Kamilův deník

Lady Liberty

2009-07-03T06:42:00.006-04:00

Happy Thanksgiving!

2008-11-27T07:22:00.000-05:00

My thoughts and memories are a thousand miles away from Prague with you all in the States. Thanksgiving is one of my favorite holidays, and we had a great celebration last year. I cooked for 3 days. I made two pies - apple and cranberry, two kinds of soup, homemade rolls, regular corn bread as well as special cranberry corn bread, and of course a roasted turkey and a roasted whole ham and many other small side dishes. I really enjoyed the time and was very happy, even though it was a lot work.
The pictures below are not from the last year celebration, although they catch the spirit of the holiday pretty well. They were taken at our first Thanksgiving in our new lovely home in Bayonne in 2006.

HAPPY THANKSGIVING TO ALL!!!

One of my essays

2008-10-25T03:58:00.000-04:00

It has been more than a year since I wrote this essay. The topic was a letter to a foreign friend who did not know my country and its traditions and food and etc. I would also like to point out that it was supposed to be a descriptive essay. Enjoy.

At the end of each year, when daylight time is short, night time awfully long and it is very cold, because the sun is almost always hidden behind clouds, we celebrate Christmas. There can be as many reasons to celebrate this holiday as there are families in the world. Nonetheless, for my family Christmas has always been time to stop the everyday rush, relax, remember members of the family who are gone, to see relatives that we were not able to see through the year and also an abundance of food specially made for this occasion. There used to be time in my country and my family when we could not afford to have enough meat on our table everyday. Tropical fruits and nuts were something like a miracle for us, because they were on the market only around the time of the holiday. That is the reason why we had plenty of food during Christmas as far as I remember.
The Christmas time in my family begins with making cookies that are a substantial part of this festive time for us. They are made at least three weeks ahead of Christmas day. Czech Christmas cookies are small pieces of baked dough in varieties of color, flavor, shape, and taste. The basic dough contains flour, eggs, butter, sugar, and sometimes milk. In order to achieve the variety of color and taste, we use different ingredients. Cocoa powder is an excellent example of coloring dough, because it gives very dark brown hue to the cookies, and cinnamon, on the other hand, gives the cookies a light beige color with very specific spicy flavor and a bit pungent taste. Many kinds of shapes, for instance a star, a tree, a mushroom, a pig, a bell, and a heart are cut out from the dough and after being baked the cookies are decorated in styles depending on a person's ideas. My two favorite cookies are those called little bombs and coconut balls. Both of them are actually not baked. The first ones are very dark in color, because they contain lots of cocoa powder. Their shape resembles a small molehill or beehives depending on which cookie forms are used. Each little bomb is a hollow that is filled with sweet cream made of butter, egg yolks and sugar with an additional hint of alcohol called rum. A vanilla waffle is put at the bottom of the cookie so that cream is sealed inside and cannot come out. When you eat them, they almost instantly start to melt in your mouth. What you taste first is the bittersweet flavor of the dough and then astonishing sweetness of butter and sugar in the cream. As for coconut balls, they are also dark in color, because of quite big amount of cocoa powder in the mixture. They are not as sweet as the little bomb cookies, because of the smooth blend of unsweetened coconut powder incorporated to the dough and also covering the balls and sweetness of butter and sugar.
On Christmas Eve, all the cookies are arranged on decorative trays in every room in the house. Fruits are also arranged in bowls with a sense of balancing the overwhelming aroma of sugar, vanilla and nuts. There is a pineapple in the middle of each bowl surrounded by bananas, red and green apples, oranges and tangerines. Each bowl is garnished with variety of nuts, including, but not limited to walnuts, hazelnuts and peanuts as well as with pine tree twigs to appeal an eye. Christmas Eve dinner is also important to emphasize the whole festive spirit. There are always three courses on the menu and they are soup, entree or main dish and dessert – usually the Czech version of challah. The soup is made of beef stock with vegetables, for example an orange carrot, onion, garlic, celery root and parsnip which all add an unforgettable earthy flavor to the soup and with small ball-like liver dumplings. The dumplings are made from a mixture of ground beef liver, an egg, garlic, an herb called marjoram, and breadcrumbs. The mixture is soft but firm in texture and then it is shaped into small balls and cooked in the soup for just a few minutes right before the soup is ready. After soup comes the main dish. Traditionally, it is fried breaded carp fillet, fish, or fried breaded pork chops that are always accompanied by the potato salad. The salad is prepared according to a family recipe. It has to be made in the morning of Christmas Eve so that all ingredients blend well. These ingredients include boiled, peeled potatoes, salami – processed meat, onion and pickles, a green oblong vegetable that is curred by salt, vinegar and spices. All ingredients are cut into small cubes and blended together with mayonnaise, mustard and with salt and black pepper added to taste. Another traditional meal is challah. The holiday is the only time in a year it is made. It can be described as a sweet braided bread that consists of flour, eggs, oil, yeast, a little sugar, milk and many kinds of spices, such as nutmeg, cloves, anise, almonds, and raisins or dried grapes. The base of challah is made from four braided strings, as if hair is braided into a very nice tail, on top of which is put down another layer this time made of three braided strings, and the pattern is followed up to the top with just one single string. Then, the whole challah is sprinkled with chopped almonds and baked. It makes a great breakfast meal, too.
The range of flavors of our holiday food goes from a very sweet one typical for cookies through a mild one like carp to very strong and earthy flavor that is typical for soup. Each year we make an effort to make the best food for the occasion. It is seen that festive food is a very important part of our Czech Christmas traditions.

The best scented candles ever

2008-10-23T07:58:00.003-04:00

I've always been fond of scented candles. There was almost no choice to get a nice scented candle during the communist era, and even if we could get some, their smell and intensity of fragrance was very poor. That changed a bit with the fall of Communism in Central and Eastern Europe with all the Western goods pouring into our countries, especially from then West Germany and Austria, but I was still somehow dissatisfied though. The smell of candles was certainly better and the fragrance of them was very intense, but it was never the way I would have expected. A pine scented candle did not smell like a pine tree or pine needles, its smell was hard to define instead. I thought I would never find the right scented candle, but I did. It happened in the States. It took me time and some blunders in my choices, but I was on the good path to find the only one. Well, it was not the only one candle, but it was the only one company that has been making these candles for years. The company's name is The Yankee Candle Company. Now, I found the perfect scented candles in America and the name of the company that makes them was Yankee. That is significant, isn't it? Frankly speaking, I have fallen in love with those candles. Everything about them makes me somehow happy, and it surely has a soothing and relaxing effect on me and it makes my days enriched, in a way. It is hard to explain it, but if you think about it, it makes perfect sense, because we live our lives through our senses and smell is a very important one, because we usually associate our acts, memories or events with smell. Such examples can be a smell of hot coffee that is for many of us the smell of a morning, and a smell of freshly baked bread is the smell of my country, and for me it is just like the smell of rum is the smell of Christmas, since we put rum into Christmas cookies and we drink tea with rum just to get warm in winter, and a smell of a roasted turkey and a ham is associated with Thanksgiving for me now. There can be hundreds and thousands of examples. Some of them can be pleasant and some not, of course. I have almost developed Pavlov's reflex, because just by looking at the company's web site I can smell the fragrances of the candles as well, and it makes me feel relaxed and comforted. The company runs pretty good business. Not only does it have it many brand stores and the web site, but also I used to get its catalog with scented pages in Bayonne, and that's something local companies can only dream of. Yes, you have to spend a few bucks more than on other brand candles, but it is totally worth it. As you can see, the smell of a scented candle is very important for me.
I know, there are more scented candles made by different companies and with different brand names. Some Glade candles are also incomparable, such as Glistening Snow, Angel Whispers and Apple Cinnamon, but the variety of the Glade products is limited. I also remember the candle we got from Sallie and Mush in Jersey City with its delicious coffee and butter cookie-like smell, but I don't remember the brand name. Unfortunately, I cannot buy these products here. Glade's product are sold here under brand name Brise, however there are no Glistening Snow or Angel Whispers for me here. What I can get is only an Apple Cinnamon candle in very limited edition. And The Yankee Candles here. Forget about it. I miss many American products and these candles are among them.
P.S. I just took a look at the Glade website and I found it has been redesigned. The new look of the page is great. Go there!

Socialism makes its return to the Czech Republic

2008-10-20T04:28:00.001-04:00

At least in regions. The Czech Republic is divided into 13 regions, and Prague has its own status as the capital city. Each region has its own council with its regional governor. Elections to these councils took place on Friday and Saturday with a very scary outcome for me. For those who don't know the political scene in the Czech Republic, allow me first to give you a picture about it. There are basically five major political parties that have seats in the Czech Parliament. Listed from right side to left side, these are the Civic Democratic Party, Christian Democratic Party, Green Party, Czech Social Democratic Party and Communist Party. The first three parties created a coalition after the 2006 general election. Back to the current election. Even though it was a regional election as I mentioned before, Social Democrats described the election as a referendum about the government and its reforms. The outcome is that that the Czech Social Democrats won a landslide. They won in all 13 regions. It is a disaster. I'm ashamed of my countrymen. I cannot believe that people really listened to their populist words, and that they fell for them. The party leader, Jiri Paroubek, has declared in the past that he would go govern with Communists and even "with Martians" in order to defeat the center-right government. What happened now is that he doesn't even need Martians to fulfill his proclamation. Social Democrats could have an easy majority with the Communists in all 13 regions to create coalitions. That is something that makes me uneasy. Can't people see the danger resulting from this? Are they that lazy and shortsighted that in order to have a huge and expensive social net and to have the state as a mother who is taking care of her children, they vote for leftists who will rule even with the Devil? Health care reform is under way here, and one part of it is that people have to pay 30 Czech crowns, approx. $1.62, when they visit a doctor. This became a big issue for the Social Democrats against the government. For a more complex picture, 30 crowns is one half litter of beer in a pub, or 1/4 of a pack of cigarettes. So no big deal and still Czechs don't want to participate in the system that is very expensive and they don't want to give up socialist safeguards they were used to. They want to have capitalism, but with all advantages of socialism. That is impossible. There should be balance in that. Yes, a social net is a need for those who really need it, but not for people making a lot of money to abuse it. I don't want CZK 50,000 birth grants to be paid from our taxes. I don't want my government to sponsor young families by giving them huge benefits, just because they happened to have a child. I'm talking about regular folks and not about low-income families. I could go on and on. There is going to be a vote of confidence about the government in Parliament this Wednesday, and I'm worried what could happen.
On the other hand, don't get me wrong, I'm still a big supporter of the Democratic Party in the U.S.A. and Mr. Obama still has my support, although I would rather see Hillary Clinton as a presidential candidate for Democrats, but that doesn't mean I would ever cast my vote for a Republican. I'm still sure that Mr. McCain doesn't know what he talks about when he calls Mr. Obama a socialist. McCain should come to Europe - and that's something I don't remember he has done in a long time - and check his views with the real European and Czech socialists. He then will find out how wrong his statement was.
Of course, Jesse and I totally disagree about Czech politics, but we have a common opinion about American politics. At least.

Resemblance

2008-10-17T07:14:00.001-04:00

When I watched the last presidential debate on CNN.com, I couldn't help it, but Mr. McCain reminded me of something. I couldn't tell exactly what it was at first, but then it came to me. A squash. The butternut squash. When you take a look at the picture bellow, you can see it. At least, I can!
Later on that day, just before I went to sleep, I'd remembered a Christmas cartoon movie I love, and it was How the Grinch stole Christmas. I decided to take a shot and find it on the net. Youtube is great for this as you all have to know. While watching the cartoon there, something popped up in my head. There was a greater resemblance between Mr. McCain and the Grinch. Bingo! I got it! It made me laugh, of course, because I have been thinking about Mr. McCain's resemblance of something for a very long time.

I know Mr. McCain doesn't have that nice Santa Clause outfit, but just look at it.
P.S. Just to be fair and balanced (I guess, another reminder) to Mr. McCain, he used to be one handsome young man.

Prague wine harvesting festival

2008-10-08T08:38:00.000-04:00

It was a beautiful day last Sunday. It would have been a waste to stay home, so we decided to participate in the Prague wine harvesting festival. Our participation consisted of only our young fermenting wine tasting . It is called "burcak" in Czech and the tasting and drinking of it has been part of Czech fall since I can remember. Basically, burcak is very young grape juice that is just starting fermenting. It is high in sugar and low in alcohol, but throughout fermentation the ratio between them is changing in favor of alcohol and wine is being born. I'm no expert at wine, but I know a little about flavor, color and taste. The most productive part of the Czech Republic for wine growing is the southeast part of Moravia. Although we do have some vineyards in the other part of the Czech Republic called Bohemia and there are a few vineyards even in Prague, the location of Moravia with its plentiful sunshine, fertile soil and the right amount of rain gives grapes an excellent color, flavor and taste that give the wine the best quality that can be compared to quality of French and Italian wine . The only disadvantage of Moravian and Bohemian wines is that they are not as known as the French and Italian wines. It is very hard and I would say almost impossible to get a bottle of wine from the Czech Republic in the States, but if you have a chance to get it taste at least, and please, don't hesitate! The wine was among a few things I missed in the U.S.

I start today's pictures with a photo of St. Vitus Cathedral taken from the main street in our neighborhood near our apartment. St. Vitus Cathedral is the view point of the whole Prague Castle premises.

The next one was taken from a street leading to Prague Castle.

The last one of St. Vitus Cathedral was taken from the Prague Castle premises near the Royal Garden where the festival took place.

The welcome board in front of the Royal Garden gate states: "The third annual Prague Castle wine harvesting during the weekend of 4 - 5 October 2008 from 11am to 5pm at the Royal Garden.

There is no need for a comment about the next picture, but for those who may not know. Two nice young men are actually and finally tasting burcak.

More united colors of Fall

2008-10-03T10:32:00.000-04:00

I took a walk yesterday to clean up the mess in my head. Since I still don't have a job and it is unexpectedly hard to get one for me, the situation got me yesterday. Jesse is doing a heck of a good job with his translations so there are no worries about being short of money and I do have some savings for bad times, but after all the years without my own income, it is tough not to have one here. It is also truth that I have low self confidence and I have no idea what I would like to be doing here. I made a plan for my life in the States, even though I had never done planning before, because I hadn't wanted to jinx anything in my life whatsoever. I'm not saying that every part of my plan would have worked out, but it would have certainly deserved to get a try. Frankly, I have never told Jesse about this plan and this is going to be first time for him either to read about it. Because he and his family did so much for me, I wanted to give them something back. By finishing my college and getting my associate degree I wanted to get a good job in the cooking industry or even to open my own small business. Sound daring? Yes, it does, but I was told by all my chefs that I was excellently skilled and that I had very high chance to get really good job since I was that good. I got all A's in my first semester and I wanted to be this way throughout all of them. I even wanted to get the Dean's reward for the best students to show all that I was good and that people had to count me in. You all who know me can be sure I would have worked very hard to achieve this. With this in my mind and with my diploma in my pocket I would have worked hard so that Jesse could have taken a break in his job and gotten a rest since I knew he was under stress all the time and didn't much like the job. He would have deserved it for sure. I actually looked forward to that and to making all members of our American family happy and proud of me and of us. They would have deserved that, too. Sadly, these plans and dreams are gone now. Because of that and not having a job yet, I felt down yesterday and that's why I took the walk during which I also took more pictures of our neighborhood and of the colors of fall.

Picture from a park located above our apartment building.

Close up.

The next one is the view from top of the hill over our building roof. Well, it cannot be seen, because it is hidden in trees. I was surprised my self that I could see some mountain there. Wow!

This is the view from the other side of the hill where our current apartment is located and yes, it is still Prague.

It's fall already

2008-10-01T06:44:00.006-04:00

I know it's October already and the weather is the way it is supposed to be, at least in Czechia, but I don't like it. When I was in the U.S. I didn't miss cold mornings, rainy and windy days in September. Sure, they will come in any places where the weather changes, and there are countries with really bad weather , such as Ireland and Great Britain, however these cold days come to the Czech Republic pretty early for my taste. You guys in the New York metropolitan area and even Grandmom in Ohio are having such nice days. Well, it may be foggy, but at least it is not cold. Since I have my weather Internet tool on my screen, I can check the temperatures every day. Therefore I know that the temperatures there are above 60 F during nights and around 70 F during days, but on the other hand, the temperatures here have been around 40 F at night and 50 F during days since the second week of September. What a cold!!! We have already had to turn our heater on. Yes, we had two days of Indian summer last weekend, but that was it. It is very windy, gloomy with a few showers, and the temperature is supposed to drop below the freezing point on Sunday. Brr!!! This weather is in contrast to last year's fall weather in Bayonne and New York. I remember wearing my shorts, T-shirts and flip-flops until the middle of October. Well, I cannot change the weather. Nonetheless I can have my warm memories of better days.
Leaves have already turned yellow in our backyard as you can see on pictures below. That is a view from our bedroom window.

Chrudim

2008-09-25T08:10:00.009-04:00

I'm bringing you today a few pictures of my hometown Chrudim. They may be a little blurry and I apologize for that, but I still think it is worth showing them.

Where is my home?

2008-09-22T16:40:00.000-04:00

When I wrote my last post, I didn't imagine, not even in my wildest dreams, that I would not be able to return back. I planned my visit for 3 weeks only or so. Yet, my stay has taken an unfortunate turn. Because a jerk at the U.S. Embassy decided not to renew my student visa only after a five minute conversation and for him doing so I was practically banned to go back, I had to stay in the Czech Republic. Unprepared. I left almost everything in the States. I came here with two suitcases full of Christmas gifts and only with a few personal belongings. Jesse was there at home in Bayonne. Yes, I call it our home. You know, I usually have a hard time to get accustomed to a new place to live, but this time I just got used to the apartment in Bayonne and to the town itself so fast. I also felt I found the calling of my life in studying a culinary arts major at Hudson County Community College. It is true that I had to be pushed to do so by Jesse, other members of our American family, and I should not forget to mention also my friend and former teacher at Bell School Jonathan. He really believed in me like the others, but the thing is he was a bit of a stranger since he was only my teacher at first and not a member of my family. I miss him so much, and it is a pity that we kind of lost touch, although I sent him an email a few days ago. Let's see, maybe everything is not lost forever. How the situation was absurd can be seen in that that I even had dough for my pies ready in a fridge. We were supposed to celebrate Christmas when I would get back.
Even though it 's already been 9 months, I still live in cultural shock the same way I lived in it when I moved to the U.S.A. Living in the States for 4 years left deep marks on my habits, my thinking and on my soul. There is no doubt about it and if anyone says otherwise then he or she is plainly wrong. Now I understand Jesse when he talked about being uprooted from his culture and at the same time not belonging to the Czech one. I feel the same way now. The sad thing is that this experience should have helped us to better understand each other and brought us closer, but it is not so. We are still far apart away on this issue, however our points of view have changed. Jesse is closer to Czech culture than I am now. He always says I complain a lot about life in Czechia and don't appreciate my country. Well, the truth is somewhere in the middle. I like my country in the way a citizen can like his country. Nonetheless it looks to me along with the European Union very Socialist and I definitely don't like that. What I really appreciate is liberalism here which is not in the U.S. under the rule of neo-conservatives in the White House. That is my general impression. Let's take a look at something practical. You can call me a materialist, but when I compare technology, services and meeting basic needs of people, the U.S. comes up as a winner. I know that for many folks here 'the bigger, the better' saying sounds funny, but I have to say it is true. Everything seems to be small. For example, we used to have a very nice wide and large stove range. The ones here look like they are taken from doll houses. The roads here are narrower, and I don't mention highways that are clogged by traffic, because they are not fitted for traffic nowadays since they were built, the oldest ones, in the 70's. There is no such thing as Netflix, people here don't know a rice cooker and you cannot use your credit card whenever you want or where it makes sense. My point is that when you take these small ordinary things for granted, it is hard not to compare them and also to get used to something else and accept that just because it is smaller, it doesn't mean it is worse. However it is only human nature to make a comparison. I am also aware of the fact that it was not always like that. I remember well our beginnings in the States. They were quite tough, but we overcame them. I always ask myself if my feelings toward the U.S. would have been the same if I had left while we were living in Jersey City, because I don't have as nice memories from it as I do from Bayonne. What if it had been a different season and not around Christmas which I love very much. Would it have been different? I don't have the answer. It may have been.
I know that I will get used to living here. Sooner or later. Nevertheless, it doesn't mean I will stop missing New York, college, Bayonne, the Hudson River, the Atlantic ocean, Hoboken with its beautiful waterfront promenades and our trips to Ohio, just to mention a few. It doesn't mean I will stop considering the U.S.A. as my second home and it certainly doesn't mean I will stop trying to come back. Like it or not.

Remember the time

2008-09-21T02:39:00.009-04:00

Coming soon...

2008-09-08T05:19:00.002-04:00

My new post is coming soon from Prague, the capital city of the Czech Republic. This time I would like to dedicate the blog to our family in the United States of America and because of that I intend to write in English. Before I do that, please accept my apology for my bad English, because I haven't been using it on a daily basis since my harsh return to Czechia. I used to be quite confident in proper English, but I'm not anymore.

Vánoce přicházejí

2007-12-14T13:29:00.000-05:00

a s nimi letos nejen Ježíšek, ale i moje maličkost. Pro ty co to ještě nevědí, tak příletím na svátky do Čech. Po skoro třech letech se zase objevím doma. Strávím zde tři týdny s tím, že musím na americkou ambasádu požádat znovu o studentské vízum. Jesse bohužel přiletět nemůže, protože mu v práci nedají dovolenou. Hrozně ho to mrzí. Nebyl totiž v Čechách od té doby co jsme se přestěhovali sem, teda čtyři roky. A tak mu peču trošku cukroví, aby o ten vánoční pocit nepřišel a už taky máme vánoční výzdobu a ustrojený stromeček. Vánoce s předstihem. Doufám, že aspoň s některými z vás se uvidím.

Happy Thanksgiving

2007-11-22T23:26:00.000-05:00

Užijte si skládání putzlete a mějte krásné Díkůvzdání ať už ho slavíte či ne.

2007-11-21T10:54:00.000-05:00

Tak jsem konečně dostal všechny svoje uniformy a tak vám tu mohu nabídnou obrázek jak vypadá student, v tomto případě já, v Hudson County Community College obor kulinářské umění. Podotýkám, že jsem je nedostal, ale zakoupil, jenže jsem na ně čekal víc než dva měsíce. Mám teď taky na pár dní odpočinek od školy, protože den Díkůvzdání je ve čtvrtek a tak nemáme školu. Od vaření si ale moc neodpočinu, protože jako správný student kulinářství budu vařit večeři na Díkůvzdání. Oproti loňsku, kdy jsme byli s Jessem sami, letos máme hostů požehnaně. Celkem by nás mělo být sedm určitě a možná až devět. A to už je něco krků nasytit. Nic přehnaně komplikované dělat ale nebudu, protože k tomu nemám jednak prostory na vaření a pak ani na skladování. Takže bude jako obvykle krocan, kterého i letos Jesse dostal v práci, pak šunka, hovězí polévka s játrovými knedlíčky, pro maminku krémová houbová polévka a asi nějaká zapečená zelenina, bramborová kaše, zelenina, domácí rohlíky, jablečný a brusinkový koláč a možná ještě něco navíc. Docela dost práce, ale mám už dnes volno a tak začínám s předstihem. Tak hurá do toho.

Cause and effect essay

2007-11-09T11:37:00.000-05:00

What can we still consider as freedom of speech and what is already encouragement to hatred? The line between these is very, very thin and it differs country by country. What is o.k. in America it is not in most European countries. A Neo-Nazi group in the Czech Republic has announced protest against "participation of the Czech Army in the Iraq war". Nothing is wrong about that and the group has definitely the right to express its opinion. That is democracy. What is wrong about that is that the demonstration is going to take place on the anniversary of Kristalnacht and the group plans to go through the Jewish neighborhood in Prague. The right reason for their march can be hidden, but the timing and place make the protest very suspicious. The demonstration has nothing to do with the Iraq war, but antisemitism. Therefore, the city of Prague and its authorities banned the demonstration, however the court revoked the decision. Then the authorities banned it again and now the march is banned. Nevertheless, the Neo- Nazi group plans to march anyway. Because of that, the Jewish community organizes people to stand up the group and defend the neighborhood even with their bodies. Leftist groups, that are anti-fascist, also plan to challenge the Neo-Nazis. Tomorrow is going to be very nasty at the Old Town in Prague.

As a coincidence, I wrote the following essay a few weeks ago as my response to the following: "Write a cause - and - effect essay explaining how derogatory terms applied to particular groups of people make it possible for others to ignore, dislike, or even mistreat them." We all should aware what can happen when hatred is fuelled by those terms!

Words are very powerful and hurtful tools. When they are artfully used, they are even more powerful than acts are themselves. People have been aware of this fact probably since the development of the first language, and derogatory words have been around since. It does not matter if they are based on religion, nationality, color of skin and/or sexual orientation because these terms have only one goal, and it is to hurt and humiliate. Moreover, the effect of them also creates hatred, mistreatment, loss of dignity and personality and, unfortunately, even death. Just the word “Jew”, the word that describes a member of a religion or ethnicity, can be used and was abused as a derogatory term. Sadly, it also can be said about other groups, such as the gay and lesbian minority or the Roma ethnicity that are targets of such bias, too.

