíná. Měl jsem ještě rychlý pohovor s někým ze školy a pak jsem byl zařazen do třídy, která probírá gramatiku. Já mám gramatiku rád, což o to, ale tohle jsou opravdu začátky, které jsme ani na Bell School neměl. Má to jít postupně do hloubky. Jen jsem zvědavý jak hluboko. A taky jsem měl na vybranou zda druhou část výuky chci dělat výslovnost nebo psaní. Rozhodl jsem se pro psaní. Spelling mi stále dělá problémy. Moc jsem toho totiž zatím nenapsal. Ovšem úroveň studentů je velice různá. Od jedné italské dívenky, která sotva mluví a každé třetí slovo hledá ve slovníku až po studenty, kteří jsou na tom stejně jako já. Ani nevím, kolik je nás ve třídě, ale je nás dost. Převládají Italové, pak Korejci a Japonci a pak už jen jednotliví zástupci dalších národností. Škola jako taková, ale má daleko větší národnostní rozptyl než Bell School, kde bylo 80% Rusů či obyvatel bývalých sovětských republik. A ještě další věc je jiná. Nová škola nabízí kávu a aspoň ten první týden sušenky zdarma. Nakonec to není tak zlý. Já, který nemá rád změny a když už k nim dojde zvyká si na ně pomalu, to nevidím tak zle. Někteří lidé jsou skutečně milí a zase jsem si ověřil, že je to i hodně kulturní záležitost. Japonci jsou slušní, Korejci přátelští a Italové upovídaní oproti studeným, arogantním Rusům. Pro mě to tam ovšem není na dlouho. Pokud se dostanu na tu univerzitu, v září bych začal tam a s největší pravděpodobností měl během léta zase nějaké to volno.

Kamilovy trampoty

Chtěl jsem si po nějaké době zase udělat radost. Dlouhé měsíce jsem přemýšlel nad tím, že si zlepším sledování a hlavně poslech filmů tím, že koupím domácí kino. Nejsem žádný impulsivmí kupec a tak jsem víc než dva měsíce dělal průzkum především na internetu, který přístroj by byl pro mě ideální. Nejen výkonem, protože náš byt není nikterak obrovský a taky nemusím nutit sousedy poslouchat moje filmy, ale hlavně kompatibilita s PAL systémem a 120-220 voltové použití. A když bych měl skutečně štěstí, tak i něco bez regionů. Cena hrála taky svoji roli. Takže, po dlouhém rozhodování mám-nemám jsem se rozhodl pro nákup. Jesseho jsem požádal, aby v úterý nechal auto doma, protože jinak s ním jezdí do práce. Nechce se mu totiž vstávat. V úterý ráno, plný entuziasmu, ale i trochu nervozity, jsem vyrazil do obchodu. Všechno bylo v pořádku a po zaplacení a naložení do auta, jsem pln nadšení s nohou na plynu a na tachometru 45 Mph jel domů, abych to domácí kino co nejdříve zkusil. Krabice to byla hezká, pěkně zabalená a ne moc těžká. Všechno jsem vybalil. Hlavně tu spoustu drátů a zapojil je. Přemýšlel jsem, které DVD si zaslouží být to první. Rozhodl jsem jsem pro film Akta X, který má v bonusem nabídku na testování domácích kin. Vložil jsem disk do přístroje a čekal a čekal a čekal. A nic. Ticho. Obraz byl ale překrásný. Možná dělám něco blbě, myslel jsem si. Třeba je zvuk stáhnutý moc dolů a proto není nic slyšet. Zvýším teda zvuk a ejhle, něco slyším. Najednou velice nahlas, ale problém je, že jen ze středového reproduktoru a taky báječné zvukové efekty ze zadních repro, ale subwoofer a přední repra nic. Stávka. Jen takové spokojené bzučení. Takže Scully řve na Muldera ze střeďáku, vzadu je slyšet pípání bomby, ale ve chvíly, kdy to na obrazovce všechno vybuchuje a lítá, já neslyším vůbec nic. Paráda. Ideální domácí kino pro sousedy. Kde není nic slyšet, ani sousedé nemohou být rušeni. Dobře. Zkusím teda rádio. Wow, ono to má i rádio. Naladím nějakou stanici a světe div se, přední repro a subwoofer, jako by si odpočinuly už dost, hrají. Moje radost nezná mezí. Tak snad teď už to půjde všechno. Třeba to potřebovalo jen nějaké tajné, mně neznámé nastavení přes rádio. Zapnu znovu Scully a Muldera a jsem zpátky kde jsem byl. Nevadí, říkám si. Zkusím jiná DVD. Vrazím tam Popelku a obraz se objeví. Hraje to PAL. Aspoň něco. Jenže ...Jenže tentokrát zvuk vůbec. Ach jo. Nemám už moc času ten den, protože musím letět pro Isae a tak všechno zabalím zpátky do krabice a tu dám v ložnici do skříně. Nechci to ani vidět. A Jessemu ani muk.
