skip to main |
skip to sidebar
Přeji všem za nás oba krásné a veselé velikonoce. Přestože byl v Čechách volný den, já jsem musel do školy, protože tady volno v pondělí není. Podle Jesseho údajně proto, že ateisté kdysi lobovali, aby velikonoce ,jakožto křesťanský svátek, nebyly federálním svátkem což já ,sám ateista, nechápu, protože volno je volno ať je důvod jakýkoliv a tak i my ateisté si můžeme užívat den volna a slavit ho svým způsobem či neslavit vůbec. V Česku se velikonoce slavily i během socialistické éry, kdy ateistická komunistická pedagogika potlačovala jakoukoliv křesťanskou zmínku o velikonocích za což se na ni nezlobím. Takže já slavím velikonoce jakožto příchod jara. Něčeho nového, kdy se příroda probouzí po zimním spánku. A když už píšu o probuzeném životě, tady jsou nějaké fotografie "velikonočního králíka", který chodí navštěvovat babiččino krmítko pro ptáky.
I wish all of you a Happy Easter from both of us. Although it was a day off in the Czech Republic, I had to go to school, because Monday is not considered to be the Easter holiday here. Easter was celebrated even during the socialist era in Czechoslovakia when atheist Communist education suppressed any Christian reference to Easter, and I'm not angry about that at all. So, I celebrate Easter as welcoming spring when nature is waking up after winter. Speaking of awakened life, here are some pictures of "the Easter Bunny" which has been visiting Grandmom's bird house lately.
Byla to krátká, ale moc hezká dovolená. Jesse si vzal pár dní volna a já měl prázdniny a vyrazili jsme za babičkou do Ohia. Autem. I přes stále rostoucí ceny benzínu to vyšlo levněji než kdybychom letěli. Na cestu jsme se vydali v úterý brzo brzo ráno. Ještě byla tma a hodiny ukazovaly 3:30. Přeci jenom je to delší cesta. Asi 10 hodin, když se nepočítají přestávky. My to nakonec zvládli za 12 hodin. Volantu se chopil Jesse s tím, že se budeme střídat, ale nakonec k tomu nedošlo. Držel se ho zuby nechty. No co, já si na sedadle spolujezdce užíval pohodlí, hudby a snažil se aspoň na chvíli ještě usnout. To se mi ale nepodařilo. Domluvili jsme se, že se zastavíme na snídani kolem osmé a já se těšil na "breakfast bar". Míchaná vajíčka, slaninka, šunčička, párečky, domací pečené brambory a to vše co hrdlo ráčí. Jaké však bylo rozčarování, když jsme zastavili v Pennsylvania. Snídaňový bar sice byl, ale nějaký chudý. Nicméně jsem si dopřál vše po čem jsem toužil. Obsluha trochu pomalá, ale milá s legračním přízvukem. A to jsme byli jen 4 hodiny od New Yorku a tem rozdíl. Pennsylvania je hezké místo co se přírody týká, tak trochu připomíná Moravu, ale lidé jsou tam hodně konzervativní a velice nábožensky založení a tak podél dálnice můžete vidět kromě reklam na mléko, což je hlavní produkt této oblasti, taky křesťanské poutače vychvalující Ježíše a zatracující pozemské slasti.
Cesta Pennsylvanií byla dlouhá jak týden před výplatou a pak přišel kratičký asi 20 minutový úsek přes Západní Virginii a konečně jsme byli v Ohiu. Jenže to ještě nějaký čas trvalo, protože babička bydlí v západní části Ohia nedaleko Daytonu. Když jsme k ní přijeli aniž bychom zabloudili, byla dost překvapená, že už tam jsme. Samozřejmě jsme ji neřekli, v kolik budeme vyjíždět, aby se zbytečně nestrachovala. Ten den po jídle jsme si museli dát šlofíka, protože jinak bychom nebyli schopni fungovat.