A horrendous example of the effect of how powerful words can be was Nazi Germany propaganda in the 1930s and afterwards. The people behind the propaganda masterly used the Jewish community in Germany for creation of extreme nationalism by blaming them for the loss of World War I, economic misfortune and, eventually, of everything that went wrong in the country and when they needed to find a scapegoat. They intensified hysteria against Jews by picturing them as dirty, greedy and stinky inferior people who wanted to destroy the German nation. Many antisemitic laws were implemented to Germany jurisdiction in the early 1930s, among them the one that was used to justify expulsion of thousands of Jews of Polish origin from Germany to Poland where they were gathered in camps under inhuman conditions. As a result of this mistreatment, a young Jewish man, whose family was expelled to Poland, shot a secretary of the German Embassy in Paris who later died. Consequently, the Nazi regime used this unfortunate act as an excuse to start terror against Jews in Germany. The night of the terror is called Kristalnacht. Many Jewish synagogues and chapels were burnt down and many Jewish stores and companies were plundered. Repression against Jews got worse and worse. They had to wear an armband with the Star of David, they were forced to leave their homes and possessions and moved to ghettos. The conditions at the ghettos were the cause of death of many people or loss of their dignity. In 1942, the Nazi regime came up with “the final solution concept” and concentration camps were used to annihilate nearly all of the Jewish population on the German occupied territories. As a result of this concept, about six million Jews died in the gas chambers of the concentration camps. This genocide started out in the wake of hatred fueled by derogatory words toward one ethnic group.

As a matter of fact, antisemitism was not a matter only in Nazi Germany, but also it played its sad role in Czechoslovakia in the early 1950s. As a part of the fight for power and fear of Stalin, then leadership of the Communist party of Czechoslovakia fabricated a monstrous process with its own party members. Because it was looking for a scapegoat, Jewish descent functioned again as the main part in this process. Fourteen members of the Communist party leadership, among them the General Secretary of the party, the highest rank in the leadership, were charged with Zionist conspiracy, espionage, treason and sabotage for the purpose of destroying the so-called democratic regime in former Czechoslovakia. Eleven out of fourteen of them were of Jewish descent, not a coincidence, and the regime used that in the charges. These eleven were Rudolf Slansky, the General Secretary of the Communist party, Bedrich Geminder, former head of International Secretariat of the Central Committee of the Communist party, Ludvik Frejka, former chief of the Economic Department of the Presidential Chancery, Bedrich Reicin, former undersecretary of the National Security Department, Artur London, former undersecretary of the Department of Foreign Affairs, Vavro Hajdu, former undersecretary of the Department of Foreign Affairs, Eugen Lobl, former undersecretary of the Department of Commerce, Rudolf Margolius, former undersecretary of the Department of Commerce, Otto Fischl, former undersecretary of the Treasury Department, Otto Sling, former chief secretary of the Regional Committee of the Communist party in Brno and Andre Simone, former editor of Rude Pravo. It did not matter whether or not they were guilty, their descent was important. Subsequently, antisemitism grew in shocking numbers and people manipulated by propaganda demanded the capital punishment for all of them. In the end of this charade, only three people were sentenced to life in prison, the rest got the capital punishment. The process was the worst account of the propagandistic usage of a derogatory word in the history of my country.

Another group against which slurs and derogatory terms are used is the gay and lesbian minority. How many times do we hear these words and how often? They are used not only against the minority group itself, but also they are very often used in regular conversation to ridicule the other person without any connection to real sexuality of that person. Fear of unknown, unwillingness to understand and accept difference, and ignorance are mainly the cause. There is one particularly vulnerable group inside the minority and that is a group of teenagers and young people. The consequences of these slurs for them can go from just hiding their real feelings, being confused of their own sexuality or pretending to be somebody else to as far as suicide. For example, a teenage boy who lives somewhere in Wyoming and does not have many chances to come across the other people who are the same is exposed to everyday remarks and derogatory terms of homosexuality from his peers, parents, and neighbors. Now, he's confused because of what he feels and what he hears. In a while, he starts to question himself and it makes him feel less valuable than other people. In a good scenario, he tries to find any help available to him or he runs away from the family to a big city to comfort himself by the city's anonymity and bigger chances to find someone who has the same problem. Nonetheless, life in a big city is not easy especially for a teenager. He has to take care of himself, but that can bring him to more problems, such as crime, drugs, prostitution. In a worse scenario, he unsuccessfully tries to fight back his feelings and put up with the contrast between them and what he hears about them and he can end up dead one day. In both scenarios, his life is affected by the prejudice caused by powerful words.

Derogatory terms are, unfortunately, an integral part of everyday language. They are used to show our dislike with a person or ideas he or she represents. They are also used to show speaker's superior feelings. When they are used excessively against any group of people based on its ethnicity, work and citizenship status and/or religion, they can have disastrous consequences. Our own history and lives are full of examples of such consequences. Unless we stop using them, there is always going to be hatred, humiliation or loss of lives.

Yahoo

2007-11-07T16:47:00.000-05:00

Včera se v amerických mediích objevila jedna docela šokojucí zpráva, kterou jsem zatím v českém internetovém tisku nenašel. Ta zpráva je tedy šokem alespoň pro mě a jedná se o Yahoo portál. Jde o to, že čínský student vyjadřoval svoji podporu studentské vzpouře z náměstí Tien An Men z roku 1989 při příležitosti jejího výročí na portálu Yahoo, který má i svoji verzi v čínštině. Jenže toto téma je, jak už to v komunistických zemích bývá, v Číně přísně zakázáno. A tak čínské úřady dumaly, jak se dostat onomu studentíkovi na kobylku a na řešení přišly. Zeptaly se Yahoo a ten jim velice ochotně vyhověl a vlastně studenta udal. Dal úřadům jeho jméno a emailovou adresu a ty pak studenta zatkly. Dnes sedí ve vězení. Studentova matka žaluje Yahoo a protože by se mohlo jednat i o americký federální zločin, Yahoo je dnes vyšetřován senátní komisí amerického kongresu. Kam až americké firmy zajdou, jak daleko, ve snaze mít co největší zisky a nerozlobit si nikoho, v tomto případě režim, který se o nějaká práva občanů nemůže starat míň. Když to Yahoo udělal v případě Číňana, pak to udělá v případě kohokoliv. Američana, Čecha, Ukrajince, Kanaďana atd. Amerika se proměnila ve společnost nadnárodních obřích korporací bez jakýchkoliv skrupulí. Je to ostuda demokracie. Exituje ještě vůbec?

Election Day

2007-11-06T23:28:00.000-05:00

Jestli si někdo v Česku stěžuje, že se volí příliš často, tak asi neví o americkém systému. Tady se volí totiž každý rok. Ať už je to volba starosty města, šerifa, místního zastupitelstva, státního zastupitelstva či guvernéra až po federální kongresové a prezidentské volby volí se každý rok. Proto je tento den označen v kalendáři. Děcka ve veřejných základních školách mají volno. Někdy se volí do něčeho co mi ani nejde do hlavy. Letos je to volba do státního zastupitelstva a tady se rozhoduje zda New Jersey zastupitelství zůstane v rukou Demokratů či Republikáni převezmou otěže. Nicméně, tento den za rok se bude rozhodovat o nástupci Mr. B. Ať už to bude Demokrat nebo Republikánec, nikdo ze současných kandidátů na obou stranách není takový idiot jako současný obyvatel Bílého domu. Jako ukázku jeho brilientnosti uvádím pár jeho citací během jeho prezidentsví, která jsem vybral z nástěnného kalendáře pro rok 2007, který jsme dostali k vánocům od Alexe, Jesseho bratrance. Kalendář je vlastně oficiální odpočítávání dnů Mr. B., která mu zůstávají pro jeho působení v úřadu. Citáty jsem nepřekládal, protože by ztratily půvab a pravda je, že ani někdy nepotřebují být přeloženy.
"I'm the commander - see, I don't need to explain - I do not need to explain why I say things. That's the interesting thing about being president."

4.ledna 2002 při příležitosti představení jeho guvernátorského portrétu, Bush příhlížejícím poděkoval následovně:
"Thank you for taking time out of your day to come and witness my hanging."

4.února 2005 Bush mluvil s matkou tří dětí z Omahy, Nebraska:
"You work three jobs?...Uniquely American, isn't it? I mean, that is fantastic that you're doing that."

24.února 2001 ve rozhlasovém projevu:
"My plan reduces the national debt, and fast. So fast....that economists worry that we're going to run out of debt to retire."

25.února 2000 na CBS:
"The Bob Jones policy on interracial dating...I spoke out against interracial dating. I support the policy of interracial dating."

"We need an energy bill that encourages consumption."

24.dubna 2001 rozhovor v denníku the Washington Post, hovořil o Kyotském protokolu:
"First, we would not accept a treaty that would not have been ratified, nor a treaty that I thought made sense for the country."

"I'm also not very analytical. You know I don't spend a lot of time thinking about myself, about why I do things."

"If this were a dictatorship, it'd be a heck of lot easier, just so long I'm the dictator."

24.září 2001 během tiskové konference s premiérem Kanady Bush triumfálně oznámil:
"Border relations between Canada and Mexico have never been better."

"I know what I believe. I will continue to articulate what I believe and what I believe - I believe what I believe is right."

18.října 2004 během projevu v Marlton, New Jersey Bush řekl:
"September the fourth, 2001, I stood in the ruins of the Twin Towers. It's a day I will never forget."

21.listopadu 2002 komentuje svoje setkání s Kancléřem Shroederem takto:
"I had a cordial meeting at the meeting last night. We greeted each other cordially."

10 prosince 2001 během tradičního židovského svátku rozsvícení menory říká:
"I coudn't imagine somebody like Osama bin Laden understanding the joy of Hanukkah."

18.prosince 2002 při projevu ve Washington, D.C.:
"I think the American people - I hope the American - I don't think, let me - hope the American people trust me."

Subjective description

2007-10-24T21:36:00.000-04:00

I want to post another essay here. It is actually two piece essay. It was a in class assignment and we were supposed to describe our feelings about having a very hot drink on a very cold day and a cold drink on a very hot day.

The cold is so intense that I cannot take a deep breath otherwise my lungs would hurt as if there were tiny midgets inside them and each of them is stabbing my lings with a sharp knife. Steam coming out off my nostrils freezes right away and creates a thin layer of frozen mist on my upper lip. It even clogs up the nostrils when I wait too long to take a breath. Uncovered parts of my face, a tip of my nose, a chin, and cheeks are pinched by invisible hands with very sharp nails. Even though I have four layers of clothes on, I feel that my intestines are getting frozen. When I first see a cup with steam coming from it, my soul little melts. Not much, though. My shaking hands cannot wait to hold the cup and get a warm touch. Oh, it feels so good. I carefully take a sip and it is like a miracle. I can feel my lips again, and I can feel my cheeks. When the drink comes down through my throat, those little midgets in the lungs are running away like wild horses and very calm, warm, and relaxing feeling spreads out in my belly. Now, I feel tired.

It looks like the sun never goes down. Its scorching beams are scratching me as if they are using scrubs to get under my skin. I cannot stand this heat. My head is swirling around and I see a lot of red and yellow circles in front of my eyes. To my surprise, not only is my body sweating, but also my eyes. Who would think about that? The whole body weighs thousands tons and I cannot move my legs as if there were an iron ball with chain attached to each ankle. I feel like a prisoner. Only a really cold drink can set me free. When I hold it, I enjoy its cooling feeling in my palm, but only for a very short moment. I feel like a small kid in front of a Christmas tree wanting to open its gifts as fast as possible. I take a good sip. The cold water is rushing down like a waterfall and cooling down everything it is touching. However, it is not only inside, but my whole body is submerged into falling water. What a feeling! I hear a snap pf the chains being unlocked and I'm free man again.

Věřte, nevěřte.

2007-10-08T21:33:00.000-04:00

Věřte, nevěřte, ale dnes padl tu u nás padl další teplotní rekord. Teplota se vyšplhala na 32˚C a to je prosím říjen. Ještě teď kdy píšu tyto řádky je venku 28˚. Ovšem moje radost nebude trvat dlouho, protože se má ke konci týdne prudce ochladit a tentokrát může padnout nejnižší tepoltní rekord. A to vše během jednoho týdne. Je to jak na hopačce či spíš na něčem podobném tomuhle co jsme viděli v zábavním parku Six Flags, když tu byla Dana a Láďa na návštěvě, ale na co jsme ani jeden z nás nevlezli.

English composition

2007-10-08T10:10:00.000-04:00

I have been working very hard in my English class since the beginning. I have written many essays. Some of them were 2 1/2 pages long and some were as long as one paragraph. Frankly speaking, I'm very proud of them and therefore I want to share some of them with you. The following one was assigned for subjective description and was graded excellent with an A.

A tree

This tree is very imposing in its appearance. Its trunk that looks like a big elephant leg and its crown are very majestic, and when a man stands in front of it, it gives him a feeling that people are only a small part of something larger than life, and that is called nature. In the winter, the tree still looks extraordinary even without leaves, and its naked branches are like arms raised to sky desperately asking for more sunlight. When winter turns into spring, new heart-shaped leaves suddenly appear on the branches like an army of a thousand green armored soldiers defending new born life. Gone are those gloomy days. The tree is very alive now because it is sanctuary for many insects and birds like it is skyscraper for people. Many bees are lured to join this organized chaos by intoxicating aroma of the tree's blossoms that causes a man's head to spin. However, for me it is soothing aroma of my childhood when my mother made me tea of these blossoms. With days getting shorter and cooler in fall, continuous humming of summer life in the tree silences down more and more as if somebody is gradually turning off power switches that once helped this life keep alive. Suddenly, deafening silence prevails and only wind and rain sometimes break it when they rush through leaves, now yellow, in a sign that the tree is giving up its fight with the harsh wind and cold rain. Saddened by this loss, the tree cries. Leaves start to fall down like enormous teardrops of and ogre. When there is not one tear left to fall, the branches' arms are raised again to the sky. It is over for now. The first snow mercifully dresses the naked branches in a white snowflake dress like a princess who waits for a prince to waken her again.

Niagarské vodopády

2007-09-23T13:15:00.000-04:00

Po krátké odbočce k mé škole se dnes vracím k létu a dovolené. Musím se s vámi podělit o fotografie z Niagárských vodopádů. Vyrazili jsme tam z Ohia po krátké zastávce v Cincinnati.
Ta zastávka byla skutečně krátká, protože jsme se stačili jen nasnídat, udělat pár fotek a pak přišla průtrž mračen s bouřkou a kroupami a my zalezli do auta a čekali až to přejde, protože se nedalo vůbec řídit. Na té snídani jsme vlastně byli v Kentucky, protože Cincinnati leží na hranici států Ohio a Kentucky.

Některé fotografie se někomu mohou zdát povědomé a není to jen zdání. Stejné či podobné fotkz jsem nafotil už v roce 2001. A ještě jedna věc z Ohia stojí za zmínku. Na cestě z Daytonu do Cincinnati stojí při cestě obrovský kostel s ještě větší socjou Ježíše. To už stojí za podívání, i když pro mě to byl šok. Náboženství a pohřebnictví jsou dvě velice výnosná odvětví v Americe.

Už opouštíme jih Ohia a jedeme tentokrát na sever k Velkým jezerům podél jejichž břehů míříme k Buffalo, které je u ve státě New York. Cesta je to dlouhá a tak přespáváme asi 10 minut od Buffalo v jednom motelu. Ráno to máme na Niagáry kousek. Pčejíždíme most do Niagara Falls a jsme tam. K našemu překvapení vodopády jsou uprostřed města či spíš městečka. Vždycky jsem si myslel, že jsou vzdáleny od civilizace. Na jedneé straně Amerika, na druhé Kanada.

Vodopády není vůbec těžké najít, protože se nad nimi neustále vznáší opar z vody. Z dali to vypadá jako pára, ale ve skutečnosti je to vodní tříšť. Je složité popsat jejich majestátnost pojdu tam člověk není, ale věřte v tu chvíli si člověk připadá maličký oproti síle stvořené přírodou. Na místě vodopadů byla taky postavena první vodní elektrárna. Aspoň teda v Americe, respektive v Kanadě. Na místě je spousta atrakcí a my využíváme jen nepatrnou část z nich. Je to loď, která vás zaveze až pod vodopády a taky pro Danu, Láďu a mě jediný okamžik, kdy jsme mohli být v Kanadě. Pak je tak jeskyně, kde jste vlastně přímo ve vodopádu a na kanadské straně je to cesta za nimi. Ten americký se jmenuje jak jinak než Americký vodopád a kanadský se jmenuje Podkova díky jeho tvaru. Pak je tu ještě Duhový most, který spojuje USA s Kanadou a přes který se mohl jenom Jesse vydat. Pro nás zapovězené území. Tak už dost žvanění a už ti jsou fotky. dnes první várka a někdy příště další. Ať se máte na co těšit.

Freshman

2007-09-08T11:00:00.000-04:00

Prázdniny skončily. Bylo to krásné, ale bylo toho dost. Slovy básníka. Slovy mými. Nebylo. Ale krásné ano. Nicméně, život jde dál a tak jsem se dne 29.8. stal studentem Hudson County Community College, která se nachází v centru Jersey City okolo Journal Square. Den před zahájením jsme měli orientaci pro zahraniční studenty a jak jsem později zjistil i orientaci pro studenty kuchařského umění. Jeden den, stejný čas, dvě orientace. Skvěle vymyšlené. Jenže rozpůlit jsem se nemohl a tak jsem byl jen na té pro zahraniční studenty. Bohužel, měl jsem být asi na té druhé, protože následující den ráno jsem byl jak Alenka v říši divů. Absolutně jsem neměl tušení co mě čeká, jaké knihy mám mít, jaké pomůcky, jak to všechno funguje atd. Štestí pro mě, že ten první den byl více méně seznamovací a krátký. I tak mé pocity byly někde v úrovni, proboha co tu dělám, má to cenu či mám jít zvracet teď nebo až potom. Ale přežil jsem. A vědom si přísloví "líná huba, holé neštěstí" ptal jsem se na vše co se dalo a získal vše co bylo potřeba. Skříňku na převlékání, protože musíme mít uniformy. Jednu na vaření a pak jednu na obsluhu. Tento předmět mám ale až později. Koupil jsem si i učebnice, které budu potřebovat. Snad všechny. Musím však podotknout, že levné zrovna nebyly a to nemluvím o školném, které je třikrát větší než pro domorodce. A můj rozvrh. Docela nabitý. Naštěstí nemám školu v pátek. Ranní předměty vztahující se k mému oboru začínají v šest hodin ráno. Pro mě to teda znamená vstávat ve čtyři. Jo, kde je ta doba, kdy jsem vstával o půl osmé do jazykovky. Pondělí a úterý mám "bakeshop" a středu a čtvrtek "pantry and breakfast cookery". Tyto předměty jsou až do dvanácti, abychom vůbec něco stačili uvařit či upéct a poté mám předměty sice se nevztahující k oboru, nicméně školou požadované jako např. "college composition", "basic math" či "college survival skills" a za které získám kredity. Další dny už byly docela v pohodě, když ten první šok pominul. Prostě si říkám, že dělám to co mě baví a zajímá a jestli se někdy neumím pořádně vyjádřit, čert to vem. Na bakeshop mám takového stařičkého šéfkuchaře, jehož předci přišli z Polska a který umí plynule polsky, francouzsky, italsky a rusky. Tak se mnou mluvil truchu polsky a já česky a rozuměli jsme si. Můj druhý šéfkuchař na snídaně je původem egypťan, který vystudoval stejnou školu počátkem osmdesátých let a pak vařil v těch nejlepších hotelích v USA, jako např. Waldorf-Astoria a jehož specializace je studená kuchyně. To co nás učej je skutečně zajímavé a i když jde zatím třeba jen o to jak nakrájet cibuli, jeden žasne. Samozřejmě, že jsme dělali víc než jen to krájení. A další výhodou je, že máme jak snídani tak oběd a nemusím se teda starat co k jídlu. Fakt je, že je taky spousta písemných úkolů a to nejen z kompozice, ale i z vaření a tak jsem dost zaneprázdněn. Věřím, že se to však časem uklidní. Čas však krutě letí a já budu mít v polovině října testy a pak samozřejmě závěrečné na začátku prosince.
Je to prostě hodně časově náročné. Otázkou však zůstává, jestli budu schopný zvládnout všechny ty testy a úkoly včas a s dobrým výsledkem, protože když už investujeme tolik peněz do měho vzdělání, mělo by se to vyplatit. Kdyby mi někdo před čtyřma rokama řekl, že budu studovat na vysoký a ještě k tomu v angličtině, poťukal bych si na čelo a doporučil mu návštěvu doktora Chocholouška. A dnes. Jsem tam.

Ohio - koupáníčko

2007-08-22T12:31:00.000-04:00

Samozřejmě, že jsme jen nelezli do muzeí či na historická místa, ale taky jsme využili nádherné počasí ke koupání. Nejdříve jsme byli v Ceasar Creek Lake. S Jessem jsem tohle místo navštívil někdy v roce 2002 a tak jsme měli problém ho znovu najít. Po nějakém tom obvyklém bloudění jsme nakonec šťasně přijeli na místo a k našemu překvapení skoro žádní lidé což byl velký rozdíl oproti minule, kdy tam byla hlava na hlavě. Bylo tam možná víc kanadských hus než lidí.

Tak trochu mi to připomínalo Sečskou přehradu, i když v daleko menším měřítku.
Na sobotu jsme byli pozváni k Jesseho strejdovi a tetě na grilování a koupání. Vůbec jsem si nepamatoval, že mají bazén. Asi proto, že byl v dubnu, při naší poslední návštěvě zakrytý. Celé odpoledne jsme se pořádně v bazénu vyřádili jako malé děti. Není to vůbec na škodu se někdy vrátit do dětských let. Naštěstí nás ale nikdo cizí neviděl.

Naše dny v Ohio - National Air Force Museum

2007-08-11T23:36:00.000-04:00

Každé ráno na nás čekala velká a vynikající snídaně, většinou sestávající se z míchaných vajíček, opečených brambor, slaniny či párků, toustů a "biscuits and gravy". Zejména toto jídlo si Dana zamilovala, sic pro ně nové, požádala o recept. Je to specialita hlavně na Středozápadě. K tomu všemu bylo samozřejmě dostatek kávy, džusu či mléka a abychom neměli pořád jen snídani bohatou na cholesterol, občas jsme to prostřídali s cereáliemi.
První den v Ohiu jsme po snídali vyrazili do National Air Force Museum u Daytonu. Museum se nachází hned vedle vojenské základny a vlastně jedna část expozice je přímo na základně. Dayton, Ohio je rodiště bratří Wrightů, vynálezců letadla. Hned u vchodu nás majestátně vítal Icarus.

Museum není věnováno pouze letectví či vesmírným letům, i když to je převážná část expozic.

Pozorně se podívejte dovnitř skafadru. Kdopak to tam asi je?

Ani Jesse ani já nejsme zrovna do vojenství, ale muzeum se taky věnuje dějinným událostem jako byla první a druhá světová válka, válka v Korei, ve Vietnamu a období studené války až po války v Jugoslávii a Kuvajtu.

Nejdřív jsme měli obavy, že se to Daně a Láďovi nebude vůbec líbit, ale nakonec byli strašně nadšeni. Chtěli jsme taky navštívit tu druhou část expozic a to prezidentský hangár, kde jsou letadla Air Force One - od letadel, která používal F.D. Roosevelt, H. Truman až po letadlo J.F. Kennedyho, ve kterém byla přepravována rakev s jeho pozůstatky a kde složil prezidentskou přísahu do té doby vice prezident L.B. Johnson. Nikdy jsme tam nebyli. Nevěděli jsme ani jak to chodí a zjistili, že je nutné si předem zajistit místo, protože kvůli bezpečnosti jsou cesty do těchto hangárů limitovány. Bylo nám doporučeno přijít druhý den co nejdřív ráno a tak jsme i učinili.
Hladový bez snídaně, měli jsme ji domluvenou s babičkou až po našem návratu, jsme byli mezi prvními u dveří do muzea. A k našemu překvapení s tak trochou štěstí, jsme byli poslední čtyři do prvního ranního autobusu, který nás měl dopravit do expozice. Protože se ale nachází na vojenské základně, samozřejmostí bylo ukázat nějaký doklad a pak zákaz fotografování během cesty. Uvnitř hangárů se už mohlo. Takže ten první snímek je Air Force One prezidenta Kennedyho a druhý je část interiéu jeho letadla.

Druhá část této expozice je věnována testovacím či experimentálním letadlům či zbraním. Mě zaujaly dvě letadla. To první vypadá jako ze seriálu Akta X a druhé mi připomíná tak trochu čmeláka a pak první sérii Hvězdných válek.

Doufám, že jsem neprozradil příliš a že mi v nejbližších dnech nezaťuká FBI na dveře.