Středa. Jesse má volno. Seznamuji ho s tím co se mi stalo. Znovu to zkouším a vše se opakuje. Tak ani noční přestávka nepomohla. Jesse slibuje, že se na to podívá. Když se večer vrátím zpátky domů, k mému překvapení Popelku už i slyším. Dobrý. Ale surround zvuk zase nic. Nemám sílu to řešit a nechávám to na čtvrtek.
Jesse má druhý den volna a máme mít oběd s jeho maminkou. Ještě předtím se já snažím přijít na to, jestli skutečně nedělám něco špatně. Nějaké připojení či nastavení. Všechno teda znovu kontroluji. Zkouším i jiná DVD. Tak třeba Zagorku. Letní kluci na druhém disku. A Hanča zpívá sic jí síly stačí. Zvuk je skvělý. Takhle jsem ji teda doposud neslyšel. Báječné. A teď mi to konečně dojde. Ono to hraje, ale jenom klasický stereo zvuk, nikoliv 5.1 surround. Co mi stále zbývá. Snad zavolat na technickou podporu firmy, která to domácí kino vyrobila. Chvíli čekám na lince a poslouchám neuvěřitelné a stále dokola se opakující bláboly o tom, jak je můj telofonát pro ně důležitý a jak si váží mého času. Nakonec se mi ozve nějaký mladý ženský hlas a první co po mě chce je telefonní číslo. Jenže, kdo si dneska pamatuje všechna telefonní čísla, když máme mobily a ty maj adresáře. Tak ječím česky na Jesseho, že potřebuji naše telefonní číslo, což ji chudinku asi trochu vyděsilo. Během našeho zhruba 15 minutového rozhovoru 10 minut spolkly její otázky ohledně mých osobních údajů a pět minut mi věnovala s pomocí. Po mém stručném vysvětlení co mám za problém mi položila jednu jedinou otázku. Zkontroloval jste zapojení? Máte červený drát v červeném vstupu a černý v černý? Tady trochu odbočím. To mi připomíná IT ve Spořce s jejich otázkou: a restartoval jste počítač? Tak zpátky. Samozřejmě, odpovídám, to jsem zkontroloval snad stokrát. A její rada, její technická podpora? Doporučuji vám vrátit výrobek prodejci, protože jak se zdá, váš výrobek je asi závadný. Aha. Rada nad zlato. Na tohle bych bez ní nepřišel. Požádal jsem Jesseho, abychom se zastavili na cestě do Hobokenu v obchodě, kde jsem to koupil. Zkusím to vyměnit. Zastavujeme se tam a manažer prodejny tvrdí, že to není možné, aby to nefungovalo, což Jesseho šíleně rozčílí a tak je na chvilku krásně dusno. Ja trvám na tom, aby mi to teda předvedl, pan chytrý. Místo toho mi nabízí nový stejný výrobek, ale tentokrát si to chci nechat vyzkoušet přímo v prodejně, abych se nemusel třeba zase trmácet zpátky s dalším zmetkem. Ale dva vadný výrobky v jedné prodejně? To by bylo trochu moc, ne? Všechno zapojí, ale ve chvíli, kdy to má zkusit je někam odvolán a přijde tedy kluk na nižší pozici. Vloží disk do přehrávače a k mému překvapení subwoofer krásně hraje. Ale moment. Subwoofer sice hraje, ale pak už jenom dva reproduktory. Přední a zadní levý. No to je teda něco. Evidentně si s tím neví rady a tak prchá a že nám pošle někoho jiného, kdo to znovu překontroluje. Přijde kluk, který je v tom krámě holka pro všechno, snaží se snaží a stále nic. Na to já, že nemám čas čekat, jestli někdy a zda vůbec to bude fungovat a že chci zpátky peníze. To, čemu jsem nechtěl věřit, se stalo skutečností. Ani tento výrobek nefungoval. Peníze jsem dostal bez problémů. Teda ne hotovost, protože jsem to platil kartou, ale vrátili mi peníze na kartu.
Tak jsem dnes zase na začátku. Poslouchám filmy přes dva malinkaté repráčky, které nejsou tak špatné, ale chybí tomu šťáva. To je prostě moje štěstí.