Druhý den přijeli na návštěvu Jesseho strejda, teta a jeho bratránek, kterému Jesse přivezl starší, ale opravený a plně konfiguravaný počítač. Měli jsme něco jako velikonoční večeři. Babička pekla šunku, dělala bramborovou kaši a fazole a já jsem upekl koláč. Ten den jsme nikam nejeli, kromě nákupu, přestože počasí bylo fantastické. Každý den kolem 25C až na ten poslední, kdy se trochu ochadilo a přišla velká bouřka a dokonce bylo vydáno varování kvůli tornadům. Ty jsem ještě nezažil, ale na druhou stranu, nemusím mít všechno. Babička má vzadu za domem krmítko pro ptáky kam choděj nejen ptáci a mně se podařilo vyfotit Kardinála, kterého v Čechách nemáme a který je oficiálním ptákem státu Ohio.
Ve čtvrtek jsme si udělali výlet po okolí. Nejdříve jsme navštívili zemědělskou farmu, která se kromě produkce mléka a dalších produktů stará o zábavu lidí v okolí a je široko daleko vyhlášená pro svoji vynikající domácí zmrzlinu. A ten samý den jsme se ještě jeli podívat na starý mlýn, ale o tom až příště.
Jesse se zase vrtá v našem počítači a instaluje (po kolikáte už) nový operační systém a tak používám laptop ke psaní.
Udělalo se nám tu na pár dní hezky a protože Isai měl ve škole ve čtrvtek a pátek volno tak jsem ho nehlídal a mohl využít volna a počasí k procházce tentokrát v Jersey City na nábřeží přímo naproti místu, kde původně stávala Dvovčata. Ve vzduchu byl cítit ten zvláštní zápach, který je typický pro zdejší oblast. Píšu zápach, prěstože mě to voní, ale některým lidem ne. Koukal jsem na Manhattan a pak jsem uviděl na stožáru americkou vlajku. A pak se to stalo. Zaplnil mě ten zvláštní příjemný pocit jako poprvé, kdy jsem sem přijel na návštěvu. Strašně špatně se popisuje, tak jako každá emoce. Ale věřím, že každé z vás se to stalo. Každému. Nikdo nejsme bez emocí. Trvalo to jen chvíli, ale já si uvědomil, jak dlouho jsem ten pocit neměl. Jak tím, že někde žijeme a prožíváme všední chvíle, se tyto okamžiky něčeho vyjímečného, něčeho co nám zpříjemňuje naše žití, postupně vytrácejí. A vůbec není na škodu si je připomenout či nějakým způsobem je vrátit.
Po roční tvrdé práci se Jesse konečně dočkal povýšení. Máme oba z toho velkou radost a nemusím nikomu říkat, koho to někdy v životě potkalo, jaký to je dobrý pocit, když váš šéf vaši práci ocení. Hned se jednomu chce lépe, aspoň na chvíli, pracovat a je motivován. Bohužel, když se to nestane tak jen zahořkne. A teď vidím já na Jessem, jak to i jemu udělalo dobře a že má z toho velice dobrý pocit.
Jen tak dál.
P.S. My jsme ještě čas neměnili. Stane se tak až 2.4. ve dvě ráno, i když některé české internetové denníky to tvrdily. Taže teď máte v Čechách o 7 hodin víc než máme my tady.
Po roční tvrdé práci se Jesse konečně dočkal povýšení. Máme oba z toho velkou radost a nemusím nikomu říkat, koho to někdy v životě potkalo, jaký to je dobrý pocit, když váš šéf vaši práci ocení. Hned se jednomu chce lépe, aspoň na chvíli, pracovat a je motivován. Bohužel, když se to nestane tak jen zahořkne. A teď vidím já na Jessem, jak to i jemu udělalo dobře a že má z toho velice dobrý pocit.
Jen tak dál.
P.S. My jsme ještě čas neměnili. Stane se tak až 2.4. ve dvě ráno, i když některé české internetové denníky to tvrdily. Taže teď máte v Čechách o 7 hodin víc než máme my tady.
The other day I took a walk along the waterfront nearby Isai's house. I needed to clear my head and take a deep breath of breeze air. Yes, it was cold the other day although only three days were left until the begining of spring. It was the day when NYC turned green. I was trying to capture that color on my camera , but something else caught my eye instead. I saw light reflections playing with water in the Hudson River. It was amazing. Unfortunatelly, one's not able to catch the mood of a moment on a picture, so the picture may not have the same impact as the real situation has on one. I hope, you'll enjoy the picture. Though I've lived here more than two years, there is always something new that has surprised me.
The other day I felt like being home.