Tornádo

2007-08-08T23:59:00.000-04:00

Neuvěřitelné se dnes stalo skutečností. Historicky poprvé zaznamenané tornádo v Brooklynu. Vlastně nebylo to jen jedno. Ráno kolem 5:40 mě probudila silná bouře. Jeden blesk stíhal druhý a hromy třískaly ostošest. Ovšem Jesse spal jak zabitý. Když jsem se podíval z okna, ani se mi nezdálo, že by obvzlášť silně pršelo. Jenže to hlavní mělo teprve přijít, jak jsem se později během dne dozvěděl. V 6:22 se objevilo první tornádo na Staten Island o síle F-1. Pak se přesunulo nad Brooklyn a tam v 6:30 byl zaznamenán tzv. touchdown o síle F-2 a to už je síla větru dosahující 135 mil za hodinu, asi 217 km/h. Trvalo to jen chvilku, ale strhalo to střechy domů a pokácelo stromy jako sirky. Dokonce je to vyvrátilo z kořenů i s betonovými chodníky. A nakonec došlo k ještě jednomu touchdown a to zhruba o deset minut později v jiné části Brooklymu. Takže docela blízko kolem nás a my si v klidu spali. Takové počasí je běžné v Kansasu, ale ne tady. A to se mě Dana a Láďa ptali, když tu byli, jestli i my tady máme takový druh počasí jako tornáda či hurikány a moje odpověď zněla velice, velice zřídka či vůbec ne.
A aby toho nebylo dost, silný déšť způsobil totální kolaps hromadné dopravy v New Yorku. Ráno subway nejezdilo vůbec a ani Path mezi New Jersey a New Yorkem. Naštěstí měl Jesse dnes volno, jinak by se horko těžko dostával do práce. A pak, když už se to rozjelo, tak bylo tak přecpaný, že to bylo až o život. K tomu si přidejte ukrutné vedro na nástupištích, venkovní tepotu kolem 35˚C a vysokou vlhkost. Mimochodem, linka F v části Jamaica nejezdí do teď.
Klikněte si, prosím, na odkazy, kde jsou zajímavá videa a fotografie.

Návštěva

2007-08-07T11:38:00.000-04:00

Během července jsem moc produktivní v psaní blogu nebyl. Měli jsme návštěvu. První člen rodiny. Moje neteř a její přítel Láďa. Najezdili a nachodili jsme spoustu kilometrů, respektive mil, viděli a zažili věci, které bych bez nich asi ani neabsolvoval. Takže začínáme.
10. červenec - přílet. Už ten den měl nádech dobrodružství. Ráno vstanu a kouknu na mobil a tam zprávu od Dany. Změnili nám let, letíme s ČSA a budeme na JFK ve dvě hodiny vašeho času. Paráda. Původně měli letět s Malevem přes Budapešť. Moc nechápu jaktože najednou letí s ČSA, ale na letiště vyrážíme včas. S Jessem to ani jinak nejde. Máme-li být na letišti před druhou, musíme podle něj vyjet aspoň v deset ráno, i když cesta tam od nás trvá asi hodinu. Ale co kdyby. Nakonec jsem ho přesvědčil, abychom vyrazili později a tak před polednem sedáme do auta směr JFK. Od nás je to hezká cesta. Jedeme přes Staten Island a tak musíme přejet dva mosty. Ten druhý do Brooklynu a tam se jede po pobřeží. Máme skvělý pohled na zátoku, pláže, přístaviště a i na Manhattan. Jenže i tady je kaňka na kráse. Za každý most se musí platit. Za Bayonne Bridge to je $6 a za Verrazano Bridge na zpáteční cestě dolarů 9. Asi proto, že je dvoupatrový a jeden si může vybrat. Na letišti jsme včas a tak čekáme. Let OK z Prahy konečně přistál a už zbývá jen chvíle než projdou celní a imigrační kontrolou. Poznám je vůbec. Danu jsem viděl naposledy v lednu 2004 a Láďu osobně nikdy. Jen na fotkách. Už slyšíme češtinu od lidí vycházejících ven. Vzrušení stoupá a pak je to tady. Kluk a holka, ale jsou to oni nebo ne? Nechci křičet na cizí. Hmm. Ten kluk je mi povědomej. Že by Láďa? Kouknu ještě jednou a pořádně na tu dívku a mám jistotu. Je to moje neteř. Jenže oni si nás taky nevšimli a tak volám. Konečně tady. Vítáme. Zpátky do auta a hurá do Bayonnu. Jejich americké dobrodružství může začít. Po cestě domů dopravní zácpa. Amerika vás vítá. Jak to teda bylo s tím letem? Zrušili jim let z Prahy do Budapešti a tak je posadili na přímou linku Praha - New York. Měli štěstí, že byli mezi prvními u check- in, protože ČSA mělo už jen pár posledních volných míst. Nakonec na tom vydělali. Nemuseli přestupovat, měli český servis a zaplatili podstatně méně za let než ti, kteří měli letenky koupený od ČSA.
Domů se dostáváme se zpožděním a tak oni jen trochu vybalí a jede se na večeři do jednoho z našich oblíbených dinerů. Jejich první (?) šok. Menu. Jak a co si vybrat? Žádný guláš či knedlo, zelo, vepřo. Samé sendviče a hamburgery. Tak jim něco doporučujeme. Snad jim chutnalo. Šok druhý. Velikost porcí. Pro Láďu žádný problém, ale pro Danu téměř nepochopitelné. A hranolky s houskou? Divný, ne?

Protože hned druhý den jedeme do Ohia, chceme jim aspoň ukázat Manhattan. Aby mohli říct, viděli jsme ho. A tak po jídle jedeme do Jersey City na nábřeží Hudsonu, odkud je krásný výhled na dolní Manhattan. Fotěj pár fotek a zpátky domů. Musejí být unavení a pak čeká nás druhý den dlouhá cesta do Ohia.

Den druhý - na cestě do Ohia. Ráno vstáváme relativně brzo. Čeká nás 12-ti hodinová cesta k babičce a rádi bychom tam dorazili ještě večer. Jesse usedá za volant a jede se. Jenže neujedeme ještě ani půl hodiny a jsme v kruté zácpě. Autonehoda. Šestiproudá dálnice je svedena jen do pruhů tří a nás to stojí dobrý dvě hodiny, protože se jede krokem. Pak už se rozjíždíme.

Zastavujeme na snídani a taky na odskočení si. A už je tu Pennsylvania. A zajímavé momentky jako tahle. Černá socha Svobody.

Nesnášíme Pennsylvanii. Teda Jesse a já. Jednak je to konzervativní republikánský stát a pak dálnice tam jsou pořád v opravě, ale dělat na nich moc lidí nevidíte a ještě pokaždé, když jsme tam se dostaneme do příšerného lijáku. I tentokrát Pennsylvania dostála své reputace a my jsme projížděli takovou průtrž mračen, že nebylo vidět na dva metry a nezbývalo nám nic jiného než jet krokem. Další zdržení. Ještě projíždíme Západní Virginií a pak už je tu Ohio. Je to však stále pořádný kus cesty před námi, protože babička bydlí v západní části Ohia. Během soumraku projíždíme Columbus - hlavní město státu Ohio.

Nabrali jsme po cestě dost velké zpoždění a Jesse ještě svojí nepozorností minul odbočku na Beavercreek v domnění, že jsme už na místě a nic se nemůže stát. Řídil celou cestu. Nějakých 650 mil. To už dá jednomu zabrat. Proto příjíždíme do Beavercreeku za tmy. Myslím, že bylo nějak kolem 11 večer. Už si to ale nepamatuji přesně. Nicméně babička nás nadšeně vítá a hned nosí na stůl obrovské množství jídla. Přestože je tak pozdě, nelze říct ne. Jednak máme hlad a pak nemáme to srdce odmítnout, když už na nás musela tak dlouho čekat. Ještě si domlouváme plán na druhý den - návštěvu Air Force Museum a jdeme spát.

Autorem většiny fotografií je Danin přítel s jehož laskavým svolením jsem je použil.

Tradičně

2007-07-04T12:30:00.000-04:00

Jako každoročně i dnes slavíme 4. červenec - den nezávislosti USA. Letošní oslavy začali trošku netradičně včerejším ohňostrojem v Bayonnu. Vůbec jsme netušili, že Bayonne má oslavy o den dřív než NYC a já se během večera náhodou podíval z okna na ulici a viděl spoustu aut a lidí doslova se valících po chodníku. Na internetu jsem pak objevil zprávu o oslavách a ohňostroji, který začal pár minut před půl desátou a skončil pět minut před desátou. Poprvé vůbec jsme nemuseli nikam chodit a viděli ho z okna naší ložnice. Jak se říká z tepla domova, v našem případě z klimatizovaného domova. Dnes se chystá pro mě nějaké překvapení v New Yorku a jestli se budeme cítit, tak se večer podíváme i na ten newyorský ohňostroj.

Happy 4th of July to all who celebrate this holiday.

To see ecard, please click here.

Byrokracie

2007-07-02T00:16:00.000-04:00

Mnoho z vás ví, že jsem se přihlásil na vysokou školu a dobrá zpráva je, že jsem byl přijat. Co ale asi nevíte je jak zoufalá tady je byrokracie. Napočítal jsem kolem 25 různých dokumentů, které jsem musel škole předložit. To číslo zahrnuje všechny originály, ověřené kopie, ověřené překlady, fotokopie a různá čestná prohlášení zaručující se za mě. A pak, že je česká byrokracie přebujelá. Já sice chápu, že škola musí mít jistotu, že mám dostatek finančních prostředků či že jsem tu legálně a to zejména po 11. září, ale není podle mě potřeba to dokládat 5 dokumenty, které se stejně suplují. Přesto jsme to zvládli a já musím ještě předat dokument o přestupu a pak udělat vstupní test na jehož základě budu umístěn do kurzů, protože jedny z požadavků na studium je základní vysokoškolská (americká) znalost matematiky a angličtiny. To znamená, že mě nejdříve doučí (?) matiku než budu moci mít kurzy zaměřené na můj obor. Dělal jsem nějaké zkušební online testy a žádná sláva to tedy nebyla. 50 - 50. Je už to taky několik let co jsem odmaturoval a pravda je, že jsem nidky nebyl matematický génius a pak po maturitě jsem to co se učí nikdy nepotřeboval. A další věc je, že americký systém je trochu jiný.
Díky mému přijetí mám teď dva měsíce prázdnin což se mi nestalo od doby co jsem dal výpoveď na internátu, kde jsem dřív pracoval před 11 lety. Můj akademický život začíná podzimním semestrem 29.8. Jestli bude ze mě dobrý šéfkuchař to se uvidí za dva roky.

Plážový čas

2007-06-28T20:51:00.000-04:00

Tak jsme měli ve středu další horký den, přímo dělaný pro pobyt na pláži. Bez sebemenšího zaváhání jsme vyrazili se spolužákama na Rockway Park Beach v Queens. Užili jsme si báječný den. Byl zrovna příliv a tak vlny byly docela velký a oceán nebyl jen nudná placka. Voda ušla. Ani nebyla studená. Po pláži jsme zašli do jedné irské hospody, kde mě ostatní velmi mile překvapili narozeninovým dortem. Absolutně jsem to od nich nečekal a bylo to od nich strašně sladké. Dalším důvodem našeho "tahu" bylo to, že všichni končíme v New York Language Center. Někdo jde na jinou jazykovku, někdo na vysokou a Murat, kluk z Turecka, se vrací domů. Navždy. A jak to se mnou bývá, loučení bylo veselé i smutné, každopádně plné emocí. Bude se mi po nich moc stýskat a doufám, že se ještě uvidíme.
Jedna malá poznámka. Jak můžete na jedné fotce vidět, sluníčko mě pěkně chytlo, i když jsem používal krém na opalování, ale jen s faktorem číslo 8 a to je už asi málo. Před 10 lety v Itálii to ale stačilo. Nemluvím o stejném krému jen ochranném faktoru. Tak mám záda jako v ohni a vůbec jsem nemohl na dnešek pořádně spát. Snad dněšní noc bude lepší.

Bushovy hodinky

2007-06-13T21:51:00.000-04:00

I když nejsem vůbec příznivec amerického prezidenta, tentokrát bych rád uvedl jeden fakt na pravou míru. Hodně se psalo a mluvilo o tom jak mu Albánci stáhli hodinky z ruky během ojedinělého vřelého vítání. Včera 12.6. odvysílala stanice NBC vlastní záběry, na kterých je vidět jak si Bush sundává hodinky sám. Takže tentokrát nebyl za úplnýho blba, který si nechá davem sebrat hodinky.

Botanická zahrada

2007-05-27T16:36:00.000-04:00

Před pár týdny jsme byli Jesse a já s jeho maminkou, Michaelem a Alexem, Jesseho nevlastní bratr, v botanické zahradě v Brooklynu. Upřímně řečeno, nebyl to zrovna můj den. Cítil jsem se hodně stresovaný tím, že jsem neměl vůbec čas na sebe a odpočinek a pak do toho ještě Jesse a jeho máma upekli tu návštěvu botanické zahrady a já se to dozvěděl jakoby mimochodem na poslední chvíli. A kdo mě dobře zná, ví, jak tohle nesnáším. Den ale byl jako obrázek. Tak aspoň pár fotek.

Zlatá Praha

2007-05-19T20:01:00.000-04:00

Před pár týdny jsem vzal své spolužáky do restaurace Zlatá Praha v Queens. Chtěli zkusit něco českého. Tak aspoň dvě fotky.

Těžký život ateisty v Americe

2007-04-28T14:28:00.001-04:00

Přestože i v USA stále platí odloučení církve od státu, během posledních 7 let vlády Mr.B došlo ke značnému smazání oné bariéry a pronikání neokonzervativních a tím i radikálně křesťanských myšlenek do administrativy a do běžného života. Vše vlastně začalo už za Reagana, který vzkřísil neokonzervatismus a jeho tradice a během tehdejší prezidenstké kampaně se po dlouhé době opět mezi vlastnostmi kandidátů objevila i víra jako politický nástroj. Naposledy se tak stalo, když se o úřad ucházel J.F.K. a tehdejší obavy byly, že on jako katolík bude dělat to co řekne Vatikán. Nestalo se tak. A tak by to mělo zůstat. Osobní víra nesmí určovat politiku sekulárního státu. Bohužel to už neplatí. Došlo to tak daleko, že politici v "zájmu?" víry zasahují do každodenního života. Jen si vzpomeňme hysterickou reakci Mr.B a tehdy konzervativního Kongresu v aféře Schiavo, ženy, která léta žila na přístrojích a její manžel se domáhal jejich odpojení. Pak je tu rozhodnutí Nejvyššího soudu USA z roku 1973 v případu Roe vs Wade, které zajistilo ženám svobodné právo rozhodnout o interupci a to teď jim leží v žaludku. Dnešní Nejvyšší soud je velice konzervativní a panuje zde obava mezi liberály, že toto rozhodnutí dalšího konzervativního prezidenta nepřežije a Amerika se vrátí mezi některé země třetího světa.
V minulých týdnech se objevila nová aféra, aféra Tillman. Jde o případ profesionálního hráče amerikého fotbalu, který opustil sport a velice lukrativní nabídky a dobrovolně odešel bojovat do Iráku, kde byl zastřelen. Typické americké heroistické story. Jenže je tu háček. Ukázalo se, že nebyl zabit nepřátelskou kulkou, ale kulkou z vlastních řad což armáda jaksi zapoměla říct. Nejen veřejnosti, ale i rodině zesnulého. Poté co padl, byl okamžitě posmrtně dekorován vojenských vyznamenáním a jeho smrt byla armádou účelově použita jako propaganda. Teď se tento případ vyšetřuje a vycházejí najevo zajímavé věci. Tak prvně velitelé osobně rozkázali neinformovat jeho rodinu o pravé příčině. A co je nejhorší a proč jsem vlastně použil onen nadpis je to, že jeden z armádních vyšetřovatelů rodině řekl, že obtěžují s vyšetřováním a nemohou se smířit s jeho smrtí, protože jsou ateisté. A doslova řekl: "Když jeden nemá víru, tak není nic. Je jen červ v hlíně." Takhle si křesťané váží životů těch, kteří padli v jejich nesmyslné válce. Život ateisty nemá pro ně cenu, stejně tak jako život gaye či muslima. K čemu je tedy víra, která nedělá lidi lepšími ba naopak. Jak je situce vážná dokazuje taky jeden poslední průzkum mezi voliči ohledně prezidenta. Otázka byla ohledně přijatelnosti kandidátů na prezidenta ať už by šlo o ženu, Afro-američana, vyznavače jiné víry, homosexuála a ateisty. Nejméně přijatelný byl ateista. Pouhých 14 procent dotázaných by nemělo problém volit ateistu. Upřímně, byl jsem v šoku. Prostě něco je shnilého v království americkém.
Já osobně, i když bez víry, jsem sám sebe nikdy příliš neškatulkoval a taky jsem o tom moc nemluvil, protože to nebylo až tak důležité. I já jsem se však radikalizoval pod neustálým bombardováním křesťanské propagandy a dnes hrdě prohlašuji, že jsem ateista. Jsem na to hrdý! Ateisté všech zemí, spojme se!!!

Perfect world

2007-04-19T22:11:00.000-04:00

Who would not want to live in a perfect world? There are as many ideas about how it might look as there are people living in the world. In my perfect world, there is no crime, discrimanation or religion and the technology helps society to be environmentally friendly.
The population is fulfilling its material and emotional needs, and therefore there is no crime. However, police are stil in operation mostly to help people in cases of emergency, such as driving accidents or natural disasters. People don't judge each other by their race, gender, sexual orientation, social status or creed. Equality and understanding is reached by sharing common thoughts through telepathy. No one sees social differences between a man and a woman, among white, black or Asian races. There are no official religions and one's personal belief doesn't have any effect on the other people.
The technology of my perfect society is very advanced and serves people not only for their material needs but also to achieve their inner peace. The population doesn't use fossil fuels as energy sources and because of that the air is not polluted, water in rivers and oceans is clean and weather is very stable. That has the effect of an abundance of food and drinkable water and that means there is no starvation. As for achieving a person's inner peace, technology, for example a simulator, helps with reaching harmony and positive thinking.
In summary, we don't live in the perfect world and a perfect world is only a part of our imagination. Yet that doesn't mean mankind should not be working together in order to have better air, cleaner water, no shortage of food, no crime, or any discrimination and live in harmony. If each of us tries, the perfect world may not be beyond possibility.

Kamil's essay.

Veselé Velikonoce z Times Square, Happy Easter from Times Square

2007-04-08T15:20:00.001-04:00

Češi, o kterých se (ne)píše

2007-04-07T10:52:00.001-04:00

Profesor Klaus se opět vydal na křížovou výpravu proti ekologistům a eko-aktivistům. Ne že by byl v tom směru vzdělán víc než většina z nás, ale přesto americký kongres ho požádal o vyjádření k tomuto tématu. A protože se nemohl osobně zůčastnit onoho důležitého slyšení, poslal jim psané odpovědi na jejich otázky. Jak ale Kongres na něj přišel, to je mi do dnes záhadou a rozhodně to nesvědčí o veliké inteligenci oněch Republikánských kongresmanů, kteří mu ten dopis zaslali. Asi ze zoufalství hledali nějakou poměrně známou figuru, která když se zesměšní, tak se zase toho tolik nestane. A protože Klaus je znám svých egoismem, našli úrodnou půdu. České noviny, teda aspoň ty internetové, dva týdny před kongresovým slyšením nepsali o ničem jiném, rozebírali ze všech stran jeho odpovědi. A tady. Za celou dobu, kdy to slyšení probíhalo, jsem v amerických mediích o něm neslyšel ani jedno slovíčko. Prostě nic. A že se to tu taky rozebíralo ze všech stran, dokonce živé přenosy a bylo to velice intenzivní hlavně v okamžiku, kdy se Gore a Republikánský kongresmen doslova hádali. Sorry profesore, ale o vás se tu nemluvilo.
Za to naši "slavní" fotbaloví reprezentanti jsou docela jiného ražení. Bohužel se tolik neprobíraly jejich fotbalové výsledky, jako jejich pozápasová estráda na hotelovém pokoji. Toho si místní novináři všimli. Hoši, děkujem. Byl jsem rád, že se konečně zase o mé malé, krásné zemi mluvilo. Jen tak dál a víc.

Nová škola

2007-03-25T11:39:00.001-04:00

Minulé pondělí ráno jsem trochu nervozní šel do nové školy. A musím říct, že je to diametrálně odlišné od Bell School. Atmosféra ve škole a samozřejmě atmosféra na Manhattanu. New York je přeci město, které nikdy nespí a jak by taky spalo v deset ráno, když jdu do školy. Ulice jsou plné lidí a aut a reklamy na mě mrkají ze všech stran a na cestě po sedmé avenue vidím i světelné reklamy na Times Square. Budova školy je na 37. ulici. Ten první den byl trochu zmatek, ale tak to bývá pokaždé, když něco začíná. Měl jsem ještě rychlý pohovor s někým ze školy a pak jsem byl zařazen do třídy, která probírá gramatiku. Já mám gramatiku rád, což o to, ale tohle jsou opravdu začátky, které jsme ani na Bell School neměl. Má to jít postupně do hloubky. Jen jsem zvědavý jak hluboko. A taky jsem měl na vybranou zda druhou část výuky chci dělat výslovnost nebo psaní. Rozhodl jsem se pro psaní. Spelling mi stále dělá problémy. Moc jsem toho totiž zatím nenapsal. Ovšem úroveň studentů je velice různá. Od jedné italské dívenky, která sotva mluví a každé třetí slovo hledá ve slovníku až po studenty, kteří jsou na tom stejně jako já. Ani nevím, kolik je nás ve třídě, ale je nás dost. Převládají Italové, pak Korejci a Japonci a pak už jen jednotliví zástupci dalších národností. Škola jako taková, ale má daleko větší národnostní rozptyl než Bell School, kde bylo 80% Rusů či obyvatel bývalých sovětských republik. A ještě další věc je jiná. Nová škola nabízí kávu a aspoň ten první týden sušenky zdarma. Nakonec to není tak zlý. Já, který nemá rád změny a když už k nim dojde zvyká si na ně pomalu, to nevidím tak zle. Někteří lidé jsou skutečně milí a zase jsem si ověřil, že je to i hodně kulturní záležitost. Japonci jsou slušní, Korejci přátelští a Italové upovídaní oproti studeným, arogantním Rusům. Pro mě to tam ovšem není na dlouho. Pokud se dostanu na tu univerzitu, v září bych začal tam a s největší pravděpodobností měl během léta zase nějaké to volno.

Kamilovy trampoty

2007-03-18T11:17:00.001-04:00

Chtěl jsem si po nějaké době zase udělat radost. Dlouhé měsíce jsem přemýšlel nad tím, že si zlepším sledování a hlavně poslech filmů tím, že koupím domácí kino. Nejsem žádný impulsivmí kupec a tak jsem víc než dva měsíce dělal průzkum především na internetu, který přístroj by byl pro mě ideální. Nejen výkonem, protože náš byt není nikterak obrovský a taky nemusím nutit sousedy poslouchat moje filmy, ale hlavně kompatibilita s PAL systémem a 120-220 voltové použití. A když bych měl skutečně štěstí, tak i něco bez regionů. Cena hrála taky svoji roli. Takže, po dlouhém rozhodování mám-nemám jsem se rozhodl pro nákup. Jesseho jsem požádal, aby v úterý nechal auto doma, protože jinak s ním jezdí do práce. Nechce se mu totiž vstávat. V úterý ráno, plný entuziasmu, ale i trochu nervozity, jsem vyrazil do obchodu. Všechno bylo v pořádku a po zaplacení a naložení do auta, jsem pln nadšení s nohou na plynu a na tachometru 45 Mph jel domů, abych to domácí kino co nejdříve zkusil. Krabice to byla hezká, pěkně zabalená a ne moc těžká. Všechno jsem vybalil. Hlavně tu spoustu drátů a zapojil je. Přemýšlel jsem, které DVD si zaslouží být to první. Rozhodl jsem jsem pro film Akta X, který má v bonusem nabídku na testování domácích kin. Vložil jsem disk do přístroje a čekal a čekal a čekal. A nic. Ticho. Obraz byl ale překrásný. Možná dělám něco blbě, myslel jsem si. Třeba je zvuk stáhnutý moc dolů a proto není nic slyšet. Zvýším teda zvuk a ejhle, něco slyším. Najednou velice nahlas, ale problém je, že jen ze středového reproduktoru a taky báječné zvukové efekty ze zadních repro, ale subwoofer a přední repra nic. Stávka. Jen takové spokojené bzučení. Takže Scully řve na Muldera ze střeďáku, vzadu je slyšet pípání bomby, ale ve chvíly, kdy to na obrazovce všechno vybuchuje a lítá, já neslyším vůbec nic. Paráda. Ideální domácí kino pro sousedy. Kde není nic slyšet, ani sousedé nemohou být rušeni. Dobře. Zkusím teda rádio. Wow, ono to má i rádio. Naladím nějakou stanici a světe div se, přední repro a subwoofer, jako by si odpočinuly už dost, hrají. Moje radost nezná mezí. Tak snad teď už to půjde všechno. Třeba to potřebovalo jen nějaké tajné, mně neznámé nastavení přes rádio. Zapnu znovu Scully a Muldera a jsem zpátky kde jsem byl. Nevadí, říkám si. Zkusím jiná DVD. Vrazím tam Popelku a obraz se objeví. Hraje to PAL. Aspoň něco. Jenže ...Jenže tentokrát zvuk vůbec. Ach jo. Nemám už moc času ten den, protože musím letět pro Isae a tak všechno zabalím zpátky do krabice a tu dám v ložnici do skříně. Nechci to ani vidět. A Jessemu ani muk.
Středa. Jesse má volno. Seznamuji ho s tím co se mi stalo. Znovu to zkouším a vše se opakuje. Tak ani noční přestávka nepomohla. Jesse slibuje, že se na to podívá. Když se večer vrátím zpátky domů, k mému překvapení Popelku už i slyším. Dobrý. Ale surround zvuk zase nic. Nemám sílu to řešit a nechávám to na čtvrtek.
Jesse má druhý den volna a máme mít oběd s jeho maminkou. Ještě předtím se já snažím přijít na to, jestli skutečně nedělám něco špatně. Nějaké připojení či nastavení. Všechno teda znovu kontroluji. Zkouším i jiná DVD. Tak třeba Zagorku. Letní kluci na druhém disku. A Hanča zpívá sic jí síly stačí. Zvuk je skvělý. Takhle jsem ji teda doposud neslyšel. Báječné. A teď mi to konečně dojde. Ono to hraje, ale jenom klasický stereo zvuk, nikoliv 5.1 surround. Co mi stále zbývá. Snad zavolat na technickou podporu firmy, která to domácí kino vyrobila. Chvíli čekám na lince a poslouchám neuvěřitelné a stále dokola se opakující bláboly o tom, jak je můj telofonát pro ně důležitý a jak si váží mého času. Nakonec se mi ozve nějaký mladý ženský hlas a první co po mě chce je telefonní číslo. Jenže, kdo si dneska pamatuje všechna telefonní čísla, když máme mobily a ty maj adresáře. Tak ječím česky na Jesseho, že potřebuji naše telefonní číslo, což ji chudinku asi trochu vyděsilo. Během našeho zhruba 15 minutového rozhovoru 10 minut spolkly její otázky ohledně mých osobních údajů a pět minut mi věnovala s pomocí. Po mém stručném vysvětlení co mám za problém mi položila jednu jedinou otázku. Zkontroloval jste zapojení? Máte červený drát v červeném vstupu a černý v černý? Tady trochu odbočím. To mi připomíná IT ve Spořce s jejich otázkou: a restartoval jste počítač? Tak zpátky. Samozřejmě, odpovídám, to jsem zkontroloval snad stokrát. A její rada, její technická podpora? Doporučuji vám vrátit výrobek prodejci, protože jak se zdá, váš výrobek je asi závadný. Aha. Rada nad zlato. Na tohle bych bez ní nepřišel. Požádal jsem Jesseho, abychom se zastavili na cestě do Hobokenu v obchodě, kde jsem to koupil. Zkusím to vyměnit. Zastavujeme se tam a manažer prodejny tvrdí, že to není možné, aby to nefungovalo, což Jesseho šíleně rozčílí a tak je na chvilku krásně dusno. Ja trvám na tom, aby mi to teda předvedl, pan chytrý. Místo toho mi nabízí nový stejný výrobek, ale tentokrát si to chci nechat vyzkoušet přímo v prodejně, abych se nemusel třeba zase trmácet zpátky s dalším zmetkem. Ale dva vadný výrobky v jedné prodejně? To by bylo trochu moc, ne? Všechno zapojí, ale ve chvíli, kdy to má zkusit je někam odvolán a přijde tedy kluk na nižší pozici. Vloží disk do přehrávače a k mému překvapení subwoofer krásně hraje. Ale moment. Subwoofer sice hraje, ale pak už jenom dva reproduktory. Přední a zadní levý. No to je teda něco. Evidentně si s tím neví rady a tak prchá a že nám pošle někoho jiného, kdo to znovu překontroluje. Přijde kluk, který je v tom krámě holka pro všechno, snaží se snaží a stále nic. Na to já, že nemám čas čekat, jestli někdy a zda vůbec to bude fungovat a že chci zpátky peníze. To, čemu jsem nechtěl věřit, se stalo skutečností. Ani tento výrobek nefungoval. Peníze jsem dostal bez problémů. Teda ne hotovost, protože jsem to platil kartou, ale vrátili mi peníze na kartu.
Tak jsem dnes zase na začátku. Poslouchám filmy přes dva malinkaté repráčky, které nejsou tak špatné, ale chybí tomu šťáva. To je prostě moje štěstí.

Letní čas

2007-03-11T10:58:00.001-04:00

Kdepak, nezbláznil jsem se a vy jste nic neprošvihli. Nemáme sice ještě ani jaro, ale díky americkému Kongresu máme už letní čas anebo jak se tady říká Daylight Saving Time. Minulý rok zákonodárci posunuli začátek letního času o dva týdny dopředu a jeho konec až na první listopadové pondělí. A tak byla naše noc o hodinu kratší, ráno byla neobvykle tma a večer nebudeme muset svítit aspoň do sedmi a já jsem trochu připitomělý, protože už taky nejsem nejmladší a i když jsem spal dobře, cítím se stejně unaveně. Ale to je možná jen psychologické. Zajímalo by mě, co by na tohle řekl známý český odpůrce letního času. No známý, já si teď nemohu vzpomenout na jeho jméno, snad Pecina, ale je z Chrudimska a je to pekař. Každý rok posílá petice za zrušení letního času a každý rok bezvýsledně. Tady nikdo neprotestoval, teda nic jsem nezaznamenal a i kdyby, bylo by to asi tak lokální, že by se o tom velké zpravodajské stanice ani nezmínily. To není téma, které by se prodávalo. Znamená to tedy, že jsme teď o 5 hodin za vámi. Stahujeme.

Výhled z okna

2007-03-10T11:42:00.001-05:00

Dnes mám pár fotek, které jsem udělal z našeho okna. Bydlíme pod střechou a máme velice blízko k okapu, který je věčně ucpaný, takže když prší voda přetéká přes okraj. Pak ho používají ptáci jako své koupaliště. No a v zimě, když na střeše taje sníh, ale je dostatečná zima, se nám tu vytváří rampouchy. Vždycky jsem byl fascinován tím co příroda všechno dokáže vytvořit, ale co my lidé tak nezodpovědně a velice účinně ničíme. Bohužel.

A ještě jedna fotka, tentokrát z okna naší ložnice. Zatmění Měsíce jsem sice nestihl, viděl jsem jen jeho část a jak to bývá, neměl jsem foťák připravený, ale mám fotku úplňku, který je, aspoň pro mě, stejně fascinující. Od mala jsem dalekohledem z balkonu našeho chrudimského bytu Měsíc pozoroval a byl nadšený, když jsem mohl spatřit na jeho okraji něco, co připomínalo měsíční krátery. Tady jsou asi kořeny mého zájmu o vše vesmírné - ať reálné či jen sci-fi. Určitě si ještě pár z vás pamatuje na pořad v Československé televizi "Okna vesmíru dokořán", který uváděl pan Grygar a jehož jsem byl pravidelným divákem.

Rekordy

2007-03-07T11:33:00.001-05:00

Jak čtu na internetu, v Čechách je jaro a teploty trhaj rekordy. To u nás taky, jenže na opačné straně teploměru. Od pondělí k nám proudí z Kanady arktický vzduch a teploty jsou hodně pod normálem. Včera jsme v noci vyrovnali rekord z roku 1948 a to -11°C a během dne teplota nevystoupala nad -8°C. A dneska. Ráno po probuzení jsem se podíval z okna a bylo bílo. Stále sněží a má ještě celý den. Není sice takový mráz jako byl včera, přesto jsem přemýšlel, jestli nemám vytáhnout vánoční dekorace a stromek a udělat si bílé vánoce v březnu, když už jsme v prosinci jaro měli. Je nádherně bílo. Podle předpovědi počasí to však dlouho nevydrží a v pondělí má už být asi 12 stupňů nad nulou. Takže, že by tohle byla skutečně poslední připomínka zimy?

Zima, zima, zima

2007-02-26T12:11:00.000-05:00

Prosinec byl teplotně nadprůměrný a byly dny, kdy jsme chodili jenom v tričkách. Ani vločka sněhu a to se naposledy stalo v roce 1887. Pak přišel teplotní rekord +22°C začátkem ledna. A najednou jako by si paní Zima vzpoměla, že je její čas přišlo zhruba 5 týdnů teplotně podprůměrných dní, kdy během noci bylo kolem -15°C a přes den to někdy nevyšplhalo nad -10°C. Jenže bez sněhu. Toho jsme se ve větším množství dočkali až předminulou středu a naposledy včera večer a v noci. Pár foteček z okna naší ložnice a koupelny. Jsou brané skrz okno a sít'.

Zimní Coney Island

2007-02-24T11:15:00.001-05:00

Pár dní před koncem mého působení v Bell School jsem zašel na Coney Island a Brighton Beach pobřeží a pláže. Nikdy jsem tam nebyl v zimě a pak to mohla být moje poslední návštěva těchto míst. V létě je Coney Island plný lidí a je to spíš o zdravý rozum, naproti tomu při mé návštěvě to bylo téměř liduprázdné a mělo to zvláštní atmosféru. Snažil jsem se ji zachytit na fotkách, ale nevím jestli se mi to povedlo. Nedávno však Coney Island koupila nějaká developerská firma, která chce z toho místa udělat newyorský Atlantic City, což je něco jako Las Vegas v New Jersey. Mají tam tedy vyrůst kasina, hotely, nákupní centra a zábavní park s tím, že firma slíbila zachovat pověstný Cyclone - horskou dráhu.

Sbohem Bell Language School

2007-02-18T13:41:00.001-05:00

Až se tomu nechce věřit, ale po třech letech a nějakých 44 dnech jsem v pátek 16.2. 2007 ukončil studium v Bell School. Přesně v 12:40 jsem naposledy prošel dveřmi jako student. Jak to strašně letí. Můj první den ve škole byl 4. leden 2004. Stal jsem se součástí školy. Zažil jsem víc učitelů než kdokoliv jiný, pamatuji si, když Bell School měla ještě jednu budovu navíc a hned vedle bylo báječné pekařství. Budovu jsme dávno opustili a to pekařství, tak to je jak jsem zjistil taky zavřené. Prožil jsem i pro školu velice hubená léta, kdy neměla téměř žádné studenty a navázal jsem přátelství s několika učitely. Jestli jsem to dobře počítal, měl jsem jich celkem 14. Tak třeba Carla, původem z Brazílie, která mě naučila podstatnou část gramatiky, milovala svého domácího králíka a nakonec kvůli zdravotním problémům musela odjet zpátky do Brazílie a pak jsem s ním ztratil kontakt. A nebo Chris. Velice milý a hodný, kterého jsem měl hlavně na konverzaci, takže i díky jemu jsem pomalu ztrácel ostych mluvit. Ten když odcházel, mnoho holek brečelo. Nesmím samozřejmě zapomenout na divošku Susie, která nějaký čas učila v Praze a kterou jsem naposledy, bohužel, viděl minulý rok v létě, kdy její ex-přítel přiletěl na návštěvu. A v neposlední řadě je to Aylin a Jonathan. Aylin, původem z Turecka, s kterou jsme velmi dobří přátelé i přes obtížné začátky hlavně z mé strany a Jonathan, vysoký liberál narozený v Belgii, který mně svou povahou připomíná trochu Jesseho a s kterým vedeme zasvěcené diskuze o politice, náboženstvých či filmech. Mezi studenty nemám tolik přátel. Jednak většina studentů je z Ruska či bývalých Sovětských republik a to nemusím, protože to jejich ruské myšlení se zase tak moc nezměnilo (Rusů) a taky dost velká část z nich je velice mladá s ambicema, které mně nic neříkají. Je tu snad Burcu, dívka z Turecka z bohaté rodiny a tak trochu rozmazlená, s kterou si docela rozumím, ale s kterou máme občas nedorozumění, protože jednak je z úplně jiného prostředí a pak věkový rozdíl mezi námi je neuvěřitelných 16 let.
Nebude se mi nějak stýskat, i když po těch letech mám jisté emocionální vazby ke škole. Na rozloučenou jsem dostal certifikát o studiu, kde je ale jedna chyba a to v počtu hodin, které jsem zde strávil. Není to 2040 hodin, ale 2640 hodin. Druhý nejdéle studující na této škole. A pak jsem ještě dostal triko s emblémem Bell School, ale mají jenom velikost XL tak to spíš bude na spaní. Opouštím tu školu také proto, že už nemohli nadále prodlužovat můj status. Takže jak se říká: "It's over".

A co dál? Ted' budu mít asi měsíc volno a pak nastoupím do jiné jazykovky pouze na přechodnou dobu, protože od podzimu bych měl studovat na místní univerzitě, teda jestli se tam dostanu. Na jarní semestr bylo už pozdě a my museli najít řešení, jak držet můj pobyt legálně. Tak ta jazykovka byla ochotna poskytnout mi přístřeší na asi půl roku a mezitím se pokusím dostat na tu univerzitu. Termín podání přihlášek je 1.červenec a co všechno chtějí, to je hrůza. Papíry, razítka a zase papíry. A pak že byrokracie v Česku je velká. Kdepak, je to všude stejné. Můj obor bude asi kulinářské umění. Vaření a pečení mě baví a nedělá problém a spousta lidí, kteří někdy ochutnali mé produkty, byla nadšena a doporučovala mi začít prodávat mé výrobky, hlavně se jednalo o vánoční cukroví. A věřte mi, když jsem naposledy šel okolo cukrárny na Grand Central terminal, tak jsem nemohl veřit vlastním očím, protože tak prodávali docela obyčejné cukroví za cenu 13.99 dolarů za libru. Pak je tu ještě jedna možnost a to zdravotní bratr, protože je tu velký nedostatek zdravotnického personálu, takže Spojené státy dávají těmto lidem okamžitě pracovní povolení a pak zelené karty. To by řešilo moji situaci dokonale, ale víc tíhnu k tomu vaření.
Jak to všechno bude a jak to všechno dopadne ukáže až čas.

Blog

2007-02-17T13:23:00.000-05:00

Tak jsem byl dneska donucen změnit účet u blogger.com a tím i přístup na můj blog a taky nějaká nastavení. A já změny nesnáším. Odolával jsem s tou změnou strašně dlouho, možná i půl roku, ale dnes už nebylo vyhnutí. Člověk se něco konečně naučí a je relativně s tím spokojen a pak je donucen to změnit a začít prakticky od začátku. Asi nejhorší pro mě je, že se mi tam objevily komentáře a nevím přesně, jak je znemožnit. Kdyby lidi byli normální, tak bych se tím vůbec nemusel zabývat, ale protože mezi námi existují pořádná hovada, která si pletou diskuzi s urážením, nechci mít na svém blogu možnost přidat komentář. Stačí se někdy podívat na stránky internetových novin a na komentáře k některým článkům a jednomu se chce občas zvracet.
Taky jsem chtěl psát o něčem zcela jiném a přidat nějaké fotografie, jenže je nemůžu zmenšit. Program, který jsem až doposud používal, najednou na našem počítači není, Jesse!!! Tak až to můj IT vyřeší, vrátím se s novým článkem a fotkama.
Možná už zítra....???

LOST je zpááátky

2007-02-11T10:27:00.000-05:00

Se 16-ti novými epizodami, každou středu v 22:00 na ABC. Já jsem sice moc nesledoval prvních pár epizod ze 3. řady a ty co jsem viděl mě tehdy nějak nezaujaly, přesto jsem si nemohl nechat ujít novou epizodu po téměř tří měsíční přestávce. A musím říct, že nezklamala. Jsem zvědavý jak a kdy to skončí, protože nezodpovězených otázek je stále dost. Pro ty z vás v Čechách, kdo jste fanoušci tohoto seriálu a nemůžete se dočkat pokračování, zde najdete odkaz na stránky ABC, kde je možné s pomocí flash přehrávače sledovat všechny dosud vysílané epizody třetí řady. V HD kvalitě obrazu a se super zvukem a zadarmo. Skouknul jsem je všechny a opět mě to doslova pohltilo. Tak přeji příjemnou zábavu.

Proletáři všech zemí, polibte si pr....

2007-01-16T19:25:00.000-05:00

A soudruh Paroubek může začít jako první. Já si někdy připadám jak Alenka v říší divů, když čtu co ten čloěk dělá a říká. Je fakt, že jsem odtržen od české reality, ale kdykoliv čtu něco někde (a tím myslím nejen pravicový tisk či články žurnalistů, kteří jsou v "žoldu ODS") o Paroubkovi, tak jeho slova jsou plná zlosti, nenávisti a arogance. Kde a kdy to skončí? Jak dlouho tohle ještě bude členská základna ČSSD, na kterou on se neustále odvolává a kterou se zaštiťuje, podporovat? To už i ten Zeman jde proti němu. A jak jsem se už zmiňoval v jednom z mých blogů k celé té situaci, Zeman, ať byl jakýkoliv, přeci jen měl jakousi politickou kulturu. Prostě to tu musím připomenout. A jak Paroubek může mluvit o morálním kreditu druhých, když on sám postrádá ten svůj! Nedávno jsem četl velice zajímavý článek, myslím na aktuálně.cz, zabývající se kým jiným než soudruhem Paroubkem a porovnávající jeho kroky proti mediím s Husákem. S až mrazivou podobností zde byly jmenovány některé výroky komunisty Husáka a "demokrata" Paroubka. Evidentně, soudruh Paroubek ještě nezaregistroval, že se píše rok 2007 a ne 1970. A nebo zaregistroval a právě proto se snaží kontrolovat média, protože potom by měl skutečnou moc. Něco jako Mr. B, který kdysi prohlásil, že by mu diktátorství vůbec nevadilo a že by to bylo o moc jednodušší, ale jen tak dlouho, dokud by on byl ten diktátor. A ta jeho obcese s podáváním trestního oznámení na kohokoliv, kdo se jen na něj špatně podívá taky něco říká o jeho charakteru. Kdybychom vymítili zločin, tak jen kvůli němu by české soudy nezahálely. Já vím, že nejsme v Čechách zvyklí používat silnejší výrazy vůči politikům, ale ten zákon, který umožňuje ona trestní oznámení je třeba zrušit. 17 let po změně režimu tam prostě nepatří. Politik je osoba veřejná, slouží nám, voličům a daňovým poplatníkům a je placen právě z oněch daní. Musí, skutečně musí snést každou kritiku i třeba sebevíc tvrdou a z jeho pohledu nefér a přesvědčit nás činy, že je to jinak a ne podávat neustále trestní oznámení či nechávat novináře vyhodit z jejich zaměstnání "nechtěným" tlakem na provozovatele těchto médií. Nedokážu si představit, že by Mr. B podával na někoho trestní oznámení jen proto, že byl nazván idiotem. Tady skutečně můžete říct o prezidentu cokoliv na rádiových vlnách či v televizi a nic se vám nestane. A věřte mi, že označení Mr. B idiotem je to nejjemnější co jsem slyšel o něm říct. Používají se daleko expresnější výrazy, které je těžké tady interpretovat. Jen z nedávné doby, jeden rozhlasový moderátor nazval M. Albright starou bitch. A vysílá v klidu dál a nikdo nepodává trestní oznámení. A teď si představte, že A. Cibulka, který neudělal vůbec nic, než že dělal svoji práci a nechal hosta vyjádřit jeho názor, by řekl o Paroubkově manželce něco jemnějšího, např. stará rachomejtle. Což je. Myslím, že by nejen na minutu skončil v rozhlase, ale taky v Česku. Je to smutné, kam se to dostalo za těch 17 let. A neumím si představit, že by v Čechách vycházely všechny ty kalendáře s grimasama páně Paroubka a že jich nebylo zrovna málo, všechny ty hrací karty, kde by byl zobrazen jako punkáč, drag queen, v milostném objetí s Grebeníčkem nebo jako prase tak jako se to děje s Bushem a jeho neskutečnou podobou, v jeho případě, s primáty. Soudruh Paroubek by pak asi podal trestní oznámení na celý český národ.
Nějak se nám vytratilo to naše švejkovství, které je v jistých okamžicích velice ozdravné. Soudruh Paroubek by se měl přestat brát tak smrtelně vážně a vrátit se k tomu co Čechy vždy dělalo Čechama a udělat si legraci sám ze sebe.

Happy New Year

2007-01-01T00:38:00.000-05:00

Happy New Year 2007 from Jesse and Kamil to all of you.

Pověste ho vejš....

2006-12-29T23:44:00.000-05:00

ať se houpá, pověste ho vejš ať má dost. Tak by si asi zpíval ten připosránek křesťan v Bílém domě, kdyby znal tuto českou písničku. Ale určitě lítá po Bílém domě se sklenkou šampanského a za ním jeho Dick a Condo(líza) a oslavují popravu Saddáma. Saddám si určitě zasloužil trest za to co spáchal, ale měl raději shnít ve vězení, než být popraven. To nepřinese nic dobrého. Jen má okupant Bílého domu o důvod víc k půlnočnímu silvestrovskému přípitku a určitě nám bude zítra ráno anebo v neděli až půjde z kostela kázat, jak ta poprava byla důležitá pro američany a jaký je to významný krok v boji proti terorismu. Prostě propaganda, kterou bohužel někteří američané spolknou i s navijákem. Jestliže dojde k nějakému útoku na území USA, je to vina Bushe a krev obětí bude na jeho rukou. If there is an attack on U.S. soil it will be Bush's fault and the blood of victims will be on his hands.

Z. Rytíř a M. Tučný laskavě prominou, že jsem použil citaci z jejich skladby.

Pohodové vánoce

2006-12-26T11:46:00.000-05:00

Tak jsem si včera konečně užíval pohody a klidu po tom všem shonu a běsnění před svátky. Trochu jsem si to zavinil sám, protože jsem se vším čekal na poslední chvíli a pak jsem zjistil, že mně toho času už moc nezbývá. Takže včera, kdy Jesse byl bohužel v práci, jsem si trochu přispal a spal až do 10:30 což se mi nestalo snad půl roku. Potom jsem si udělal grog a dal si vánočku a pustil krb a nějakou tu vánoční hudbu pro atmosféru.

A jak jistě víte, tady se rozdávají dárky ráno 25., kdy jsou všichni ještě v pyžamu, tak i já jsem se tentokrát držel tohoto zvyku a zůstal v mém vánočním pyžámku, které jsem dostal od Ježíška den předtím.

A aby ta vánoční atmosféra byla co nejlepší, protože já jsem perfekcionista, vše bylo nazdobeno den předem tak jak jsem byl zvyklý, když tu výzdobu dělali doma moji rodiče.

Veselé Vánoce, Merry Christmas

2006-12-24T12:10:00.000-05:00

Přejeme všem krásné prožití vánočních svátků, bohatou nadílku, hodně pohody a sváteční atmosféry.
Děkuji všem mým věrným čtenářům za jejich přízeň.
A mimochodem, nám i tady nosí dárky JEŽÍŠEK.

18 let poté

2006-12-23T16:55:00.000-05:00

V době předvánočního shonu jsme si našli chvilku na společnou večeři se Sallie a Mushem ve velmi dobré restauraci Houlihan's. A po 18 letech, kdy jsem překročil hranici pro konzumaci alkoholu, jsem byl požádán o průkaz totožnosti pro kontrolu věku. Nejdříve jsme si mysleli, že servírka si dělala legraci, ale myslela to naprosto vážně a tak jsme vtipkovali, že jestli teda já vypadám tak mladě, aby po mě chtěla doklad, tak jsem velice polichocen. Asi byla nová a snažila se zapůsobit na manažera. Jak se říká, nové koště dobře mete. Byli jsme s Jessem v té restauraci už několikrát a nikdy po nás doklady nechtěli. Nicméně, neměl jsem u sebe pas, protože ho s sebou pořád netahám a tak jsem nakonec jediný skončil s limonádou na stole. Ovšem ani mi to nebylo líto, protože jsem někde něco chytil a už od pondělí se cítím dost mizerně a do toho ještě to pečení na poslední chvíli. Naštěstí mám to už hotové, dárky zabalané a už i pod stromečkem a taky trochu poklizeno. Zítra, na Štedrý den, k nám nikdo nepřijde. Poprvé. Nikdy jsem nechtěl trávit vánoce sám a nebudu ani letos, protože budeme s Jessem, ale já byl vždy pro rodinné oslavy, jenže 25.12. se jde k Sallie na večeři a tak se Jesseho máma s Michaelem rozhodli, že aby nenaštvali Sallie tak k nám nepřijdou. No nevadí, aspoň zbyde víc pro nás. Teď ještě na fotkách moje armáda 74 bombiček, v tomto případě by bylo lepší říct, včelí úly.

Přiměřeně, přiměřeně

2006-12-17T11:22:00.000-05:00

Tak jsem si včera připadal jako v pohádce Sůl nad zlato, kde Werich s Burianem vaří či pečou. Ne že bych zavrhnul sůl, jen se mi nejdřív zdálo, že mám málo těsto na ořechy a že jich tím pádem nebude dost. Takže jsem přiměřeně přidal a dělal je z dvojité dávky a jak to nakonec dopadlo vidíte sami. Myslím, že i perníčků je dost. Dělám to na poslední chvíli, ale jednak času není nazbyt a pak jsem si stále říkal - je čas, je čas a nakonec zjistil, že teda není. A to musím to cukroví ještě mazat, plnit a pak dělat bombičky a kuličky. A aby toho nebylo dost, něco na mě leze. V noci mě začalo bolet v krku a tak jsem od čtyř ráno špatně spal. Doufám jen, že to brzo přejde. Co se týká dárků, nemám ani jeden. Něco jsem objednal na internetu a přijde to během týdne a pak samozřejmě půjdu do obchodů. Další důvod, proč letos je to vše na poslední chvíli je ten, že je tu nezvyklé horko. V pondělí máme mít dokonce kolem 18 stupňů, tak to jsou spíš vánoce jako v Kalifornii. Sníh máme jen v televizi na Weather Channel a zimní bundu jsem měl na sobě všeho všudy 2x. Pak není divu, že jeden něco chytne.
Kromě obrázků z mého pečení, taky pár fotek na připomenutí, že vánoce přicházejí.
Yesterday, I felt like living a story of one Czech fairytale. In the story, a king asks his three daughters how much they love him. The youngest one says, like salt. The king is hurt and forces her out. Then, he wants to show everyone it is possible to bake without salt and he tries. The result is a catastrophe. He puts all ingrediences in a pot with saying, reasobably, reasonably, but the pot overflows and he almost drowns in it. Well, I did not force Jesse out and my pot was just fine, but I thought first I didn't make dough enough so I made it double. And you can see the result here. It was endless. By the way, nuts cookies still have to be filled with cream and gingerbread cookies still have to be decorated. Two more pictures as a reminder that Christmas is coming.

Thanksgiving

2006-11-24T12:53:00.000-05:00

Letos poprvé jsme byli na Díkůvzdání sami. Kamarádi, které jsme pozvali, bohužel nemohli přijít, protože už byli pozvaní jinam a rodina byla tentokrát celá v Ohiu. Jesse si nemohl vzít dovolenou a tak jsme zůstali doma. Ale i tak jsme měli hezký den a večer a bylo to víc romantické, jenom my dva. Letos taky poprvé Jesse dostal krocana od šéfa v práci, což bylo velice hezké gesto. Krocan byl z Texasu a tak jsme vtipkovali, že to byl Republikán. Počasí bylo ale příšerné. Hrozná zima, vítr a lilo a lilo a lilo celý dlouhý den. A dnes, obloha jak vymetená, teplota nad normálem. Dneska je taky pro Američany největší nákupní den. Nazývá se Černý pátek a je to vždy pátek po Thanksgiving, kdy se rozjíždí předvánoční nákupní čas naplno a dneska jsou taky největší slevy v obchodech a aby toho nebylo málo, některé obchody otevírají už v 5 ráno. Jsem zvědav, kolik se zase utratí. Loni to bylo šílené číslo.
Tady je pár fotek z Díkůvzdání.
Nejdřív krocan připraven k pečení.

Je to ta správná atmosféra?

Konečně hotovo...

Musíš ale ještě chvíli počkat, Jesse....

To je pochoutka....

A tohle je moje, nebrat!

Oslava

2006-11-18T14:25:00.000-05:00

Bohužel jsem neměl vůbec čas něco napsat. Minulý týden jsme měli dvě housewarming party. V sobotu s Jesseho maminkou a v neděli s Jesseho kolegama s práce a mojím spolužákem. Takže si dokážete představit ty nákupy a vaření. V sobotu jsem dělal houbovou polévku, domácí rohlíky a další občerstvení a na neděli chlebíčky s mojí pomazánkou. Kdo ji kdy měl, ví o čem je řeč.
Protože jsem se letos v čase českého státního svátku stěhoval a protože včera jsme měli výročí listopadu, přichystal jsem speciální koláč pro tuto příležitost. Takže pozdě, ale přeci. Česká republiko, všechno nejlepší, co největší prosperitu a blahobyt pro lidi a lepší politiky než jsou ti současní.

Přestěhováno

2006-11-05T12:18:00.000-05:00

Jak jsem slíbil, jsem zpátky na svém blogu a i s několika fotkama. Není jich mnoho, protože jsem musel odpoledne do práce a samozřejmě se to trošičku zkomplikovalo.
Pěkně postupně. Ráno po kafi jsme vyrazili do Uhaul půjčovny užitkových vozů. Museli jsme tam být před devátou a Jesse mě hnal jak nadmutou kozu, abychom tam byli co nejdřív. Netušili jsme jaká bude doprava, protože kolem deváté je ranní dopravní špička. Chvilku jsme čekali, ale nakonec nám bylo auto zapůjčeno a s trochou obav jsme vyjeli zpátky. Já řídil naše osobní auto a následoval Jesseho jenž byl za volantem stěhováčku. Musím říct, že po počátečních obavách to zvládl velice dobře. Na Linden Ave jsme přijeli něco málo před desátou a Sallie a Mosh měli dorazit právě kolem desáté, aby nám pomohli. Jenže volali, že čekali na autobus na špatném nástupišti, protože linka byla přesunuta a mnoho upozornění o tom tam zrovna není. Takže dorazili kolem jedenácté, ale my už tou dobou měli nějaké věci naložené. Jen jsem čekal na Moshe, je to chlap jak hora, s těma velkýma těžkýma věcma, které Jesse nemohl unést a sám bych je nezvlád. Nicméně celé nakládání bylo během hodiny a půl hotové a my museli spěchat na dvanáctou do kanceláře pro klíče. Ano, tou dobou jsme něměli nic v ruce. Ani klíče od bytu, ani smlouvu. Nic. Jen všechno zaplacené, ale pro mě bez řádného potvrzení, což tu není zvykem. Byl jsme z toho dost nervozní. Jesse mě uklidňoval, že pokud se platí šekem, ten šek slouží jako účtenka. Tak jsme ve dvanáct podepsali smlouvu a dostali klíče, zaskočili si na jídlo a odjeli k bytu, jenže v tu dobu Jessi musel jet pro jeho bývalého kolegu z práce na Journal Square vyzvednout ho z PATH vlaku. On nám jel totiž pomoc, jenže ten člověk není moc spolehlivý a většina Newyorčanů má hrůzu ze všeho v New Jersey, takový ten stereotyp mezi New Yorkem a New Jersey, což já teda nechápu a on totálně nezvládl přijet až k nám. Ovšem tou dobou už bylo téměř vše hotové a já musel letět do práce. Nevím kolik nám pomohl a kdy vůbec přijeli k bytu. Já jsem viděl Jesseho ten den až pozdě večer. Byl jsem šíleně unavený, ale Sallie a Mosh nám skutečně hodně pomohli a tak celý ten přesun byl velice rychlý za což jsme jim poděkovali Becherovkou. Byl jsem tak unavený, že mi jedna paní v Isaově karatistické škole řekla, že nevypadám dobře. To bylo od ní milé :( Věčer jsme šli za odměnu na večeři do dobré restaurace, kterou jsme tu objevili. V noci jsem ale nemohl moc zpát. Z toho všeho, bylo toho prostě moc a taky nové místo. Ani druhý den jsem nešel do školy a Jesse měl taktéž volno a tak jsme uklízeli a vybalovali, což nutno dodat není ještě ani dnes hotové, a jeli na Linden rozloučit se Marií a vrátit jí klíče. Od té doby, co jsme jí oznámili naše stěhování se chovala odměřeně až naštvaně. Nicméně stále mluvila o tom jak jsme vítaní kdykoliv na návštěvu atd. Jenže, když jsme ji vraceli ty klíče tak nás obvinila z toho, že jsme volali policajty na Geroma, její postižený syn. Pak to upřesnila na Jesseho, který se ji ale snažil přesvědčit, že to neudělal a já mu věřím. On byl vždycky ten, kdo se toho kluka zastával a snažil se mě přesvědčit, že za to nemůže. Prostě, vymyslela si spoustu argumentů, jako že hovor přišel z domu, jenže tou dobou, kterou ona uváděla, byla naše domácí linka zrušena a používali jsme jen k telefonování Skype, což je internetový telefon a nejsem si jistý, jestli by bylo možné zjistit odkud byl ten hovor. Blábolila něco taky o tom, že se na nás nezlobí, jen chtěla, abychom věděli, že ona ví. Dala nám na rozloučenou ještě nějaké věci a objetí, jenže po tom všem zůstala jen hořká pachuť obvinění. Já od začátku tvrdil, že je, slušně řečeno, divná. Tím to pro mě všechno skončilo. Úplně. Definitivně.
A tak jsme ani ne před týdnem začali naši novou etapu žití v novém a o tom příště.

Stěhování

2006-10-28T12:22:00.000-04:00

Jak už bývá pro mě zvykem, tříletý cyklus bydlení a stěhování se opět završil. A tak je čas přesunout se zase někam jinam. Je to zvláštní, ale skutečně jsem zpozoroval zhruba tříletý cyklus mého bydlení na jednom místě. V to, samozřejmě, nepočítám bydlení v Chrudimi. A vyjímkou byl také Žižkov, kde jsem byl, už s Jessem, jen něco málo přes rok.
V pondělí nastane naše akce "Kulový blesk". Naštěstí to nemáme tak komplikované jako v onom filmu a i když nepočítám s tím, že všechno proběhne bez problému, neměly by nastat velké komplikace. Stěhujeme se do vedlejšího města necelých 20 minut autem od současného bydliště. A jako při každém stěhování i tentokrát očekáváme změnu k lepšímu. To je přece smyslem toho přesunu, ne? Snad už nebude žádné dupání nad hlavou, kvílení a ječení za dveřmi a pod okny, neustálé praní a luxování a to i v nočních či ranních hodinách, i když to, abych řekl pravdu, se zlepšilo poté co si s Marií Jesse promluvil. Snad budeme mít pocit většího soukromí a klidu. Ten nový byt nám tak trochu připomíná bydlení na Žižkově a proto naše volba padla na něj. I čtvrť se zdá klidnější a lepší než ta naše současná, protože za tři roky co tu bydlíme se spousta dobrých a slušných lidí odstěhovala a přišli, řekněme, ti problémoví. Jenže z pár návštěv se dá těžko odhadnout jaké to bude, nicméně první pocit byl dobrý. Není to rodinný dům, ale dvoupatrový dům s několika byty, v budově je prádelna a tak už nebudeme muset lítat někam ven a budeme mít vlastní parkovací místo, takže odpadá starost každý den hlídat, jestli parkujeme na té správné straně kvůli alternativnímu parkování a čištění ulice a hledat volné místečko, což ironií situace Jesse ve čtvtek neudělal a dostali jsme pokutu. Takové naše "malé" good bye. Na pondělí máme rezervované malé stěhovací auto, jehož řidičem bude Jesse :) a Sallie, její přítel a Jesseho bývalý kolega z práce nám přijdou pomoc. Po přestěhování podám zprávu a doufám i s obrazovou dokumentací.

Americké perličky 2

2006-10-22T22:14:00.000-04:00

Tak tohle mě skutečně zaujalo při čtení posledního čísla týdenníku The Week.

Rekordní rozpočet pro Pentagon.
Kongres schválil rekordních 447 miliard dolarů na vojenský rozpočet pro Pentagon, včetně 70 miliard dolarů na války v Afganistánu a Iráku. Součástí rozpočtového opatření, které prezident Bush podepsal, je také zákaz budování trvalých základen v Iráku. V minulosti prezident Bush takový slib odmítal. Do dnešního dne Kongres schválil Pentagonu 507 miliard dolarů na financování bojů v Iráku a Afganistánu. Spojené státy teď utrácí jen v samotném Iráku kolem 9 milard dolarů měsíčně.

Pak není divu, že nejsou peníze na zdravotnictví, vzdělání, dostupné bydlení, ochranu životního prostředí a třeba na financování oprav zastaralých energetických sítí či pro pomoc lidem v New Orleans.

Další článek ani nepotřebuje můj komentář.

Školní okrsek v Texasu propustil oblíbenou učitelku umění pro to, že šla s třídou páťáků do muzea, kde viděli nahé sochy. Sydney McGee, 51 let, která učila 28 let, tvrdí, že škola schválila návštěvu Dallaského muzea umění, které ročně navštíví více než půl milionu studentů.. Přesto pár dní poté obdržela sdělení od ředitelky školy Nancy Lawson se stížností, že " studenti byli vystaveni pohledu na nahé sochy a další díla obsahující nahotu" a proto její pracovní smlouva nebude obnovena. " Myslím, že byla jednou z nejlepších učitelek" prohlásila jedna z rodičů, " ale protože znám Texas, způsob, jakým tady věci fungují, nebyla jsem zas tak moc překvapená."

Já taky ne :(

Perfektně načasovaný skandál

2006-10-08T14:15:00.000-04:00

Liberálové jsou velice často označováni konzervativci jako názorově nejednotní, bez společného cíle a neschopni něco dotáhnout do úplného konce. To je, smutně řečeno, někdy pravda. Jenže celá podstata liberialismu je založena na názorové bohatosti oproti konzervativní upjatosti.
Jenže tentokrát si myslím, liberálům něco vyšlo. Aspoň tím, jak to bylo načasované. Jde o skandál jednoho Republikánského poslance za stát Florida, dnes už bývalého, protože pod tíhou důkazů rezignoval, na kterého se provalilo, že už před dvěma lety vedl sexuálně zaměřenou internetou komunikaci se 16 - ti letým klukem. To by samo o sobě nebylo tak strašné, protože to není trestný čin, jenže.... Jenže, tahle země a zejména Republikánská strana je plná řečí o rodinných hodnotách, o tom, že život gayů je pro společnost a rodinu nebezpečný a samozřejmě i to, že klukovi nebylo ještě 18 let. A najednou je jeden z Republikánů přistižen, tak říkajíc, s rukou na poklopci. Možná i doslova. A pikantní na tom je, že ten poslanec byl předsedou komise Kongresu zabývající se legislativní ochranou teenagerů před internetovými sexuálními predátory. Navíc, jak jinak, ženatý se závazky podle CNN. A aby toho nebylo dost, během jednoho hlasování v Kongresu měl mít údajně sex a jen tak si odskočil hlasovat. Kde jsou ty rodinné hodnoty a křesťanská morálka? Tam, kde vždycky byla. Za hradbou lží a přetvářek. Během celé aféry se naplno ukázalo pokrytectví konzervativců a některých členů Republikánské strany. Zejména Předsedy sněmovny a vedení Republikánů ve sněmovně, kde stále mají většinu. Předseda byl již před 3 lety varován a upozorněn na chování onoho floridského poslance. Jak však nyní vychází na povrch, Předseda a vedení sněmovny se to snažili zakrýt po celou dobu. Jestli ani tohle nezlomí Republikánům vaz a neprobudí obyčejně smýšlející Američany, pak už teda nevím co a Američané si lepší vládnutí nezaslouží. Máme tu nějaké 4 týdny do voleb do Kongresu, kde si Demokraté brousí zuby na získání většiny aspoň ve sněmovně po dlouhých 14 letech, kdy ji ztratili. Jde jim o zisk 15 křesel.
Pro někoho je tenhle tah nefér, jenže za prvé, Republikáni si to zaslouží a za druhé, oni dělali a dělají stejné věci, zejména patrné to bylo před prezidentskými volbami v roce 2004. Já jen doufám, že to bude stačit. Ameriku je potřeba po letech směřování zpět do 50. let minulého století vrátit zpátky mezi progresivní země století 21.

Lost in Lost

2006-09-21T11:10:00.000-04:00

Není lehké si tady vybrat z toho obrovského množství serálů, které se na vás valí denně z obrazovky. A může se dost dobře stát, že sice koukáte na pilotní díl nového, jenže pak to musíte přepnout kvůli jinému, který už sledujete delší dobu a nechcete si nechta ujít další díl. A to přesně se stalo mně se seriálem Lost vysílaným na stanici ABC.
Sice jsem viděl úvodní díl, respektive jeho začátek, jenže pak jsem přepnul a už ho nikdy v premiéře nesledoval. A vlastně hodně dlouho se o něj ani nezajímal. Až během druhé série někdo přinesl do školy DVD s první sezónou, protože občas sledujeme i filmy v rámci výuky, teprve tehdy jsem tomu seriálu úplně propadl. Naposledy mě z těch vážných seriálů takhle zaujala Akta X.
A protože vím od Káji a pak i z netu, že televize Nova začala tento seriál vysílat, tak ho vřele doporučuji všem, kdo mají rádi tajemno, záhady a napětí. Včera jsem dokoukal druhou sérii na DVD a je na co se těšit. Přestože první sezóna je o něco lepší než ta druhá, jak to většinou bývá, je stále co sledovat a stále vás tvůrci udržují v napětí a občas přijdou i s neočekávaným obratem v ději. Víc ale prozrazovat nebudu, stejně je možné, kdo chce, si najít všechno na internetu, ale kde pak bude to napětí a očekávání, když je vše prozrazeno dopředu.
ABC začne uvádět třetí sérii od 4. října a jsem velice zvědavý kudy děj povede, zejména po závěrečném dílu předchozí sezóny.
Mimochodem, na českých stránkách toho seriálu bylo uvedeno, že druhá série vyjde na DVD v USA začátkem října, což není úplně přesné, protože vyšla už 5.září. To jen pro skalní fandy.

New Yorské vzpomínání

2006-09-13T10:44:00.000-04:00

Není třeba komentovat fotografie, které zde vidíte, přesto mám jednu poznámku. Světla nejsou umístěna přesně na původním místě, kde Dvojčata stála, ale pár desítek metrů jižněji.

Jesseho narozeniny

2006-09-12T23:04:00.000-04:00

Jsem trochu ve skluzu v psaní blogu, protože teď se událo pár věcí, o kterých se chci zmínit třeba jen obrazem.
Tak pěkně popořádku a nejdříve o Jesseho narozeninách a jeho oslavě.
I když ten den D byl už 5.9., oslavovali jsme ho v neděli 10.9. Pozval jsem celou rodinu k nám domů a nakonec kromě Michaela, který byl bohužel nemocný, přišli všichni. Naplánoval jsem všechna překvapení a kromě dárků jedno z těch větších měl být a byl mnou upečený dort. Dělal jsem něco takového úplně poprvé, ale nakonec se ukázalo, že je to snažší než péct třeba vánoční cukroví. Takže jeho oblíbený dort je German Chocolate Cake, kde corpus je z čokoládového těsta a nápň z kokosu a oříšků.

A třebaže to v původním receptu nebylo, nakonec jsem přidal i čokoládovou polevu a navrh trochu černého humoru.

Ale Jesse to vzal s humorem a té svíčce se s chutí zasmál.

A samozřejmě, jak se pro takového oslavence sluší a patří, dostal i nějaké dárky. Mimo jiné polštář z memory foam, na kterém se skutečně spí jako na obláčku. Přemýšlím o jednom pro sebe.

No a pak se už jen jedlo a trošku pilo a povídalo. K jídlu jsem udělal krocaní prsa, protože je, myslím, škoda, že jej jíme jen jednou v roce na Díkůvzdání. Přitom je to tak dobré. A všichni jen spokojeně odfukovali a tak je Jesse odvezl na stanici PATHu, aby se dostali v klidu domů.

Horská dráha

2006-08-26T13:11:00.000-04:00

Připadám si jak na horské dráze, když čtu o české politice, zejména o povolebním vyjednávání. Taky je to nahoru a dolů, někdy rychle jindy pomalu, ale stejně to nakonec skončí tak, že je mi zle.
Z posledních událostí je téměř učebnicový příklad čtvrtek 24.8. Ráno, když jsem vstával, což je něco po poledni u vás v Čechách, tak jsem se z internetových novinových serverů dozvěděl, že dohoda o budoucí vládě mezi ODS a ČSSD je téměř na spadnutí. Nejsem příznivec opoziční slouvy, ale budiž. Pak se vrátím domů kolem čtrvté odpoledne a nestačím se divit. Soudruh Paroubek okamžitě ukončil jednání s ODS a domlouvá se, neústavně, s pánbíčkářem Kalouskem na jejich vládě podporované, hrůza, komunisty. Šok. Pak jsem si ale uvědomil, že to vlastně není takové překvapení. Paroubkovi jde jen o jedno a to je udržet se u moci a Kalousek , to je vždycky "kam vítr, tam plášť ". Vůbec mu nevadilo, že totálně pošlapal to, na čem byla po celou dobu postavena polita jeho strany a to být jakási ochrana proti komunistům. Jediná věc, kterou jsem na té straně oceňoval. Nakonec, jak se ukázalo, mu to srazilo vaz.
Rozumím, že pro některé lidi je politika ČSSD přitažlivá, zejména v sociální oblasti. Rozumím, že naopak pro některé lidi je konzervativismus ODS odpudivý a některé jejich postoje jsou i pro mě neakceptovatelné, nicméně čemu nerozumím je, jak mohou lidé tolerovat aroganci soudruha Paroubka, jeho slovník a vyjádření a jeho snahu za každou cenu zatáhnou komunisty do vládnutí. Prohlášení typu " necháme ODS ten pohár porážky ve sněmovně vypít až do dna", nebo " až se vrátím do Strakovy akademie nechci najít trosky..." a v neposlední řadě " věřím, že mě prezident republiky pověří sestavením vlády, což je taky to co většina společnosti podporuje".
Tak prvně. Soudruh Paroubek mluví jako vítěz, který ale nevyhrál. Ať je situace patová jakkoliv, vítězem voleb byla a je jednoznačně ODS s největším počtem křesel v parlamentu. Kde tedy bere tu drzost mluvit o svém vítězství a porážce ODS.
Za druhé. Kde bere tu jistotu, že se vrátí do Strakovy akademie? Lidé ho evidentně volili ven ze Strakovky. Ví snad něco víc, co my nevíme? Asi ano. Vždycky totiž hrál na to, nedat šanci těm druhým ukázat, jak by vládli oni. Čeho se bojí? Že by mohli mít úspěch a on by se do Strakovky nikdy nemusel vrátit. Jemu bych to přál.
A za třetí. Kde bere tu nehoráznou jistotu, že většina veřejnosti je pro jeho vládu. Cožpak nečte noviny, neposlouchá názory běžných lidí? Ať čtu jakýkoliv průzkum veřejného mínění, či o něm jen slyším v rádiu či televizi, většina společnosti si buď přeje umožnit vládu ODS, ať ukážou co umí anebo předčasné volby. Nikdy a nikde jsem nečetl, že si přejou Paroubkovu vládu s podporou komunistů, protože jinak vládnou za dané situace nemůže. Soudruh Paroubek se totiž chová tak jak se chovali soudruzi Jakeš, Husák a další. Nevidím a neslyším. Já jsem společnost a vím co je pro ni dobré. Já budu vládnout a těch pár lidí, kteří křičí na ulici a žádají, abych odstoupil, to jsou jen pomýlení, kteří nepochopili dobu.
Myslím, že nastal čas, aby ta slušná mlčící většina dala soudruhu Paroubkovi jasně najevo, co si společnost myslí. Arogance, kterou on vnesl do naší politiky tam skutečně nepatří. Podobná arogance moci srazila vaz tehdejším komunistickým papalášům. Samozřejmě nejenom ta. Ovšem za dnešní situace, pokud jsme my Češi skutečně ještě materialisticky nezdegenerovali, bychom měli znovu vyjít do ulic a znovu zvonit klíčemi proti takovéto aroganci.

World Trade Center

2006-08-19T13:30:00.000-04:00

Minulou středu jsem byl se svou třídou v kině na filmu režiséra Olivera Stonea "World Trade Center". Tato návštěva kina byla součástí mého studia americké kultury, protože "dost bolo gramatiky!"
Nejsem rozhodně filmový kritik, ale mohu se s vámi podělit o své pocity. Nechci nikomu pokazit zážitek ze sledování filmu tím, že prozradím děj, takže se budu snažit být co nejopatrnější.
Ještě než se vrhnu na film, chtěl bych popsat co se dělo na začátku představení a co je přesně ten důvod, proč se mi moc nechce chodit do kin. Začátek byl v 11 hodin dopoledne a tak jsme tak nějak předpokládali, že bude v kině klid a ne davy lidí. Jenže, při mém "štěstí" se před vchodem do kina shromáždil dav asi 20 chlapů. Jenom chlapů, rozhodně ne teenagerů. Velice hlučný dav a já už tušil něco nepříjemného. Zatímco my jsme čekali na další spolužáky, oni vešli dovnitř a tak maličká naděje mi říkala, že šli třeba na jiný film. Jak rychle ta jiskřička zhasla, když jsem vešel do sálu. Samozřejmě tam byli. Fajn, ale aby to nebylo tak jednoduché, tak se rozprostřeli po celém hledišti. Tu jeden, tu dva, tu zase jeden a tam zase dva. Najít místo pro čtyři lidi vedle sebe bylo nemožné. Tak jsme nakonec poprosili jednoho chlapíka, zda by se neposunul o jedno místo, abychom měli ty čtyři sedadla. Moc nadšený nebyl, ale posunul se. Mimochodem, během promítání usnul. A pak dva z té skupiny, asi nějaký vůdci či co, celých 15 minut z filmu chodili po sále a rozdělovali ostatním popcorn. Když jim došel, šli pro nový a takhle se to opakovalo skutečně celých 15 minut. Bez hluku, šustění pytlíků a pokřikování se to samozřejmě neobešlo. Lezlo mi to děsně na nervy a pak jsem to už nevydržel a řekl, že jsem nezaplatil 11 dolarů, abych sledoval jejich akci a že je to přesně ten důvod, proč nerad chodím do kina. Samozřejmě jsem to neřval na celý sál, nechtěl jsem dostat do zubů, ale dvě řady před a za námi to slyšeli.
Během těch kritických 15 minut v sále se odehrálo i 15 kritických minut ve filmu, kdy letadlo narazí do WTC a oni jdou do akce a jsou učiněna důležitá rozhodnutí, z čehož jsem nic neměl, kvůli již popsanému hemžení.
Náraz letadla není vidět, jen je to umělecky ztvárněno a pak jsou používány archivní záběry. Zhroucení věže z perspektivy lidí uvnitř budovy je dost působivé a skutečně těžko představitelné. Pak už sledujeme nejdříve tři, později jen dva přeživší policisty, jejich rozhovor, ve fleshbacích záběry z jejich života čímž dostáváme větší obraz o jejich životě a jací to jsou lidé. Sledujeme i reakce členů jejich rodin, jak se oni vyrovnávají s onou situací. Čas utíká, ale celkem žádné výrazné vzrušení se nekoná. Víme, že je to podle skutečné události a tak se dá předpokládat, že většina z toho co je ve filmy se skutečně stalo, že osoby skutečně jednali jak je ukázáno. Oba dva úzce spolupracovali se Stonem. Takže, že jsou zachráněni není žádné překvapení a u mě to žádné emoce nevyvolalo. A to jsem hodně emotivní. I když je pravda, že pár lidí v kině brečelo.
Pak je tam jedna postava, která mě osobně nejvíc vadila a jsem zvědavý na reakce ostatních lidí, kteří nejsou Američané. Je to postava mariňáka, který je pro mě zobrazením té nedobré, nábožensky a militaristicky založené Ameriky. On to je, který při sledování Bushova projevu pronáší slova o Americe ve válce, on je to, kdo se 10 minut modlí v kostele, kdy se nekonečně dlouho dobu díváme na kříž zatímco on pronáší slova o vůli boha, který mu ukázal, že je to on, kdo je předurčen jít do New Yorku a pomáhat. Nakonec je to on, který v noci, sám!!!, později ještě s jedním mariňákem, objeví ony dva policisty a tak se on stává hrdinou a boží vůle je tím dovršena. A nakonec je to on, který na troskách Obchodního centra pronáší slova o odplatě. Už jen herec, který ho ztvárnil je totálně nesympatický a má zlo v očích. Jestli to byl Stoneův umělecký záměr či se to tak skutečně odehrálo, nemohu říct. Taky to mohl být skrytý sarkasmus. Stone je znám svojí kritikou amerických politiků a svými sympatiemi třeba pro Castra. Těžko říct.
Pokud to mám nějak shrnout. Film není vůbec špatný, pokud se na něj koukáte jako na pouhé převyprávění skutečného příběhu. Stone odvedl velice dobrou práci jako režisér. Když si uvědomíte, že všechno bylo vytvořeno ve studiích někde v Los Angeles, tak to byla dobrá práce. Jen je vidět, že Stone tentokrát skutečně nechtěl naštvat vůbec nikoho a to mu dost svázalo ruce. Vůbec není brzo pro filmy toho druhu. I pro filmy kritické, pokud budou udělány dobře a ne jako bulvár. Američané se nesmí nechat uchlácholit myšlenkou, že jim bylo ublíženo. Spousta chyb se udělala a je na ně potřeba ukázat, aby se neopakovaly. Kritický pohled mi teda v tomto filmu skutečně chyběl. Protože se blíží 5. výročí této události, objevilo se mnoho nových dokumentů, zejména na History Channel, které jsou skvělé a mnohdy zajímavější a napinavější než Stoneův film.
Na místě, kde dvojčata stála je stále obrovská díra. Jediné, co tam je, je provizorní stanice PATH vlaků, kterou já používám denně. Teprve tento rok se konečně něco začalo dít. Stavební ruch je tam teď velice čilí, ale zatím toho není moc vidět. Ještě to nějaký čas potrvá. Je tam jediná nově postavená budova. Nejsem si jistý, ale možná nahradila budovu WTC 7, která se zřítila ten den odpoledne jako poslední. Je to však jen moje doměnka a žadný průzkum jsem nedělal. Problém ale je, že je ze dvou třetin prázdná. Tak aspoň její fotka.

Party

2006-08-05T13:16:00.000-04:00

Tak jsme včera byli na party pro Sallie, která slaví dneska narozeniny. Party se konala na střeše jednoho hotelu v Midtown a i když to bylo 13. patro, myslím, že se ta akce povedla. Nezůstali jsme sice až do konce, protože Jesse musel dneska ráno vstávat do práce, ale i tak jsem měl možnost vyfotit pár neobvyklých záběrů střech domů či Empire State Building, který byl téměř na dosah.

Hoboken

2006-07-29T11:37:00.000-04:00

Hoboken je místo, kde bydlí Jesseho maminka a Michael a je to velice hezké místo, zejména jeho nábřeží s fantastickým výhledem na New York. Taky to bylo první místo, kde jsem strávil svoji první dovolenou v USA v roce 2001. Strašně rád se tam procházím po břehu řeky Hudson, nebo jen tak lenoším ve stínu stromů v parku na jednom z mol. A ulice Washington, jakási tepna Hobokenu se svou vlastní historií, je taky hodna procházky.

Pámátník hobokenským občanům, kteří zemřeli 11.9. 2001

Skvělé místo, kde se mužete zchladit, pokud je horké léto jako to letošní.

Nedaleko od parku, kde se nachází fontána a památník, je restaurace s podle mě nejhezčí květinovou výzdobou v celém Hobokenu.

A jsem si docela jistý, že tato restaurace čepuje také Plzeňský Prazdroj. Další plus!

Výtvarně pojatá zeď u Sinatra Park. Lepší, než divoké grafiti.

Americké perličky

2006-07-09T13:05:00.000-04:00

Přináším americké zajímavosti, některé jsou skutečné perly, které jsem vybral z časopisů The Week. Ne všechny věci jsou však špatné a tak začnu hned jednou velice dobrou zprávou.

Podle organizace Giving USA Američané loni přispěli na různé dobročinnosti 260,3 miliardami dolarů, což se přiblížilo rekordu z roku 2000, který byl 260,5 miliard dolarů. Většina příspěvků šla na pomoc obětem tsunami v Asii, obětem zemětřesení v Pákistánu a obětem hurikánů v Mexickém zálivu.

Telemarketéři, kteří zaplavili horkou linku Ministerstva domácí bezpečnosti telefonáty, donutili vládu, aby dala telefonní číslo horké linky na tzvn. národní Do Not Call seznam. Tato tajná horká linka má sloužit jako spojení mezi federální vládou a guvernéry jednotlivých 50 států v případě mimořádné události. Ale, jak říká guvernérka státu Delaware Ruth Ann Minner, "kdykoliv telefon zazvoní, jsou to telemarketéři." Guvernér Wisconsinu Jim Doyle řekl, že když horká linka zazvonila v počátečních dnech války v Iráku, popadl v panice sluchátko telefonu jen proto, aby se ho někdo zeptal zda je spokojen s meziměstskou telefonní službou.

Většina bezdomovců má dnes svoji vlastní emailovou adresu, oznámilo Národní sdružení pro bezdomovce. Azylové domy pravidelně poskytují svým obyvatelům emailový účet, jenž mohou využít ve veřejných knihovnách, které mají bezplatné připojení k internetu.

73 % Američanů si myslí, že pálení vlajky by mělo být trestné, zatímco 21 % říká, že by to mělo být legální.

57 % Američanů podporuje zadržování lidí podezřelých z terorismu bez soudu na základně Guantánamo, zatímco 37 % je proti. Nicméně, pouze 25 % věří, že by tito vězni měli být drženi bez obvinění natrvalo. 71 % se vyslovilo proto, aby jim byl udělen status válečného vězně anebo aby byli obviněni.

V roce 2005, si předseda představenctva průměrně vydělal za jeden pracovní den tolik, kolik si průměrně vydělal dělník za celý rok, podle studie Ekonomického institutu. Předsedové představenstev si domů donesli v průměru 11 miliónu dolarů, zatímco typický dělník jen něco přes 42 000 dolarů ročně.

Finanční podvodníci připravují důchodce o 5 miliónů dolarů ročně.

42 % Američanů říká, že by měl existovat ústavní dodatek zakazující gay svatby kdekoliv v zemi. 51 % si myslí, že je na jednotlivých státech přijít s takovým zákonem. 58 % si myslí, že gay svatby by měly být nelegální, zatímco 36 % je podporuje.

Členové kongresu a jejich zaměstnanci uskutečnili okolo 23 000 cest v období leden 2001 až červen 2005, které byly placeny nadnárodními společnostmi nebo lobisty. Cena cest byla 48,9 miliónů dolarů.

Dárečky

2006-07-05T20:03:00.000-04:00

Včera jsme šli na hezkou rodinnou večeři do jedné z našich nejoblíbenějších restaurací, do Vatanu. Byl to Jesseho nápad a překvapení pro mě, což se mu povedlo, protože jsem netušil do poslední chvíle kam jdeme. Rozdávaly se i dárky a tady jsou. Děkuji všem, kteří si vzpomenuli s gratulací.

Happy 4th of July!!!

2006-07-04T13:00:00.000-04:00

Slavíme 4. červenec a jak jinak než se Sochou Svobody. Pár snímků, které jsem vyfotil na mých cestách New Yorkem. Ten první a druhý snímek je pohled ze stanice subway v Brooklynu na mé cestě do školy.

Následující fotku jsem vyfotil na podzim minulého roku, kdy, jak je vidět, počasí už za moc nestálo. Pohled je z mola u Christopher street. Na snímku je také vidět Ellis Island.

Tohle je pohled z mola u Battery Park odkuď odjíždějí lodě k Soše Svobody a Ellis Island.

Socha Svobody z Battery Park s pomníkem námořníkům.

Socha Svobody viděná z Battery Park.

Zoologická zahrada

2006-07-01T13:58:00.000-04:00

Tak jsem zpátky po nějaké době. Dneska to bude newyorská fauna.
Isaovi skončila ve středu ve 12 hodin škola a protože jsme měli čas do jeho hodiny karate ve 4 odpoledne, šli jsme do ZOO. Byla to pro nás oba nejen první návštěva místního ZOO, ale taky Bronxu. Je to téměř neuvěřitelné, že po dvou a půl letech jsem v Bronxu ještě nebyl. A to Bronx už dávno není co byl v 70. a 80.let minulého století. Místo gangů, drog, nasilí a prostituce. Ta situace se výrazně zlepšila. A mě překvapilo množství zeleně, které je tam, zejména v okolí zahrady.
Nebyl to momentální nápad, ale přes všechny přípravy chytrák Kamil zapoměl nabít dostatek baterií a tak po pár snímcích foťák zemřel. Navzdory všem možným resuscitačním pokusům při snaze vyfotit tygra se mi ho nepodařilo vzkřísit. Tak jen pár snímků.

Vítejte v Absurdistánu!

2006-06-03T23:19:00.000-04:00

Tak nám volby skončili patem. Ne že bych byl překvapený. Máme vítěze, ale víc máme poražených. My všichni jsme poražení, protože tento výsledek pranic neřeší a jen situaci zhoršuje. A jak se ukázalo pár hodin po vyhlášení oficiálních výsledků, a jak jsem předpokládal, soudruh Paroubek to emocionálně neustál a pustil se na velice riskatní a křehkou plochu. Sám. Přesně tak, jak to on má rád. Velký kormidelník. A hle. Kdopak mu to jde napomoc? Vidím pár lidí v rudých tričkách s emblémem třešní na prsou. Že by to byli plavčíci na Vltavě. Ne, kdepak. Letní sezóna přeci ještě nezačala. To jen bratři komunisté, ty chudinky na levici, proti kterým byla vedena ta hanebná a hysterická kampaň, spěchají táhnout za jeden provaz. Vždyť poprvé za 17 let polistopadové politiky tady mají někoho, kdo zpívá podobnou píseň. Tak si myslím, že jsou to právě oni kdo znají převratové praktiky z únoru 1948 a že to byla právě tehdejší sociální demokracie v čele s agetem NKVD Zdeňkem Fierlingerem, která pomohla KSČ k moci. Až mě běhá mráz po zádech, jak jsou si ty situace podobné. A i když nesouhlasím s prof. Klausem téměř v 99,5 procentech věcí, které říká či dělá, tentokrát s ním musím souhlasit, že to byl právě Paroubek a jeho politický styl, kterým nabídnul komunistům větší podíl na utváření politiky. A tak není divu, že pak bez jakýchkoliv skrupulí místopředseda KSČ(M) prohlásí, že za útokem na Dolejšího stojí pravice. Pokud je to takto formulováno, tak z toho vyplývá, že si někdo z pravice tento odsouzeníhodný útok objednal! Což, pokud je mi známo, není pravda. Mohl to být sice čin někoho, kdo komunististy rád nemá, ale to ještě neznamená, že to byla politická objednávka. A já se jen divím, ne, jsem spíš zděšen, že jim tuhle rétoriku může ještě někdo baštit.
Nakonec se mě dere na mysl jedno srovnání dvou lidí z úplně odlišného politického spektra a s naprosto jiným sociálním zázemím a přesto tak charakterově podobných. Tím prvním je, zajisté, náš Paroubek a tím druhým není nikdo jiný než Berlusconi. Srovnjete si je sami a nalezte mnoho, mnoho společných rysů, zejména spojených s volbami. Že by Velký Kormidelník opisoval.
Jen skutečný demokrat a politik přizná svoji porážku, byť by byla sebevíce hořká.
P.S. Tím ale nechci říct, že byl byl nějak odvázaný z ODS.
P.S.2 Olinko, jestli se ti bude chtít a budeš mít čas, velice rád bych znal tvůj názor. Tak mi můžeš napsat. Díky!

A zítra se bude tančit všude! Zase?

2006-05-31T12:13:00.000-04:00

Tak se vám to blíží. A vůbec vám nezávidím. Já volit nejdu. Ne že bych nemohl, ale jednak koho a pak volit někoho v Jihočeském kraji, o kterém nemám ani ponětí a jejichž kandidátka je pro volby ze zahraničí, mi připadá zvláštní. Sledoval jsem předvolební čas občas se zábavou (padla facka, padla na sále) a pak se zděšením. To, bohužel, čím dál tím víc. Letošní kampaň se mi jevila jako jedna z nejhorších od listopadu '89. Slušnost a politická kultura byla z politiky vyhnána a byla nahrazena kultem vlády jedné osoby. Celá 90. léta jsem volil ODS. Tehdy jsem cítil, že po levicovém experimentu potřebujeme něco pravicového. Jenže pak se k moci dostali lidé, s jejichž názory jsem nemohl souhlasit a prof. Klaus se stal čím dál víc samolibější a zahleděný do sebe. Pak jsem volil unionisty a nakonec i soc-demáky s preferenčními hlasy pro Buzkovou. Měl jsem tu holku rád a ona byla zárukou, aspoň pro mě, že ČSSD neuhne příliš doleva. Ale i to se změnilo. Buzková a další jsou pryč. Buď odešli sami nebo byli odejiti a k moci se dostali opět lidé, s jejichž názory nemohu souhlasit.
To, co proběhlo v sociální demokracii bych označil za komunistický převrat. Nejdříve byli odstraněni slušní lidé. Premiéra Špidlu doslova ze dne na den odstavili do Bruselu, protože byl pro ně příliš slušný. Pak tam dali Grosse, i když bylo jasné, že to nemůže zvládnout a dovednou mediální kampaní ho naprosto znemožnili. Neříkejte mi, že o jeho transakcích s bytem se nevědělo dřív. A tak se konečně k moci dostal egoistický, samolibý populista Paroubek, který se obklopil sobě podobnými lidmi. Jak se historie opakuje. Sebemilovník Rath, který ne nadarmo byl nejdříve v ODS, ale nemohl tam být s Klausem. To je jako dva kohouti na jednom smetišti. Tak odešel. Pak je tu bývalý herec Jandák. Bodrý moravský chlapík se sklenkou vína neustále v jehou ruce. Proč ne. To přece na lidové masy zabere. A zabírá. Je nejoblíbenějším politikem. "Takže soudruhu Paroubku, slova o pučistických metodách bych volil opatrněji, být vámi." Politická kultura se skutečně změnila. Jeden člověk uzurpoval veškerou moc ve straně a vládě do svých rukou. A musím souhlasit s Přenosylovou, že Paroubek se chová jako Mussolini. Nejde o lidské životy, jak mluvčí ČSSD nebo Paroubka uvedla jako příklad, že je nelze srovnávat, ale o politických styl typu diktátora, který srovnatelný je. Mimochodem. O čem hovoří politická nálada ve společnosti a v médiích, když pokaždé, kdy je Paroubek kritizován, je ten televizní pořad (ČT) zrušen nebo je redaktor odvolán (ČRo). I kdyby nešlo o přímý politický tlak na veřejnoprávní média, ale jen o sebecenzuru, tak to svědčí o tom, že něco není v pořádku. 16 let po revoluci se někteří vedoucí představitelé medií bojí prezentovat jiný názor než je názor premiéra vládnoucí strany. Neměl jsem rád Miloše Zemana, který neměl nikdy hezká slova pro novináře, ale k takové sebecenzurní náladě za něho nikdy nedošlo.
A pak je tu situace, kdy jsou parlamentem protlačovány zákony jen za pomoci komunistů. To taky o něčem vypovídá. Takže nám sociální demokracie více než zrudla a místo růží co tahle třeba třešně.
Menšinová vláda za jakékoliv podpory komunistů je pro mě nepřijatelná. A protože já volit nebudu, budu muset výsledek akceptovat, ale to nebude znamenat, že s tím budu souhlasit. Nicméně, ať už volby dopadnou jakokoliv, myslím, že dojde k patové situaci a nechutné dohady budou pokračovat a nakonec to může dopadnou jako v USA a bude se přepočítávat. Nebo taky ne. Uvidíme.
Šťastnou ruku.

Článek vyjadřuje mé osobní názory.

Flóra New Yorku

2006-05-29T13:34:00.000-04:00

Dneska je to pár fotek květin, které jsem zachytil na mých toulkách New Yorkem. New York není jen betonová a skleněná džungle, ale dá se tu najít i spousta nádherných zelených zákoutí. Mimochodem, dnešní počasí je neuvěřitelné. Je 34˚C a může to ještě během dne vylézt výš. Máme dneska volný den, protože se slaví Memorial Day a tak to vyšlo. Ale být někde venku v tom teple, to už pro mě není.

Zmrzlina

2006-05-27T22:56:00.000-04:00

Léto se blíží a tak je čas zmrzliny. Ve středu nám jeden ze studentů v Bell School udělal velkou radost, protože jakožto majitel zmrzlinového vozu nám nabídl zmrzlinu zadarmo. Pro celou školu. Velice pěkné gesto, zvlášť když jedna porce stojí od 1.75 do 4 dolarů. Pro jednotlivce téměř nic, ale pro něj to bylo tak, že rozdal zmrzlinu asi za 200 dolarů. Málokdo by to udělal.
A tak když o půl dvanácté zmrzlinář přijel, letěli jsme všichni pro zmrzlinu tak rychle, že já jsem si zapoměl vzít foťák. Když jsem si pro něj došel, stáli ve frontě už jen učitelé a Yoko, která pracuje v kanceláři školy.

Tohle je majitel. Chlapík z Turecka jehož jméno je pro mě záhadou.

A pak je tu ještě Michael, učitel, který mě neučí a jeho "banana split".

No a nakonec moje maličkost, už bez zmrzliny, a Lorenzo, Ital, který, pokud si dobře vzpomínám, ani zmrzlinu neměl, což na na itala divné, ne? Mimochodem, Lorenzo odchází studovat na univerzitu, něco okolo létání a ani se se mnou, syčák, nerozloučil!

Já vím, vypadáme tak trochu jako "sestry Alanovy" s podobnou barvou trička, ale co?

Dva roky prázdnin - část třetí : Sbohem Will & Grace

2006-05-17T18:21:00.000-04:00

Většina z vás zná aspoň jeden americký seriál. Pravděpodobně víc. Když jsem se sem nastěhoval, hledal jsem i já na tv obrazovce známe tváře a prostředí, protože jsem neměl ani páru, jak americké televizní stanice fungují natož pak co nabízejí. Tak jsem si našel mně známé seriály jako Akta X, Beverly Hills 90210, Mellrose Place či další a sledoval je tak dlouho jak to jen šlo. Ovšem postupem času jsem začal objevovat i nové, mně do té doby neznámé. Nejdřív to byl seriál s Whoopi Goldberg nazvaný prostě "Whoopi", který však záhy skončil. Pak to byl seriál "Friends". Já vím co si asi říkate! Vždyť to nebylo nic nového, běželo to na obrazovkách České televize už nějakou dobu. Já to však v Čechách nikdy nesledoval! Nevím, asi nebyl čas či mě to tehdy moc nezaujalo, ale tady jsem ten seriál skutečně objevil. A tak jsem nakonec s nimi prožíval i velké loučení v poslední epizodě. Nicméně to tu stále běží na kabelové stanici TBS a to několikrát týdně.
A tak po pár měsících tápaní a náhodném výběru jsem narazil na jeden potom můj nejoblíbenější sitcom Will & Grace, který vysílá stanice NBC a který se blíží ke svému závěru s poslední dvouhodinovou epizodou vysílanou tento čtvrtek. Osm let mohli diváci sledovat osudy čtyř přátel z Manhattanu. Dvou spolublydlících - Willa, gay právníka, a Grace, věčně hledající toho pravého. Pak je tu Jack. Willův nejlepší kamarád, velice okázalý a otevřený gay, který v životě neměl seriózní zaměstnání a jehož náklady hradí společně Will, Jackova matka a Karen, poslední ze čtveřice, která se provdala za bohatého obchodníka nejdříve pro peníze, ale pak se přeci jen do něj zamilovala. Seriál dosahoval obrovské popularity v puritánské Americe mě překvapující. Ukázal, že gay lidé se moc od ostatních neliší, mají podobné problémy či tužby jako ostatní a rozhodně nejsou nějakou sebrankou žijící někde v příšeří a toužící jen po sexu. Byl to velice odvážný krok od vedení NBC, protože v té době takový seriál, kde by hlavní postavou byl gay, neexistoval. Také se nedá přehlédnout účast plejády známých tvaří, kteří ztvárnili ať už je samé - Kevin Bacon, Martina Navrátilová, Rudy Galindo, Elton John, Sandra Bernhard, Cher (jednou jako ona sama a podruhé jako Bůh v Jackově snu), Candice Bergen, Jennifer Lopez - či nějakou roli - Debbie Reynolds jako matka Grace, Veronica Cartwright jako Jackova matka, Sydney Pollack jako Willův otec, Michael Douglas, Gregory Hines, Joan Collins (kdo by zapoměl na Alexis z Dynasty), Patrick Dempsey, Ellen DeGeneres, Woody Harrelson jako milenec Grace, John Cleese, Gene Wilder, Blythe Danner jako Willova matka, Rosie O'Donnel, Matt Damon, Glenn Close, Andy Garcia, Demi Moore, Madonna, Macaulay Culkin, James Earl Jones, Geena Davis jako sestra Grace, Sharon Osborne nebo Britney Spears. Je jich opravdu spousta a to jsem si na všechny nevzpoměl nebo je nejmenoval, protože v Čechách nejsou tak známí. Navíc, dvě epizody byly vysílány naživo, což je také u tohoto druhu pořadu neobvyklé. A tak zítra ve 20:00 místního času naposledy zazní úvodní znělka nového dílu a Will, Grace, Jack a Karen uzavřou své osudy a pak se naposledy s gracií ukloní.

Luxus

2006-05-06T14:38:00.000-04:00

Staví se tu hodně. Nikdy jsem neviděl stavět tolik nových bytových komplexů jako tady v Jersey City. A nejen staví. Renovuje se a renovuje. Bohužel, všechny nové byty mají vždy přívlastek luxusní a i předělané bydlení třeba ze staré továrny je na tom stejně. Podle toho jsou pak ceny pronájmů či koupí. New York je na tom úplně stejně nebo možná ještě hůř. Ceny nájmů děsí i starousedlíky. Cena, za kterou jste si mohli dříve, řekněme na začátku 90.let, pronajmout 3 pokojový byt, dnes stačí na pronájem maximálně studia - u nás něco jako garsonka. Tento trend se týká všech částí New Yorku. Nejde jen o Manhattan, ale i Brooklyn či Queens. Vyjímkou je snad jen Bronx, ale i tam už jsou části srovnatelné s Manhattanem. Na mých toulkách po Greenwich Village, kde je Isaova škola, jsem narazil na jednu z mnoha rekonstrukcí domů, zde však byla i internetová adresa a tak jsem ji ze zvědavosti navštívil. A byl jsem zděšen. Což o to, bydlení je to opravdu nádherné a kdo by takhle nechtěl bydlet, ale kdo si to může dovolit. Ještě více překapující pro mě bylo, že většina apartmánů včetně toho nejdražšího je prodaná. Já vím, jsou tu lidi, kteří vydělávají neuvěřitelné peníze, ale tím pádem se ta čtvrť stane dostupnou jen pro boháče a ztratí svoje kouzlo budované po dekádách. Já třeba považuji Greenwich a West Village ze nejhezčí čtvrti NYC. Taky vím, že existují všechny možné i nemožné hypotéky, ale upřímně, kdo si může dovolit koupit, třeba i jen na hypotéku, byt za více než 7 miliónů dolarů. On to není teda zrovna obyčejný byt a vybavení je dech beroucí, ale pro obyčejného smtelníka, jako je většina z nás, je ten byt v říši snů. A tak nám nezbývá nic jiného, než se kochat pohledem na obrázky a pak zavřít oči a představit si, jak je to naše. Na internetovém odkazu klikněte na slovo penthouse. Příjemné snění.

Byl 1. máj, byl stávky čas

2006-04-30T14:30:00.000-04:00

Evropa a Česká republika budou zítra slavit Svátek práce. Ať už to bude každoroční taškařice mezi náckama a anarchistama, nebo sraz důchodců letos na Výstavišti, protože Letná byla zadaná, tak u nás se tento den neslaví. Tady Svátek práce připadá na jiný den a jiný měsíc. Nicméně i New York bude mít letos svoji prvomájovou taškařici a to v podobě plánované stávky ilegálních pracovníků. Jsem na to zvědavý, protože město funguje hlavně díky nim. Počínaje restauracemi a konče hotelovými službami. Problém imigrantů je hlavně letos velice žhavé téma, protože je to volební rok do Kongresu a tak se sbírají bodíky, kde se dá. Otázka taky je, jak hodně to zamíchá složením obou komor Kongresu. Republikáni jsou v tomto tématu rozdělení od silně xenofobních poslanců, kteří se dožadují postavení zdi mezi Mexikem a USA a označení všech ilegálů a lidí, kteří jim jen pomáhají, jako např. humanitární a jim podobné organizace, za kriminální živly, až po velice liberální názory, jako např. názor starosty New York City, že je nereálné okamžitě deportovat 11 miliónů ilegálních přistěhovalců, protože v tomhle případě může NYC být zavřeno. Mr. B. je překvapivě někde uprostřed. Aby ne, když poslední průzkum mu dává jen 32% hlasů lidí, kteří schvalují jeho počínání v Bílém domě. A Demokraté se snaží z toho všeho vytěžit politický kapitál a kdo je může za to vinit.
Já souhlasím, že je třeba něco s tím udělat. Ne však stavět zase nějaké zdi, ale zlepšit kontrolu na americko-mexické hranici. Více pracovníků a lepší vybavení. V Iráku se utápějí milardy dolarů na zabíjení, tak proč pár miliard nedat na něco, co je doma a bude určitě prospěšnější než válčení. Asi proto, že tam dole u mexických hranic nemá více prezident a Mr. B. kamarádi svoje finační zájmy. Vlastně mají. Nechat hranici propustnou, protože i oni zaměstnávají tyto lidi a platí jim jen minimální mzdu, za kterou by žádný američan nehnul ani prstem, která je ovšem stále větší než by měli v Mexiku. A dokud se ekonomická situace mexičanů nezlepší, stále budou překračovat hranici a hledat americký sen. Většina z nich posílá vydělané peníze domů do Mexika rodinám.
S jedním ale musím s odpůrci souhlasit. Je nutné, aby se tito imigranti převážně hovořící španělsky asimilovali do společnosti, naučili se anglicky a obohatili americkou společnost tak jako to udělali přistěhovalci z Irska, Německa, Itálie či Východní Evropy. To dělá společnost silnou, zajímavou a úspěšnou. Ne vytváření nějaké vlastní, pouze španělsky hovoří pseudospolečnosti. I mě naštvalo, když na demostraci za uznání jejich práv a požadvků zůstat legálně vlály mexické vlajky. To byla chyba, kterou si organizátoři uvědomili a na dalších akcích už to byly vlajky americké. Protože stále to jsou Spojené státy americké a ne mexické.
Existuje tu velice trefné a hezké přirovnání americké společnosti - the melting pot. Je však nutné, aby se ten kotel stále tavil, nikoliv aby přetekl.
P.S. Nezapomeňte zítra své milé políbit pod rozkvetlou třešní!

Návštěva mlýnu

2006-04-18T15:50:00.000-04:00

Jak jsem psal, ve čtvrtek jsme Jesse, babička a já vyrazili na výlet. Nejdříve to byla ona farma a pak historický mlýn - the Clifton Mill. Jeho historie je na poměry Spojených stýtů docela dlouhá a doporučuji, aby jste klikli na odkaz, který vám ukáže oficiální stránky a hlavně fotografie z vánočního období, kdy osvětlení mlýnu je téměř neuvěřitelné. Prohlídka byla za dva dolary, ale my jsme ji nepodnikli, protože by to bylo namáhavé pro babičku a já už viděl podobná zařízení ve skanzenu na Veselém Kopci, který také vřele doporučuji k návštěvě. Celý den jsme pak zakončili typicky po americku - návštěvou nákupního centra, protože babička trvala na tom, že si musíme něco koupit na sebe. Já si nejdříve vůbec nemohl vybrat a byl jsem zoufalý, protože i když jsem jí říkal, že mi to nevadí, že se mi nic nelíbí, ona se prostě nehla z obchoďáku, dokud jsem si něco nevybral. Nakonec jsme si s Jessem nějaké ty hadříky koupili a od ní to bylo velice milé a laskavé.
Pro mě byla dovolená vskutku jako návštěva v nebi, protože jsem nemusel nic vařit, mít nádobí, každý den jsme měli báječnou snídani - biscuits a gravy, na které se Jesse celou dobu předtím těšil. Je to jídlo typické pro Midwest a u nás je skoro nemožné si ho dát v restauraci. Občas ho děláme doma, ale od babičky je, no přeci jako od babičky. A v neposlední řadě, nikdo nás neotravoval a nebudil hlukem. Domů jsme vyjeli v sobotu asi o půl šesté ráno a tentokrát jsem řídil já. Jako obvykle, zastavili jsme se ještě na snídani, která tentokrát byla super a do Jersey City dorazili kolem šesté večer.

Veselé velikonoce! Happy Easter!

2006-04-17T17:02:00.000-04:00

Přeji všem za nás oba krásné a veselé velikonoce. Přestože byl v Čechách volný den, já jsem musel do školy, protože tady volno v pondělí není. Podle Jesseho údajně proto, že ateisté kdysi lobovali, aby velikonoce ,jakožto křesťanský svátek, nebyly federálním svátkem což já ,sám ateista, nechápu, protože volno je volno ať je důvod jakýkoliv a tak i my ateisté si můžeme užívat den volna a slavit ho svým způsobem či neslavit vůbec. V Česku se velikonoce slavily i během socialistické éry, kdy ateistická komunistická pedagogika potlačovala jakoukoliv křesťanskou zmínku o velikonocích za což se na ni nezlobím. Takže já slavím velikonoce jakožto příchod jara. Něčeho nového, kdy se příroda probouzí po zimním spánku. A když už píšu o probuzeném životě, tady jsou nějaké fotografie "velikonočního králíka", který chodí navštěvovat babiččino krmítko pro ptáky.
I wish all of you a Happy Easter from both of us. Although it was a day off in the Czech Republic, I had to go to school, because Monday is not considered to be the Easter holiday here. Easter was celebrated even during the socialist era in Czechoslovakia when atheist Communist education suppressed any Christian reference to Easter, and I'm not angry about that at all. So, I celebrate Easter as welcoming spring when nature is waking up after winter. Speaking of awakened life, here are some pictures of "the Easter Bunny" which has been visiting Grandmom's bird house lately.

Dovolená

2006-04-16T13:11:00.000-04:00

Byla to krátká, ale moc hezká dovolená. Jesse si vzal pár dní volna a já měl prázdniny a vyrazili jsme za babičkou do Ohia. Autem. I přes stále rostoucí ceny benzínu to vyšlo levněji než kdybychom letěli. Na cestu jsme se vydali v úterý brzo brzo ráno. Ještě byla tma a hodiny ukazovaly 3:30. Přeci jenom je to delší cesta. Asi 10 hodin, když se nepočítají přestávky. My to nakonec zvládli za 12 hodin. Volantu se chopil Jesse s tím, že se budeme střídat, ale nakonec k tomu nedošlo. Držel se ho zuby nechty. No co, já si na sedadle spolujezdce užíval pohodlí, hudby a snažil se aspoň na chvíli ještě usnout. To se mi ale nepodařilo. Domluvili jsme se, že se zastavíme na snídani kolem osmé a já se těšil na "breakfast bar". Míchaná vajíčka, slaninka, šunčička, párečky, domací pečené brambory a to vše co hrdlo ráčí. Jaké však bylo rozčarování, když jsme zastavili v Pennsylvania. Snídaňový bar sice byl, ale nějaký chudý. Nicméně jsem si dopřál vše po čem jsem toužil. Obsluha trochu pomalá, ale milá s legračním přízvukem. A to jsme byli jen 4 hodiny od New Yorku a tem rozdíl. Pennsylvania je hezké místo co se přírody týká, tak trochu připomíná Moravu, ale lidé jsou tam hodně konzervativní a velice nábožensky založení a tak podél dálnice můžete vidět kromě reklam na mléko, což je hlavní produkt této oblasti, taky křesťanské poutače vychvalující Ježíše a zatracující pozemské slasti.

Cesta Pennsylvanií byla dlouhá jak týden před výplatou a pak přišel kratičký asi 20 minutový úsek přes Západní Virginii a konečně jsme byli v Ohiu. Jenže to ještě nějaký čas trvalo, protože babička bydlí v západní části Ohia nedaleko Daytonu. Když jsme k ní přijeli aniž bychom zabloudili, byla dost překvapená, že už tam jsme. Samozřejmě jsme ji neřekli, v kolik budeme vyjíždět, aby se zbytečně nestrachovala. Ten den po jídle jsme si museli dát šlofíka, protože jinak bychom nebyli schopni fungovat.
Druhý den přijeli na návštěvu Jesseho strejda, teta a jeho bratránek, kterému Jesse přivezl starší, ale opravený a plně konfiguravaný počítač. Měli jsme něco jako velikonoční večeři. Babička pekla šunku, dělala bramborovou kaši a fazole a já jsem upekl koláč. Ten den jsme nikam nejeli, kromě nákupu, přestože počasí bylo fantastické. Každý den kolem 25C až na ten poslední, kdy se trochu ochadilo a přišla velká bouřka a dokonce bylo vydáno varování kvůli tornadům. Ty jsem ještě nezažil, ale na druhou stranu, nemusím mít všechno. Babička má vzadu za domem krmítko pro ptáky kam choděj nejen ptáci a mně se podařilo vyfotit Kardinála, kterého v Čechách nemáme a který je oficiálním ptákem státu Ohio.

Ve čtvrtek jsme si udělali výlet po okolí. Nejdříve jsme navštívili zemědělskou farmu, která se kromě produkce mléka a dalších produktů stará o zábavu lidí v okolí a je široko daleko vyhlášená pro svoji vynikající domácí zmrzlinu. A ten samý den jsme se ještě jeli podívat na starý mlýn, ale o tom až příště.

Pomíjivost okamžiku

2006-04-01T13:30:00.000-05:00

Jesse se zase vrtá v našem počítači a instaluje (po kolikáte už) nový operační systém a tak používám laptop ke psaní.
Udělalo se nám tu na pár dní hezky a protože Isai měl ve škole ve čtrvtek a pátek volno tak jsem ho nehlídal a mohl využít volna a počasí k procházce tentokrát v Jersey City na nábřeží přímo naproti místu, kde původně stávala Dvovčata. Ve vzduchu byl cítit ten zvláštní zápach, který je typický pro zdejší oblast. Píšu zápach, prěstože mě to voní, ale některým lidem ne. Koukal jsem na Manhattan a pak jsem uviděl na stožáru americkou vlajku. A pak se to stalo. Zaplnil mě ten zvláštní příjemný pocit jako poprvé, kdy jsem sem přijel na návštěvu. Strašně špatně se popisuje, tak jako každá emoce. Ale věřím, že každé z vás se to stalo. Každému. Nikdo nejsme bez emocí. Trvalo to jen chvíli, ale já si uvědomil, jak dlouho jsem ten pocit neměl. Jak tím, že někde žijeme a prožíváme všední chvíle, se tyto okamžiky něčeho vyjímečného, něčeho co nám zpříjemňuje naše žití, postupně vytrácejí. A vůbec není na škodu si je připomenout či nějakým způsobem je vrátit.

Blahopřeji, Jesse!

2006-03-27T22:47:00.000-05:00

Po roční tvrdé práci se Jesse konečně dočkal povýšení. Máme oba z toho velkou radost a nemusím nikomu říkat, koho to někdy v životě potkalo, jaký to je dobrý pocit, když váš šéf vaši práci ocení. Hned se jednomu chce lépe, aspoň na chvíli, pracovat a je motivován. Bohužel, když se to nestane tak jen zahořkne. A teď vidím já na Jessem, jak to i jemu udělalo dobře a že má z toho velice dobrý pocit.
Jen tak dál.
P.S. My jsme ještě čas neměnili. Stane se tak až 2.4. ve dvě ráno, i když některé české internetové denníky to tvrdily. Taže teď máte v Čechách o 7 hodin víc než máme my tady.

Blahopřeji, Jesse!

2006-03-27T22:46:00.000-05:00

For a sake of a moment

2006-03-23T21:25:00.000-05:00

The other day I took a walk along the waterfront nearby Isai's house. I needed to clear my head and take a deep breath of breeze air. Yes, it was cold the other day although only three days were left until the begining of spring. It was the day when NYC turned green. I was trying to capture that color on my camera , but something else caught my eye instead. I saw light reflections playing with water in the Hudson River. It was amazing. Unfortunatelly, one's not able to catch the mood of a moment on a picture, so the picture may not have the same impact as the real situation has on one. I hope, you'll enjoy the picture. Though I've lived here more than two years, there is always something new that has surprised me.
The other day I felt like being home.

Zelené město

2006-03-18T11:02:00.000-05:00

New York City zezelenalo na jeden den. Díky svátku St. Patrika se město obléklo do zeleného. Nejen oblečení, ale také vlasy, vousy, tváře či budovy. Jako každoročně se přes poledne konal pochod na 5. Avenue a večer se zaplnily bary více než jindy, whisky a Guiness, který byl pro tento den levnější, tekly proudem a bylo k vidění spousta opilých Irů a nejen jich. Tento den se to tak nějak toleruje. Tady je pár momentek ze včerejška. Znovu připomínám, že po kliknutí na fotografie se obrázky zvětší.
Happy St. Patrick's Day

Na skok do léta

2006-03-10T14:50:00.000-05:00

Přestože vy v Česku mrznete a očekáváte další sněžení, k nám tu dnes zaskočilo léto. A to nám slibovali krutou zimu. Ta se však nedostavila. Největší zima byla půlku prosince a pak v únoru. To je zatím vše a podle předpovědí to nevypadá na nějaké razatní ochlazení. Ale kdo ví. Nakonec to může přijít v dubnu nebo květnu, kdy to budeme nejméně čekat. Takže, když jsem dnes přišel domů, nemohl jsem věřit svým očím při pohledu na teploměr. Ukazoval 72F, asi 24˚C. To je něco. Velice příjemné a mé stárnoucí tělo se hezky ohřálo. Stejné teplo má být ještě zítra a pak se teplota vrátí k normálu pro tohle roční období. Vám však nezbývá nic jiného než se znovu zabalit do teplých bund, šál a čepic, ať se toho jara u vás dočkáte ve zdraví. Určitě přijde.

Týden v jednom domě

2006-03-08T16:16:00.000-05:00

Tak mám tento týden neočekávané volno po škole. Isai je totiž nemocný. Na jednu stranu si to užívám a snažím se odpočívat, ale na druhé straně přicházím o peníze. Kluk je ale chudák. Ve čtvrtek měl teplotu 105F což je asi 40,5C a tomu se říká pořádná teplota. Jeho máma mi psala, že má nějaký žaludeční virus. Doufám, že nic vážného.
Moc odpočatý se zatím necítím a jak říká Jesse, já si vždycky najdu nějakou práci místo toho, abych skutečně jen relaxoval. Má tak trochu pravdu, ale já se jen snažím dohnat to na co jsem předtím neměl čas a bohužel, občas se třeba uklízet musí. V neděli jsem byl v prádelně. Prádelna a já stále nějak nemůžeme být kámoši. Tentokrát mě vyšplouchla sušička. Nevím, co se stalo, ale po 50 minutách sušení bylo prádlo jako bych ho vytáhl z pračky po ždímání. Jestli jsem zmáčkl špatný knoflík či sušička byla rozbitá, kdo ví. Byl jsem naštvanej a neměl vůbec chuť to nějak řešit. A bylo tam narváno. Letěl jsem tam v neděli ráno v domnění, že lidi budou v kostele a bude klid, ovšem stejný nápad měla asi polovina naší ulice, takže jsme tam šlapali jeden po druhém a dohadovali se o pračkách. Opravdu, neděle jak má být. To je asi jejich další národní sport. Nedělní praní. Takže, prádlo bylo rozvěšeno všude po bytě až do včerejška, kdy jsem ho vyžehlil. Ještě k tomu praní. My nesmíme mít doma ani pračku, ani myčku nadobí a ani akvárium, protože vodu tu platí domácí. Myslím všeobecně, ne jen ta naše. Jenže. Platí skutečně? V našem případě tomu až tak nevěřím. Domácí nám totiž od ledna zvedla nájem a to právě kvůli vodě. O 75 dolarů. Což není málo. A tak když jsem měl volno, tak jsem naschvál si dělal záznamy o tom, kolikrát ji uslyším prát či použít myčku. Tu ona samozřejmě taky má. Bylo to celkem 13x za jeden jediný týden. A to nepočítám každodenní plnou vanu pro jejího syna. Pak, kdo platí vodu? Spočítejte si to sami.
Dnes jsem ve škole viděl film "Crash" a asi před dvěma týdny jsme byli s Jessem v kině na "Brokeback Mountain", v Česku je název "Zkrocená hora" a je to skutečně ten "teplý" film, jak o něm psalo idnes. Při oskarovém klání byl velice favorizovaný ten druhý film. Sbíral jednu cenu za druhou až na tu nejcennější na Oskara. Určitě bych doporučil oba filmy, i když jde o naprosto rozdílné filmy a mnozí z vás "Crash" už asi viděli, protože je venku dost dlouho. Můj dojem z filmu je nejednoznačný. Něco jako dobrý, ale.... Myslím, že ho budou jedni zbožňovat a druzí o něm polemizovat. Úsudek je na každém jednotlivci.

"Každý den něco končí a něco krásného se začíná."

2006-02-26T13:18:00.000-05:00

Autor tohoto citátu mi jistě promine, že ho neuvádím, ale teď si nemůžu vzpomenout, kdo to kdysi prohlásil. Mám to napsané v jednom malém sešitku, který je v mém psacím stole v Chrudimi.
Tak nám dnes končí 20. zimní olympijské hry a také moje volno. Jestli něco krásného začne, to se teprve uvidí, ale škola to asi nebude. Byly to moje druhé olympijské hry během mého pobytu v USA. Jak ten čas letí. Ty letní byly pro mě obrovským zklamáním, zejména co se týkalo televizního přenosu. Ty právě končící mě příjemně překvapily a "olympijský duch" mě tentokrát opravdu zasáhl. A jak jsem se už zmiňoval minule, NBC mile překvapila a udělala velice dobrý přenos. Díku němu jsem mohl s lidmi v Česku prožívat skvělé chvíle i pády našich sportovců. Kateřina nezklamala a její závěrečný závod a vítězství prožívali i místní komentáři. Poznal jsem také nové tváře hlavně amerických sportovců a jejich charaktery. Všem sportovcům jsem přál dobrý úspěch, kromě hokejistů Finska a rychlobruslaře Chada Hedricka. Týmu Finska za nechutný a zákeřný faul na Jaromíra Jágra a Hedrick na mě působí velice zlým dojmem. Stačilo se podívat do jeho očí a v nich bylo zlo, i když se tvář usmívala. Vyvolal mnoho kontroverzí jeho slovním bojem s jiným rychlobruslařem Shani Davisem, který naopak získal moje sympatie a který jako první afro - američan jednotlivec vyhrál zlatou medaily. Na druhé straně velice dobrý dojem na mě udělal Apolo Anton Ohno svým skvělým přístupem k hrám a soutěžení. Díky nim jsem objevil nové sportovní odvětví, které jsem vůbec při posledních hrách v Salt Lake City nesledoval. Tady je spolu s krasobruslením a snowbordingem velmi populární. A ještě o jednom americkém sportovci bych se rád zmínil. Je to Bode Miller. Vždycky na mě působil jako velký americký frajer, který ze sebe dělá větší hvězdu než je. Opak je však pravdou. Je naprosto "cool". Nemám české slovo jak to vyjádřit. Po všech jeho rozhovorech před i během olympiády jsem totálně na něj změnil názor. Je to borec největšího kalibru. Nenechá si nic vnutit, co si myslí, že není správné, jako jeden z mála kritizoval americkou diváckou obcesi z vítězství a cokoliv jiného než zlato je na zatracení, založil sportovní program pro děti, ve kterém jsou vedeny nejen zvládat úskalí sportu, ale taky to, že úspěch nepřijde sám o sobě a je za ním dřina, že vzdávat se po jedné prohře je nesmysl. Na slova kritiků o jeho účinkování odpovídal s úsměvem a nadhledem. A tak to má být. O tom je olympionismus. Je sice krásné vyhrát, ale ne vždy se to povede. "Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se!"
Byla to krásná a velice vydařená olympiáda, za což patří dík nejen sportovcům, ale i italským organizátorům. Díky sportovci, díky Itálie. Na shledanou při příštím hrách. Letních, které se konají v Beijingu, Čína v roce 2008 a zimních ve Vancouveru, Kanada v roce 2010.

Sen

2006-02-24T11:56:00.000-05:00

Mám hodně snů. Vždycky jsem měl a asi budu mít, i když se říká, že s přibývajícím věkem snů ubývá. A každý sen je zvláštní, ale některé jsou ještě zvláštnější. Tak jako ten, o který se chci s vámi podělit.
Jsem na chalupě. Venku za potokem, který teče nedaleko. Slyším autorádio od sousedů, které hlásí, že zemřel papež Jan Pavel II. a jeho tělo bude vystaveno mimo jiné i v Československu. To jsem se podivil, že nevědí, že Československo už dávno neexistuje. Pak jsem slyšel volat mého tátu, abych šel dovnitř, že potřebuje s něčím pomoct. Když jsem vešel dovniř, viděl jsem ho držet prkno, na kterém ležel mrtvý papež. Měl jsem jít k nohám, což se mi moc nechtělo. Přišlo mi to divné a co bylo ještě divnější, že byl oblečen do jeho obvyklé bílé tuniky, ale neměl boty. Byl bos. Tak jsme ho snesli do sklepa a já se bál, že se začne kazit. Táta mě ujistil, že ne, že se o to už postarali už jiní. Bylo mi divné, že necítím formaldehyd, jak jsem ho cítíval při návštěvách pitevny, když jsem dělal v nemocnici. Pak jsem se ještě táty zeptal, kde se tu to tělo vzalo, jak to, že zrovna u nás. A jak to ve snech chodí, odpovědi jsem se nedočkal. Když už už táta měl odpovědět, probudil jsem se. Lépe řečeno, byl jsem probuzen.
Není to zvláštní sen. Proč zrovna papež? Někteří odbornící říkají, že bychom měli věnovat pozornost našim snům. Jsou to, podle nich, signály našeho podvědomí. Některé mé sny měly skutečně reálné a logické vysvětlení, které bylo přesné. Většina jich však asi je jen náhodný výběr událostí, které si náš mozek pamatuje. Nicméně, přemýšlejte se mnou. Papež zemřel už před drahnou dobou. Československo neexistuje 13 let. Chalupa by se dala vyvětlit, ale proč tam byl zrovna mrtvý papež a proč jsem já stál u nohou a mrtvola neměla boty? Byla bosá! To může, ovšem taky nemusí, něco znamenat. Jak by se teď hodil dr. Freud nebo spíš dr. Jung. Freud hnal hodně všechno přes sexualitu, ale Jung to bral více komplexněji.

Všehochuť

2006-02-20T11:50:00.000-05:00

Tolik se toho děje, k čemu bych se rád vyjádřil, ale kde vzít čas. A tak jsme se zatím dozvěděli, že "Velký bratr" nás skutečně sleduje, což já jsem tvrdil dávno, ale byl jsem nazýván konspirátorem, že VP nasypal pár broků do svého kámoše a snažil se celou věc jak se patří ututlat, za což by se nemuseli stydět ani v bývalé SSSR a také, že je "nebezpečné" pro americkou demokracii obléknout si tričko s osobním vyjádřením do Kongresu. Ovšem tam se ukázalo, že ne všichni jsme si rovni a někteří jsou si rovnější, hlavně když jsou na té správné straně. Kritika prezidenta je přípustná tak dlouho dokud s ním souhlasíš. A celý ten humbuk okolo karikatur. Jestli měli muslimové nějaké moje sympatie, tak teď je docela ztratili. Jasně ukázali, že vlastně jsou to, co bylo v těch karikaturách. Další důkaz, jak je kterákoliv víra slepá a ve své podstatě netoleratní. To, že Klaus vetoval zákon o registrovaném partnerství se dalo čekat. On je konzervativec hrubého zrna. Co jsem ale neočekával od pana profesora, bylo jeho vyjádření k celému zákonu, ze kterého čišela osobní nenávist a homofobie. To bych spíš očekával od poslanců za lidovou stranu, kteří a zejména jeden z nich, jehož jméno si nepamatuji, prosluli svými výroky na hraně nejen slušnosti, ale i zákonosti nebo od M. Bendy.
Samozřejmě, že sleduji olympiádu a i když jsem se obával přenosů stanice NBC po zkušenostech z letních her, musím uznat, že je to tentokrát daleko lépe profesionálně zvládnuté. Není to jen o amerických sportovcích, ale i o těch ostatních. A tak jsem viděl Kačenku N., když si doběhla pro stříbro, Lukáše B., který dosáhl stejného umístění, volný program Tomáše V. a i zápas našich hokejistů s Finy a bohužel i ten zákeřný zákrok na Jágra. Velice se mi líbilo slavnostní zahájení a Italové se hostování ujali více než dobře, lépe než Řekové v létě. Mimochodem, ten manager, který spetl startovní listinu pro štafetový běh mužů, by neměl být vpuštěn do republiky.
Přináším pár zimních fotek z New Yorku.

Blizzard

2006-02-12T12:35:00.000-05:00

Po téměř dvou měsících, kdy jsme sníh vůbec neviděli a po lednu, který byl teplotně rekordní v historii pro 15 států a druhý nejteplejší leden pro stát New York, kdy průměrná teplota byla o 7˚C vyšší a kdy jsme zaznamenali takové teplotní rekordy jako 18˚C, jsme se konečně i my tady dočkali pořádné sněhové nadílky. Vlastně sněhové bouře, kterou já jsem nikdy nezažil. Buď jsem byl ještě v Česku, nebo zase zpátky na návštěvě a poždé jsem blizzard minul. Ale ne letos. Sněžit začalo už včera okolo čtvrté hodiny odpoledne, kdy to byl jen takový vlažný rozjezd. Pak sněžení zesílilo okolo půlnoci a nejhorší situace byla, bohužel, ráno, kdy Jesse vstával do práce a kdy se skutečně blískalo a hřmělo. Nikdy jsem nic takového v zimě neviděl. A to nemluvím o větru. Stále ještě sněží, i když už jen mírně, nicméně vítr stále fouká silný. Zatím nemá cenu uklízet chodník. Jak jsem se dozvěděl z televizního vysílání, v Central Park naměřili neuvěřitelných 60 cm sněhu, zatím druhé největší množství vůbec a to stále padá. Odhaduji, že u nás jsme na tom obdobně. Všechna tři letiště jsou zavřená, autobusy v Jersey City nejezdí a subway v NYC má zpoždění.
Pro vás v Čechách tohle počasí asi není nic tak mimořádného, ale pro nás tady to je po tak mírném počasí, které doposud panovalo, velká událost.

Něco prohnilého je v Království českém

2006-01-24T21:43:00.000-05:00

Dlouhou dobu jsem se nevyjadřoval k dění v České republice. Jednak proto, že nejsem přímo na místě a mám informace pouze zprostředkované a taky proto, že zdejší dění mě zaměstnává až až. Dnes jsem se ale rozhodl napsat pár svých vlastních postřehů. Upozorňuji, že jde jen o moje názory a stanoviska a zdroje k informacím, které mám, se omezujií na internetové noviny a zpravodajské vysílání České televize. Takže vy v Česku si můžete udělat obrázet o tom, jak vlastně média formují a ovliňují názory a postoje.
Jen stěží se mi chce věřit, že Paroubek a jeho vláda má takovou odezvu u lidí, po tom všem, co udělal nebo řekl. Předně. Když se mluvilo o jeho možném nástupu na post prémiéra, už tenkrát se mi to nelíbilo, protože si vzpomínám na jeho působení na Magistrátu hl. města Prahy, kde, jestli se nemýlím, měl na startosti finance. Jednou díky němu Praha přišla o velké množství peněz na transakci, kterou on měl osobně na starosti a kdy šlo o převody peněz. Jeho zanedbáním ty převody byly prováděny pod naprosto nevýhodným kurzem, čímž, jak jsem už řekl, Praha přišla o svoje peníze. Jeho tehdejší vysvětlování napovídalo, o jakou osobu se jedná. Populista s velkými ambicemi na moc a vládnutí. No, dočkal se. Jeho styl a rétorika nejsou vůbec podle mého gusta. Tím neříkám, že by premiér měl dělat a říkat to, co se zrovna mě líbí, spíš jde o to jak to dělá a jako to říká. Jeho styl - nejdříve se vypořádáme s nepřizpůsobivou mládeží, která nám kazí obraz téměř socialistického, pardon, sociálně dokonalého státu a pak se pustíme do těch svobodomyslnej novinářů, kteří si nám tu píší co chtějí a oni přece musí o nás psát jenom to krásné - je téměř Jakešův styl. Takže v létě dostal první šanci a hned ji jak se patří využil. Bral to hlava nehlava. Pravda, sám měl ruce čisté, ale zaměstnané taháním za ty důležité šňůrky a páky. Ti, co mě znají, vědí , že nejsem vůbec zastáncem ani hudby natož pak životního stylu oněch účastníků Czechtecku, ale to ještě neznamená, že je seřežu co to dá. Možná, skutečně jen možná zásah byl podle zákona a na jeho ochranu, ale způsob zásahu byl děsivý a připomínal bytky komunistické policie. Paroubkovy následné komentáře byly přesně v duchu normalizační propagandy husákova režimu. Tím se dostávám k problému, který vidím, bohužel, i tady v USA a to je problém mediální. Každý režim se snaží ovládat média. Jeden více úspěšně, druhý už méně. Někdo to více skrývá, tak jako tady a pak, když to vyplave na povrch, je z toho průšvih, ale už ne takový, jaký by to býval byl dříve. A pak jsou tu tací, kteří se otevřeně hlásí k nenávisti vůči svobodným médiím - takový je Zeman a nakonec je tu Paroubek, který naplňuje jak tu nenávist tak i číní kroky k umlčení některých k němu a jeho vládnutí nejvíce kritických novinářů. A pak se obklopuje jemu podobnými lidmi. Nejdříve to byl Jandák, podle mě průměrný herec a dobrý pijan a pak Rath, slizký člověk s falešným pohledem, kariérista a populista, který se po těch letech nakonec dočkal.
Jeden Paroubkův krok však oceňuji a to je jeho vstřícné gesto vůči německým antifašistům, kteří byli kolektivně vyhnáni s nacisty po 2. světové válce.
Na druhou stranu ani novináři nejsou úplně bez chyb. Nejdřív je tu problém s jazykovou úrovní u některých z nich. Mám hlavně na mysli články, které jsou umísťovány na internetových novinách, kde je někdy čeština přímo děsivá a to v nejzákladnějších výrazech. Také mě občas zaráží používání některých slov či slovních výrazů v radiích a televizi. Jako příklad si vzpomínám vysílání stanice ČT24, kde jeden mladý redaktor použil slovo " výcuc". Jistě, není to slovo vulgární či jinak expresivní, ale podle mého citu do televize prostě nepatří. V neposlední řadě je tu pak dokument o České televizi a stávce jejích redaktorů v roce 2000, který Česká televize pro mně z ne docela jasného důvodu odmítla odvysílat. Stydějí se snad tehdejší aktéři za to co se odehrálo, nebo je to strach vracet se zpátky a podívat se na "onu hru" s odstupem a nadhledem času? Či je to něčí tlak na vedení televize? Já jsem se zúčastnil téměř všech tehdejších demonstrací. Stáli jsme s Jessem v mrazu a sněhu na nádvoří České televize a nelituji toho. Co jsem tehdy považoval za správné, jsem udělal. A udělal bych to znovu, pokud bych cokoliv cítil stejně.
A poslední věc, která mě doslova dostala a díky které jsem si uvědomil, že přeci jen existují nějaké rozdíly mezi českou a americkou žurnalistikou, byl velice rozdílný a na straně českých novinářů téméř skandální přístup s jakým lidovky.cz a idnes.cz komentovaly získání Zlatého globu pro film "Brokeback Mountain". Titulky stylu "...vyhrál homosexuální film" a co horší "...."teplý" film získal Zlatý globus" jsou neuvěřitelné. To prostě do slušné žurnalistiky nepatří. Autorův postoj ke gay tématice může být jakýkoliv, ale nesmí se odrazit v jeho profesionálním přístupu, pokud ovšem nepíše o svém vlastním názoru. Což se ale nestalo. Nikdo se však nad tím nepozastavil, co já vím, protože v Čechách už není žádná silná organizace, která by hájila gay komunitu. Tady je to velice kladně přijaté dílo, oceňované ve všech směrech. Samozřejmě, že i zde se rozproudila diskuze, ale věcná a slušná. Film je hodnocen převážne z uměleckého hlediska a milostné téma je chápáno pouze jako rámec příběhu. Nikde nebyly titulky jako "...fag movie wins..." nebo "...queer drama.." Pokud by se tak bývalo bylo stalo, byl by býval byl z toho obrovský skandál. Aspoň v tomhle směru jsou místní novináři ok.
Poslední věc, kterou bych rád okomentoval je stav policie v Čechách. Nikdy ve mě policie nevzbuzovala důvěru a vždy jsem byl přesvědčen, že dost jejích členů je rasistických a xenofóbních a jaksi hodně stranících pravicovým organizacím. Pokaždé, ale skutečně pokaždé, když zde byl nějaký protest pravičáků a levičáků (nemám na mysli komunisty), byli to vždy pravičáci, které policie chránila a levičáci, které tvrdě zbyla. Ať už to byly prvomájové demonstrace či různé koncerty. Jeden příklad jsem už uvedl na začátku - Czechteck - a pak tu jsou koncerty nácků, kde se hajluje a řvou protižidovská nebo xenofóbní hesla a naše policie jen přihlíží a ministr vnitra následně prohlásí, že se až tak nic hrozného nestalo. Jestli se nepletu, je tu zákon o podněcování k rasové či jiné nenávisti a snad zákony platí pro všechny. Typickým příkladem toho je poslední událost z Letů. Shromáždění oné nacionalistické strany, mimochodem shromáždění nepovolené, je údajně "slovně narušeno" provoláváním hesla "Pryč s nacismem!" a jeho autoři jsou vzápětí zatčeni policií a předvedeni k výslechu, namísto, aby policie rozehnala ono shromáždění. Od kdy je, prosím vás, v České republice trestný čin říct "Pryč s nacismem!"? Nacismus a jiné ideologie jsou trestné. Je to téměř neuvěřitelné a nečekal bych, že se něco takového stane v mé zemi. Stydím se a je mi z toho trochu úzko. Nejsme přece Rusko, abychom tohle tolerovali. Ministr vnitra to ohodnotil jako správný postup svých lidí. Ti policajti by ale měli být okamžitě propuštěni ze zaměstnání a Bublan by se měl zodpovídat na zasedání parlamentu. Tak i já křičím :"PRYČ S NACISMEM!".
Obdobný skandální postup policie se odehrál na jednom shromáždění komunistů, kde byl zase na oplátku zatčen anti-komunistický aktivista. Co dělal? Křičel :"Pryč s komunismem!". Tak bych mohl pokračovat dál, protože mnoho dalších případů by se určitě našlo.
Nevím, zda-li to je tím, že nejsem v České republice a vnímám spostu věcí jinak, z jiného úhlu pohledu, nebo je-li to tím, že jsem se změnil já díky mému pobytu tady. Každopádně jsou to věci, které mě nenechávají klidným a myslím, že je potřeba zvednou proti nim hlas a být slyšet. Nejen já!

All in the family

2006-01-15T15:27:00.000-05:00

Jedna z mých nejoblíbenějších show v americké televizi slaví 35. výročí uvedení na obrazovky amerických domácností a jejíž víkend maratón beží na programu TVLand. Byl začátek 70.let, mně byl téměř rok, americkým prezidentem byl Republikán Nixon a studená válka byla na vzestupu. Typická americká domácnost té doby. Autoři měli odvahu otevřeně hovořit o věcech, které byly tehdy tabu. Rodina Archieho Bunkera žíjící v Queens. Archie je bigot, xenofób, věřící, který ovšem nikdy nechodí do kostela a nemá rád katolíky, konzervativec a Republikán. Velký zastánce Nixona, všechno liberální je pro něj komunistické a neustále vzpomíná na starou dobrou Ameriku. Ovšem je konfrontován s měnícím se světem okolo něj. Například, jako noví sousedé se vedle nich nastěhuje rodina afro-američanů, přičemž hlava té rodiny je stejný bigot jako Archie a mají mnoho společného. Mezi dalšími věcmi jsou to problémy nezaměstanosti, práva žen na interupci, práva gayů a dalších menšin, problém s kriminalitou a právem na nošení zbraní a nezapomeňme také na problémy ekonomické či politické. Válka ve Vietnamu či Nixonovo odstoupení a aféra Watergate. Navíc je Archie denně konfrontován a to někdy až na ostří nože s manželem jeho dcery Glorie, Mikem, jež žije s nimi v jedné domácnosti a který nejenže je polského původu což mu Archie denně připomíná ne zrovna milým způsobem, ale také velký liberál a ateista a protihráč pro Archieho. Archieho žena Edith je samozřejmě v domácnosti a když si najde práci, aby pomohla rodině přečkat těžké časy, kdy Archieho zaměstanecká unie je ve stávce a tím pádem on nedostává žádný plat, je pro něj velice těžké se smířit s tím, že ona pracuje a nemá tolik času na domácnost a nechce si vůbec přiznat, že je to najednou on, kdo je závislý na ní a ne obráceně. Je to jednoduchá žena s velkým srdcem, která si nechává dost věcí líbit, nicméně i ona se dokáže vzepřít a stát si za svým, když je to nutné. Možná, že je jednoduchá, ale není hloupá a problémy řeší svým způsobem a vždy správně. Přesto všechno se Archie i Edith stále milují i po 30. letech manželství a všem, co spolu prožili a jaký Archie hrubián někdy je. Většina epizod vás pobaví a prostě donutí se smát, ale bylo i pár epizod, kdy běhal mráz po zádech, jako ta, kdy je Edith během příprav na oslavu jejích narozenin přepadena a téměř znásilněna v jejich domě, nebo některé byly velice smutné jako ta, kdy se Archie ve slabé chvilce přiznává Mikemu, že byl jako dítě fyzicky týrán svým otcem. Nakonec všeho se Archie pomalu smiřuje s tím, že svět kolem něho je už jiný.
Z čeho ale někdy mně běhá mráz po zádech, je témeř dokonalá shoda problémů Nixonovi administrativy a administativy Mr. B. A to si uvědomme, že seriál byl natočen před 30. lety, kdy nikdo ani netušil, že někdy bude v Bílém domě sedět bláznivý Mr. B. Když ale v dialozích nahradíte jméno Nixon za Bush, je to vlastně o součastnosti. Válka ve Vietnamu, válka v Iráku. Práva žen na interupci tehdy a dnes. Konzervatismus Nixnovy éry verzus konzervatizmus Bushovy éry. Oddělení státu a cíkve, což byl problém tehdy a je i dnes. A v neposlední řadě tajné odposlechy nixonových špehů na amerických obyvatelích, zejména protiválečných organizacích a vlastně všech, kteří nesouhlasili s jeho politikou stejně jako dnešní protiústavní tajné špehování bushových noshledů na Američanech a zastašování médií, kteří otevřeně hovoří o těchto protizákonostech. Aspoň pár jich ještě zbylo.
Takže i po oněch 35. letech tato show je stále aktuální a stále má co říct a Mr. B. by si ji měl denně pouštět někde v Bílém domě.

Podívej, copak to roste? Look what's growing?

2006-01-04T13:02:00.000-05:00

O vánocích nám téměř všem Ježíšek a Santa nadělili Chia Pet. Já dostal hrocha, maminka a Michael dostali dinosaura a Sallie a Much králíka. Teda doufám, že se nepletu. Nicméně, nejsem si jistý, jestli něco podobného máme v Česku, ale princip je strašně jednoduchý. Chia Pet je v různých tvarech z kameniny, na kterou se nanesou semínka čehokoliv na cosi jen vzpomenete. Takže můžete takhle pěstovat třeba bylinky do kuchyně. Na vrchu je otvor, do kterého se každý den musí doplňovat voda, aby to stále bylo vlhké a pak jen stačí pozorovat jak to roste.

Ježíšek and Santa gave us all a Chia Pet as a Christmas gift. I got a hippo, Jesse's mom and Michael got a dinosaur and Sallie and Mush a bunny. Well, I hope I'm not mistaken. Anyway, I'm not sure we have something similar to that in Czechia, but it's very simple. The Chia Pet is sculpted in many forms from terra-cotta clay on which seeds from whatever you can imagine are put. You can grow herbs like that as well. There is a hole on top of it in which you pour water everyday to keep it always wet and then you can just watch it grow.

Dva roky prázdnin, společnost, část druhá

2006-01-02T16:10:00.000-05:00

Myslím si, že Češi nejsou připraveni na mnohonárodnostní a mnohorasovou společnost. Není se ale co divit, když 40 let jsme žili za železnou oponou a komunistická propaganda fungovala téměř bezchybně. Pod jejím vlivem jsou pro někoho afro-američané banda zločinců a nepřizpůsobivých individuí, New York City je město zločinu a do Harlemu je lepší nechodit. Možná to tak kdysi bylo a nutno dodat, že americká společnost byla velice rasistická do ještě nedávné doby. Dnes je ale zločinost v New Yorku nejnižší za posledních 40 let, Harlem je multikulturální část Manhattanu plná barů se skvělým jazzem a rasismus už není tak ožehavé téma, i když stále existuje a dnes je jak bílý tak černý. Ovšem, že jsou stále problémová místa jako některé části Bronxu, ale i tam dochází ke zlepšení, nicméně stále jsou černá či latino getha, kam bílí raději nechodí. A New York je tak specifický oproti ostatní části USA, že se ani nedá hovořit o typické Americe.
I když jsem měl již nějaké zkušenosti s New Yorkem a právě jeho rasová a národnostní barevnost mě fascinuje, tak jsem i já měl odstup a nutno říct i strach z afro-američanů. Můj jeden z prvních zážitků byl v části Jersey City, kde žijí jen a pouze afro-američané a kam mě Jesse vzal, protože potřeboval inkasovat šek a moc to tady taky ještě neznal. A to, musím říct, byl pro mě šok. Stejně jako když jsme jeli autobusem číslo 87 a byli jsme s Jessem jediný bílí. Neměl jsem dobrý pocit. Ne že bych se bál, že by mi hrozilo nějaké nebezpečí, ale taková nejistota. Dnes už mi to vůbec nepřijde, jezdím tím autobusem docela často, pokud nemohu použít auto, protože ten autobusem staví u jednoho nákupního centra, které je také díky své poloze v této čtvrti značně levnější. Stále platí, že dost latino či afro američanů jsou chudí. Na druhou stranu, právě v tomto autobuse jsem se já setkal s černým rasismem. Párkrát se mi stalo, že i přestože byl autobus plný a lidé stáli, místo vedle mě bylo volné a nikdo si nechtěl přisednout. No co, aspoň jsem měl víc místa pro sebe, protože dost černých je tlustých. Na to si taky člověk musí zvyknout. Když tu byla Markéta na návštěvě, právě tohle ji šokovalo.
Pak je tu taky velká komunita latino američanů. S nimi je pro mě větší problém než s afro-američanama. A zase se to liší. Jsou jiní tam, kde žijeme my než třeba v New Yorku. Tady u nás většina z nich se neobtěžuje mluvit anglicky a automaticky si myslí, že vy budete mluvit španělsky. To mě teda vytáčí na nejvyšší míru a zásadně se odmítám naučit i jen pár španělských slov. Jsem rád, že jsem zvládl jakž tak angličtinu. O tomto problému jsem už blogoval ve článku "Měla by být angličtina oficiální jazyk?" Tito lidé jsou taky neuvěřitelně hluční a úplní tupci, kteří si myslí... " teď jsem v Americe a tak si budu dělat, co se mi zlíbí!" V naší ulici patří mezi nejproblémovější právě oni. Tady je jedna veselá historka z mého setkání se španělsky mluvící paní. Jednoho dne jsem se vracel domů a naproti mě šla paní, která vzápětí na mě španělsky promluvila, píšu to foneticky, "buš, buš!!" Vůbec jsem netušil o čem to mluví a první co mě napadlo byl Bush, pak křoví, nicméně jsem ji řekl, že španělsky nemluvím a jestli by mohla ona mluvit anglicky a že pak ji rád pomůžu. Ona stále však opakovala ono "buš!" a pak přidala název města, které sousedí s naším. Z toho jsem pochopil, že asi mluvila o autobusu a "buš" mělo být asi "bus". Tak jsem jí ukázal zastávku. Asi jsem trefil hřebíček na hlavičku, protože se tvářila spokojeně a i přesto, že já na ni anglicky a ona na mě španělsky tak jsme se nakonec domluvili.
Poslední můj postřeh je tak trošku odlehčení tématu. Není to jen můj postřeh, ale i Markéty a taky ostatních lidiček z bývalého sovětského bloku, takže to má asi něco společného s tím, jaké naše společnosti byly. Jde o to, že zde mladí kluci nosí s hrdostí deštník a vůbec se nebojí experimentovat s barvami oblečení.
Po dvou letech tady jsem se setkal s tolika národnostmi, rasami a náboženstvími jako ne za celý svůj předchozí život. Slyšel jsem tolik jazyků, že by se ani Babylonská věž nemusela stydět. Rozhodně mě to obohatilo, změnilo můj pohled na svět a lidi v něm a rozšířilo můj obzor. Už není jen moje malá krásná vlast, ale velký krásný svět.

Šťastný rok 2006, Happy year 2006

2005-12-31T13:47:00.000-05:00

Přejeme vám všem krásný a úspěšný rok 2006.

We wish you a prosperous and wonderful New Year 2006.

Dva roky prázdnin, část první

2005-12-29T13:14:00.000-05:00

To rozhodně ne! Ano, jsou to dva roky co žiju ve Spojených státech, ale dva roky prázdnin to určitě nebyly, i když to tak může některým lidem připadat. Předně je tu škola a pak od začátku září hlídání toho chlapce. A v neposlední řadě pak třetí směna doma. Někdo se musí o domácnost starat a upřímně řečeno, Jesse není zrovna v tomhle směru ten nejlepší.
Přiletěl jsem sem plný očekávání a s povrchní znalostí místní společnosti. Naštěstí jsem si prožil ten největší kulturní šok při mé první návštěvě New Yorku v roce 2001 a domníval se, že už mě nemůže nic překvapit. Jenže dovolená a trvalý pobyt jsou dvě úplně rozdílné věci. Asi jako každý člověk, který se rozhodne žít v jiné zemi, i já jsem se musel vypořádat s věcmi denního života. Tak jsem se rozhodl, že se zamyslím nad rozdíly či podobnostmi života v České republice a tady a pokusím se vám je přiblížit samozřejmě z mého subjektivního pohledu.
Začnu tím nejzákladnějším a nejobyčejnějším jako je nakupování. Trvalo mi drahnou chvíli, než jsem se zorientoval a našel ty správné obchody s podobným sortimentem jako mají naše. Člověk nad tím vůbec nejdřív nepřemýšlí, protože automaticky ví, co sežene v Tescu, co v Albertu či Pražačce, jaké zboží mají v Baumarktu. A tak se snaží najít něco podobného. Nějaký most mezi domovinou a novým bydlištěm. Najít třeba takovou Ikeu mě trvalo více než půl roku a přitom není až tak daleko od nás, jenže jsem tam ještě do dneška nebyl, ale aspoň mi posílají katalog. Nejenže jsem neznal anglické názvy a samozřejmě jsem neuměl tak dobře anglicky jako umím teď a velice jsem se styděl mluvit a zeptat se na cokoliv, ale najednou tu bylo úplně něco jiného než na co jsem byl zvyklý a včem jsem vyrůstal po celý dosavadní život. Žádný točený salám, žádné liberecké párky a už vůbec ne třeba takový pochoutkový salát či hermelín. Ztužené rostlinné tuky jako je Hera tu nenajdete a ani polohrubou ču hrubou mouku. Za to se tu dá najít nejméně 5 druhů brambor, nemluvím o varných typech, které tu neznají, a zelenina či ovoce, o kterých jsem nikdy neslyšel. Samozřejmě, že tu jsou velké supermarkety, vždyť právě z USA se rozšířily do světa. Nakupovací kultura a velké nákupní zóny pocházejí právě odtud. A tak jsem i já našel ten svůj supermarket či mall jako je ShopRite, Extras či Hudson anebo Newport mall. Je tu taky sice dost malých krámků, ale jejich sortiment je velice omezený a pokud by jste v okolí hledali řeznictví - masnu tak marně. Tady neexistuje. Ze začátku taky mělo všechno divnou chuť, jinou, na kterou jsem nebyl zvyklý. Stále si pamatuji, když jsem poprvé okusil zdejší masné výrobky nebo mléko. Nic moc. Ale ne proto, že by nebyly dobré, prostě proto, že to bylo něco jiného. Dnes mi to ani nepřijde. A tak jsem se naučil používat to co tu je a stále máme českou kuchyni. Na tom se vůbec nic nezměnilo.
Co naopak považuji za výhodu, je velká pestrost restaurací, bister či rychlého občerstvení. Zejména v New Yorku najdete téměř všechny národní kuchyně světa a je jen na vás, kterou si vyberete. Americká kuchyně není jen hamburger a McDonald's, ale je daleko víc pestrá, protože je ovlivněná mnoha kulturami. Na druhou stranu je pravdou, že v restauracích, tady také nazývaných Diner, převládající nabídka jsou právě hamburgery či sandviče. Když se někdy v polovině 90.let otevřela v Praze restaurace Planet Hollywood a nabízela typické americké hamburgery a jako přílohu hranolky, strašně jsem se divil jak mohou podávat hamburger v housce s hranolkama. A dnes. Jak jsem se změnil. Nejenom, že se už nedivím, ale taky to mám rád. Dokonce už mám pár oblíbených dinerů právě kvůli těm hranolkům.
Prostě okolí a jiný způsob života vás ovlivňuje chcete-li či ne.

Jen foto

2005-12-28T11:58:00.000-05:00

Dneska je to jen foto Empire State Building někdy ze začátku prosince.

P.S. To sněžení u vás vám teda závidím. Já vím, pokud člověk jede autem anebo cestuje po Praze tak to není žádná sranda, ale i tak je to hezky zimní a vánoční. To tady je sucho a celkem teplo.